Předsedové vlád členských zemí Evropské unie uložili Evropské komisi, aby velmi rychle, do konce ledna, provedla zevrubnou analýzu ekonomických hrozeb pro starý kontinent a předložila sérii návrhů, jak by unie měla rychle a účinně zachránit evropskou „hospodářskou, technologickou a průmyslovou základnu“. Má přitom sestavit inventář všech národních i unijních použitelných nástrojů a začlenit je do „strategie zacílené na stimulování naší konkurenceschopnosti a produktivity“. Lídři se pak sejdou u nemocničního lože evropské ekonomiky mimořádně v únoru.
Tato část usnesení schůze čtvrteční Evropské rady poněkud zapadla ve srovnání se vzrušujícími okamžiky jednání kolem devátého balíku protiruských sankcí nebo masového úvěru pro Ukrajinu ve výši 18 miliard eur. Tyto debaty, které se táhly po celý den, ukázaly, že pro unii bude stále těžší se domlouvat na dalších trestech pro Rusko za jeho ukrajinskou agresi a na drahé podpoře Kyjevu.
Jako obvykle se tak či onak stavěly na zadní Maďarsko a Polsko, nešťastné z toho, že jim unie upírá peníze kvůli nedodržování vlády práva. A ostatní jen těžko skrývali podráždění kvůli tomuto kverulanství, které podkopává jednotu a činí unii navenek nepochopitelnou a nesympatickou.
A což teprve korupční skandál, do kterého se pohroužil tento týden Evropský parlament? Státníci se snažili podpořit šéfku parlamentu Robertu Metsolaovou, která slíbila rychlou nápravu a významné zpřísnění pravidel pro lobbování a styky s třetími zeměmi, aby si už státy jako Katar nebo Maroko nemohly snadno kupovat přízeň europoslanců.
Většinově si uvědomovali, že se pochybení týká několika jednotlivců ze sedmisetčlenného sboru, který celkem odpovědně plní své zákonodárné povinnosti. Ovšem s výjimkou maďarského Viktora Orbána, černé ovce vrcholné evropské politiky, který ještě ze summitu radostně tvítoval své přání, aby se jednou provždy skoncovalo s „bruselskou bažinou“.
