KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nevěřícná opatrnost. Tak by se dal popsat převažující dojem z evropských reakcí na americký „plán“ řešení ukrajinského konfliktu, který začal od středy unikat do veřejného prostoru. Evropští spojenci USA ho odmítají jako nepřípustné ultimátum, jako výzvu k ukrajinské kapitulaci tváří v tvář ruské agresi. Zároveň však doufají, že ještě není tak zle – že jde jen o nějaký nástřel, zkušební balónek, který nutně neodráží postoje samotného prezidenta Donalda Trumpa.
Všimněme si, že z oficiálních činitelů se zatím vyjadřovali pouze někteří ministři zahraničních věcí „sedmadvacítky“. A to jenom proto, že měli zrovna v Bruselu schůzi a před novináři nebylo úniku.
Říkali, že o Ukrajině se nesmí rozhodovat za jejími zády. Mnohé z 28 bodů onoho údajného tajného mírového plánu jim připadaly jako nepřijatelné. Reakce na této úrovni byla tedy logická, racionální a v souladu s dlouhodobými postoji EU, která se mnohonásobně zavázala, že Ukrajinu „nenechá padnout“ a bude při ní „stát tak dlouho, jak to bude třeba a za každou cenu“.
Do čtvrtečního odpoledne jsme však neslyšeli vyjádření jediného čelného státníka členských zemí EU. Nevíme, co na americký plán říká Emmanuel Macron, Friedrich Merz nebo Keir Starmer. Všichni tři tito nejmocnější mužové Evropy se přitom sešli v úterý večer v Berlíně, aby si povídali právě o Ukrajině. Je možné, že by byli v tu chvíli už něco tušili? A mluvili o tom? Nebo se, naopak, pohybovali v naprosté nevědomosti?
Správně je za B, tedy aspoň pokud jde o běžné komunikační kanály mezi Bílým domem a evropskými hlavními městy. Spojené státy Evropany nejenže nezasvětily, ale vynechaly je záměrně, jako méně významnou okolnost, jako komplikaci, které je pohodlnější se vyhnout, aby případného cíle mohlo být snáze dosaženo. Transatlantické vztahy dospěly bohužel do tohoto neutěšeného stavu.
Kroky za zády spojenců
Prezident Trump rád opakuje, že se má Evropa starat o své záležitosti sama. Nečekat, až se postará Amerika. Což mu nebrání činit kroky za jejími zády – domlouvat se s Kremlem, chystat nestravitelné recepty. Zřejmě v naději, že se povede dotlačit jak Ukrajinu, tak Evropu k akceptaci nějakého „fait accompli“ dojednaného bez jakékoli partnerské spolupráce.
Na druhé straně měli Evropané už dávno vědět, na čem s Trumpem jsou. Nenechat se znovu a znovu uchlácholit do zdání, že tradiční spojenectví přece jen tak nějak pokračuje a že hodnoty, na kterých je postaveno, nebyly zapomenuty.
Trump přece už několikrát projevoval značné pochopení pro ruské postoje vůči Ukrajině. Že se pak na Vladimira Putina sem tam naštval, a dokonce zavedl sankce na ruské ropné firmy, bylo vždy radostně vykládáno jako – konečně – změna postoje, hurá, sláva... Jenže to tak nebylo a není!
Strategie naráží na limity
Evropa vsadila poslední tři a půl roku na strategii spočívající v kumulaci protiruských sankcí a vojenské i ekonomické podpoře napadené Ukrajiny. Agresor se měl postupně unavit, shledat, že už dál nemůže, a válku zastavit. Již delší dobu je zřejmé, že tento postup funguje jen částečně. Zvláště pokud není koordinován s Washingtonem, který sleduje jiné, vlastní cíle či agendu plynoucí spíše z osobních ambic a sympatií Donalda Trumpa než z pravidel a ideálů jako je například elementární dodržování mezinárodního práva.
Zatím nevíme, jaký bude osud amerického „plánu“. Zda se ho bude Trump snažit nacpat Ukrajině i Evropě do chřtánu, nebo ho pojme jako nějaký podklad pro další vyjednávání. Nevíme, jaké argumenty či případné hrozby bude přitom používat. Už se objevily úvahy, že by USA mohly zpochybnit svou úlohu v čele vojenské struktury NATO v Evropě nebo výrazně omezit svou vojenskou přítomnost na starém kontinentu.
Budíček pro Evropu
Kauza by měla v každém případě na Evropany zafungovat jako budíček. Evropská unie, případně „koalice ochotných“ by se měly pokusit zabodovat, převzít iniciativu, předložit vlastní představy o rychlém dosažení míru na Ukrajině. Šéfové unijních institucí by měli uvažovat o rychlém naléhavém zasedání Evropské rady.
Mělo by se mluvit o změně směru, o ambici oslovit diplomaticky přímo Kreml, proč ne. Zejména pak by se měli Evropané znovu pokusit přivést Spojené státy k rozumu, tedy ke strategické spolupráci v zájmu Západu.
Pokud bude Trump dál vymýšlet proruská mírová řešení pro konflikt, který se odehrává na evropském kontinentu, nekouká z toho pro takto pasivní Evropu nic dobrého.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
