Ostrý spor o Šumavu utichá. Začal platit stěžejní dokument, na který park čekal čtvrtstoletí | info.cz

Články odjinud

Ostrý spor o Šumavu utichá. Začal platit stěžejní dokument, na který park čekal čtvrtstoletí

Od včerejška platí v Národním parku Šumava nová zonace, tedy rozdělení přírody do různých stupňů ochrany. Stěžejní dokument, na který park čekal 25 let, byl v době projednávání předmětem vyostřené diskuse, kritiky mnoha politiků a dokonce i žaloby ze strany Jihočeského kraje. Ředitel NP Šumava Pavel Hubený ale v rozhovoru s INFO.CZ tvrdí, že se spor o Šumavu postupně uklidňuje. Přispět k tomu mohla podle něj i zkušenost ze současné kůrovcové kalamity.

O nové zonaci, tedy o tom, jaká část parku má být ponechána ryze přírodním procesům, se tady diskutovalo celé čtvrtstoletí. Některé politické strany si boj proti šumavské divočině dokonce dávaly do volebních programů. Domníváte se, že tahle vyostřená diskuse skončila?

Neskončila, ale určitě už není tak vyhrocená. Já osobně mám především nesmírnou radost z toho, že jsme se na nové zonaci všichni domluvili. Ono to také není žádné vítězství 10:0 pro přírodu, či chcete-li divočinu. Je to opravdu kompromis. Jestli příroda zvítězila, pak poměrem 10:9.

Například hnutí Duha sice kvituje dohodu o zonaci, ovšem stěžuje si na to, že ani tato dohoda nezaručuje ochranu před kácením na řadě přírodně cenných míst, třeba na svazích Smrčiny. Jak se dá tedy podle vás definovat kompromis, přijatelný pro přírodu i pro lidi?

V celé diskusi existovaly ze strany parku určité nepřekročitelné mantinely, například v podobě lanovky na Smrčinu, kterou park nemůže akceptovat. Na druhou stranu jsme čelili různým výpadům, že chceme nechat sežrat celou Šumavu kůrovcem. To, co z té diskuse nakonec vzešlo, je kompromis, který neporušuje žádná principiálně zásadní pravidla ochrany přírody na Šumavě a přitom je přijatelný i pro obce. Tak bych asi ten kompromis definoval.

Podle nové zonace zůstane bez zásahu člověka 27,7 % rozlohy NP Šumava, dalších 24,5 % území by do režimu takzvané divočiny mělo postupně přejít do 15 let. Někteří kritici nové zonace se tak obávají, že vlastně polovina Šumavy zůstane pro návštěvníky uzavřená...

To je ale zásadní omyl. Současná zonace, která je v mnoha ohledech revoluční, už neslouží k regulaci vstupu veřejnosti. Tu vymezují speciální klidová území. Posledních 29 let existence národního parku naznačilo, že na některých místech je vhodné nechat přírodu přírodě a přitom není bezpodmínečně nutné do takových míst zakazovat vstup. Nové rozdělení zón tedy rozhodně neznamená, že všude tam, kde je takzvaně vyhlášená divočina, nesmějí lidé. Zonace nám pouze říká, na jakém území má být příroda ponechána sama sobě, a na jaké části území a s jakým cílem se má hospodařit.

Ještě před deseti lety byl středobodem sporu o Šumavu kůrovec a otázka, jestli se proti němu má zasahovat i v národním parku. Dnes ale kůrovcová kalamita drtivě zasáhla celou republiku. Změnilo to podle vás i pohled na ochranu přírody na Šumavě?

To bych spekuloval, v jednom ohledu ale asi ano. V souvislosti se Šumavou se tady dlouhé roky mluvilo o tom, že abychom kůrovce zastavili, musíme proti němu zasahovat. Teď se ale jednoznačně ukazuje, že ani ty nejrychlejší zásahy nemusejí stačit. Příroda si prostě vždycky poručit nedá a my nejsme přes veškerou snahu schopni brouka zastavit. A to mimo jiné dokazuje smysl národního parku, kde se z přírody a jejích procesů můžeme učit.

Loni v létě podal Jihočeský kraj na park i ministerstvo životního prostředí žalobu za to, že se obě instituce při přípravě zonace údajně nevypořádaly s námitkami kraje. Dnešní zahájení platnosti zonace už ale (alespoň do této chvíle) žádnou hlasitou negativní odezvu například od jihočeské hejtmanky Stráské nevyvolalo. Dohodli jste se nakonec nějak?

