Pátý balík protiruských sankcí není na pořadu dne. Pondělní zasedání ministrů zahraničí členských zemí Evropské unie podle očekávání ukázalo, že ty sankce, které by byly nejbolestivější pro Rusko, ale zároveň i pro evropské ekonomiky zemí, nemají zdaleka podporu všech. Platí to zejména pro návrh zastavit obchod s Ruskem – včetně dovozu fosilních paliv.
Na pondělním zasedání neuspěl ani mírnější návrh zakázat prozatím aspoň nákup ruské ropy. Jedním značným úspěchem se však sedmadvacítka přece jen může pochlubit – schválila Strategický kompas, střednědobý výhled své bezpečnostní a obranné politiky, který pod vlivem ruské invaze a návratu války na evropský kontinent výrazně přitvrdil. Ožívá tak naděje, že by se EU mohla konečně vybavit účinnou zahraniční politikou, podpořenou přinejmenším společnými obrannými prvky.
„Jumbo“ schůze ministrů zahraničí a obrany tak nastavila rámec pro rušný týden, který vyvrcholí ve čtvrtek zasedáním NATO, jednáním Evropské rady a také sedmi nejvyspělejších zemí světa G7, to vše v Bruselu za účasti amerického prezidenta Joea Bidena.
Půjde o ukázku jednoty a rozhodnosti Západu tváří v tvář ruské agresi hrubě porušující mezinárodní právo. Západ dle očekávání zároveň potvrdí, že nehodlá na invazi reagovat zapojením vlastních armád – Američané dali opakovaně najevo, že to pro ně nepřichází v úvahu, a v Evropě se sotva najde země, která by šla do války s jaderným Ruskem bez americké účasti. Návrh na vyslání „mírových sil NATO“ na Ukrajinu, který předkládá polský vicepremiér Jaroslaw Kaczynski, nemá zatím šanci na úspěch.
Polsko stálo v pondělí v čele tábora, který prosazuje, aby EU Rusko docela ekonomicky odstřihla a dokončila tak jeho izolaci, zahájenou čtveřicí předchozích sankčních balíků. Návrh podpořily Litva, Lotyšsko a Estonsko. Vstřícně se tvářil také ministr zahraničí Jan Lipavský. „Není možné, abychom s Ruskem dál čile obchodovali a za ty peníze pak Rusko platilo válku, kterou páchá neskutečná zvěrstva na Ukrajině, na ukrajinském lidu,“ řekl novinářům. Potvrdil, že zastavení obchodu – plné či částečné – nemá zdaleka podporu všech členských zemí. Otevřeně se proti němu postavily podle agenturních zdrojů Německo, Nizozemsko a také Maďarsko.
Ačkoli se země EU v roce 2014, po ruské anexi Krymu, zavázaly, že budou snižovat svou závislost na ruských surovinách, ve skutečnosti se od té doby dopouštěly spíše opaku. Z Ruska dnes dovážejí 40 procent své spotřeby plynu, 30 procent spotřeby ropy a dokonce 50 procent uhlí. A třebaže si vytyčily velmi ambiciózní cíle snižování emisí CO2, nejsou zdaleka připraveny eliminovat fosilní zdroje a zkusit tato předsevzetí naplnit.
