KOMENTÁŘ JANA MALINY | Namísto slibovaných mírových dohod a diplomatických průlomů to vypadá, že se na Blízkém východě otevírá nová, potenciálně mnohem nebezpečnější kapitola války. Írán v uplynulých dnech vypálil desítky balistických raket přímo na Izrael, do hry se vrací jemenští Hútíové a k zablokovanému Hormuzu se nově přidává i úžina Báb al-Mandab v Rudém moři. K tomu sledujeme i zásadní politický přesah: Izrael zcela ignoruje výzvy Bílého domu k zastavení palby a Írán už očividně nebere americkou vojenskou přítomnost vůbec vážně. Sto dnů od začátku konfliktu hrozí, že region spadne do neřešitelné, nekonečné války a Spojeným státům v ní zbyde jen role potupeného diváka.
Pokud si v Bílém domě mysleli, že se konflikt na Blízkém východě podaří urovnat razantními vyjádřeními na sociálních sítích, evidentně se spletli. Něco přes sto dnů od začátku války (dnes 9. června přesně 102 dnů) je situace na bodu mrazu.
Z pohledu islamistů eskalaci odstartovaly nedávné izraelské údery proti pozicím Hizballáhu v Libanonu. Až dosud platilo, že Írán tyto operace proti svým proxy skupinám se skřípěním zubů toleroval, protože mu nic jiného nezbývalo, případně odpověděl rukama jiných teroristů. Nyní ale nastal zlom. Teherán vypálil více než 20 balistických raket přímo na izraelské území.
Představitelé Íránu, jako je Sadeq Amoli Larijani (šéf tvz. Expediency Discernment Council = Rady pro posuzování zájmů režimu), to označili za oficiální změnu íránské doktríny. Podle něj Írán vstupuje do fáze „proaktivní iniciativy a ofenzivní síly“. Zjednodušeně řečeno: jakýkoliv útok na jakéhokoliv člena íránské „Osy odporu“ bude nyní odměněn přímou íránskou raketovou palbou.
Že se tak děje ve stínu hlavní americké námořní flotily operující v regionu, ukazuje na jedno – Írán oplývá až děsivým sebevědomím a amerických zbraní se přestal bát.
Neposlušný Izrael a marné snahy Bílého domu
Spojené státy sice pomohly s aktivním sestřelováním íránských raket (žádná z nich v Izraeli podle dostupných zpráv nenapáchala vizuálně ověřené škody), ale diplomaticky – zdá se – pohořely.
Prezident Donald Trump se snažil situaci uklidnit. Ve svých vyjádřeních dal jasně najevo, že „on diktuje pravidla“ a opakovaně vyzval Izrael, aby se zdržel jakékoliv odvety. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a tamní generální štáb tyto výzvy nicméně suverénně ignorovali. Izrael se totiž zjevně emancipoval od snahy zavděčit se americké administrativě, pokud jde o jeho vlastní přežití. Aby bylo jasno, jak mi premiér Netanjahu leze na nervy, tady stojím stoprocentně na jeho straně.
Izraelské letectvo provedlo masivní údery hluboko na íránském území. V první vlně smazalo z mapy systémy protivzdušné obrany, které Íránci po dřívějších úderech narychlo přesouvali, čímž si Izraelci znovu zajistili volné nebe.
V další vlně pak zdevastovali strategický petrochemický komplex v Mahshahru, který vyrábí kritické komponenty pro íránský program balistických raket. Američanům v celé této šachové partii zbyla jen role pasivních zachránců a překvapených pozorovatelů.
Návrat Húthíů a další zablokovaná tepna
Aby toho nebylo málo, Írán a jeho spojenci dál utahují ekonomickou oprátku kolem krku globálního obchodu. Uzavřený Hormuzský průliv? Může být hůř – do hry se totiž vracejí jemenští Hútíové.
Tato proíránská teroristická skupina nejenže odpálila vlastní rakety na Izrael, ale především oznámila částečné uzavření klíčového průlivu Báb al-Mandab pro lodě spojené s Izraelem. Vzhledem k historii Húthů, jejichž rozlišovací schopnosti na moři jsou nulové a kteří už dříve pálili po všem, co se hýbalo, to znamená de facto paralýzu lodní dopravy v celém Rudém moři.
Íránské revoluční gardy k tomu navíc otevřeně vyhrožují, že jakékoliv další izraelské údery povedou k plošným útokům na veškerou energetickou infrastrukturu v regionu. A cynicky dodávají, že ekonomický účet za tuto katastrofu ponese výhradně Washington.
Slabost a iluze míru
Pro Spojené státy je aktuální situace diplomatickým i vojenským debaklem. Prezident Trump v uplynulých dvou měsících opakovaně hrozil vymazáním íránské infrastruktury a sliboval zničující odplatu, pokud Teherán neustoupí. Pokaždé ale z těchto hrozeb vycouval a termíny pro řešení odložil. Íránští lídři si tuto neochotu jít do přímého tvrdého střetu vyhodnotili jako americkou slabost. Evidentně velmi správně.
A i když Trump aktuálně prohlašuje, že obě strany usilují o rychlé příměří a že „finální mírová dohoda je na cestě“, události posledních dní ukazují pravý opak. Mír není na stole. Spojené státy ztratily na Blízkém východě odstrašující schopnost určovat, kdo bude kdy, čím a na koho střílet. Konflikt tak nezadržitelně směřuje k definici takzvané forever war – nekonečné války, ze které v tuto chvíli nevede žádná bezbolestná cesta ven.
Je to smutný pohled. Nekompetentní americký prezident vystrašený z blížících se voleb nechal vyniknout to nejhorší, co byl íránský režim schopný vyprodukovat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