Žalobu Jihočeského kraje soud odmítl, není to ale ještě u konce, protože kraj podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Ta však nemá odkladný účinek. Jinak mám ale z jednání s některými politiky v Jihočeském kraji skutečně pocit, že se situace uklidnila a už není tak vyhrocená jako loni v létě. Já nechci spekulovat o skutečných důvodech té žaloby, jsem ale každopádně přesvědčen o tom, že i s vedením Jihočeského kraje nakonec najdeme společnou řeč.

Kampaň proti zonaci provázela velmi silná slova, prezident Miloš Zeman v souvislosti s ní mluvil o hrozbě vzniku měsíční krajiny na Šumavě, podobně se vyjadřovali i další politici. Ovlivnilo to nějak návštěvnost Šumavy?

Pokud ano, tak pozitivně. Od roku 2015 návštěvnost stále stoupá, každý se může přijet přesvědčit, kolik lidí má zájem navštívit Šumavu, a to zejména ty lokality, které jsou už dnes ponechané přírodě. Přírodní obnova je na první pohled viditelná, měsíční krajiny bych se proto na Šumavě rozhodně neobával ani do budoucna.

--------------------------------------------------------------------------------

Nová zonace NP Šumava, platná od 1. března 2020:

ZÓNA PŘÍRODNÍ (27,7 % rozlohy NP Šumava): Je nejdivočejší zónou, kde je možné už nyní zcela uvolnit ruku přírodním procesům. 

ZÓNA PŘÍRODĚ BLÍZKÁ (24,5 % rozlohy NP Šumava): V této zóně jsou převážně lesní ekosystémy, které mohou být v relativně krátké době převedeny do režimu zóny přírodní. Přírodní procesy v nich už nyní hrají hlavní roli, jen jsou jejich projevy mírně korigovány, případně se v nich zasahuje proti šíření lýkožrouta smrkového do okolních lesů.

ZÓNA SOUSTŘEDĚNÉ PÉČE (46,6 % rozlohy NP Šumava): V této zóně jsou zahrnuty ty lesní nebo zemědělské pozemky, ve kterých se v následujících desetiletích bude o přírodu pečovat. Jedná se v nich o zachování jedinečných, chráněných či ohrožených nebo evropsky významných druhů a také evropsky významných biotopů.

ZÓNA KULTURNÍ KRAJINY (1,2 % rozlohy NP Šumava): Do této zóny patří všechna sídla, která vytvářejí prostorově propojitelný celek, zastavěná území a pozemky územními plány obcí určené k zastavění. I když je to rozsahem nejmenší část národního parku, je velmi významná. Skutečně zastavěná plocha (se souvisejícími zahradami a dvory) představuje necelou polovinu této plochy.

Zdroj: NP Šumava

--------------------------------------------------------------------------------

Je dlouholetý spor o Šumavu podle vás v evropském měřítku v něčem výjimečný? Nejsou Češi ve sporu o ochranu přírody obecně více rozhádání než jiné národy?

Ani bych neřekl. Pamatuji, jak mi někdy v roce 1990 tehdejší ředitel Národního parku Bavorský les Hans Bibelriether říkal, že u nás bude trvat 20 až 30 let, než dojdeme k nějakému celospolečensky přijatelnému kompromisu v ochraně šumavské přírody. Stejné to bylo i Bavorsku. Letos Bayerischer Wald slaví 50 let existence, ovšem o tom, že by ustaly všechny spory kolem něj, se dá mluvit až v posledních deseti, maximálně patnácti letech. V radě bavorského parku přitom stále existuje určitá opoziční skupina vůči většinovému názoru na ochranu tamní přírody, ovšem její hlas je mnohem méně významný než v nedávné minulosti. A podobné to asi bude i u nás, není to nic výjimečného, že jsme se tak dlouho nemohli a ještě nemůžeme úplně shodnout.

Kdybyste měl několika větami popsat, k čemu je národní park vlastně dobrý a proč by měla být tak relativně velká část území Česka ponechána přírodě. Co by to bylo?

Jednoduše řečeno park nabízí úžasnou podívanou na práci přírody, kterou prostě už nikde jinde neuvidíte. Ukazuje neskutečnou sílu přírodních ekosystémů, schopnost jejich obnovy i přeměny, pro lidi je to opravdu úžasný zážitek a poučení. Příroda prostě může být sama o sobě velice atraktivní, i když si s ní tenhle přívlastek příliš nespojujeme.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud