Covid v Evropě vztyčil hranice, které se ještě předloni zdály být nemyslitelné. Evropské společenství od té doby hledá pravidla, za jakých lidem umožnit volné cestování a zároveň dostát zdravotním hlediskům. Evropská komise si před časem dala velmi záležet, aby jí navržené „zelené digitální osvědčení“ bylo spíše obecným potvrzením o bezinfekčnosti než „cestovním pasem“. Členské státy jí daly za pravdu, a navíc si návrh obohatily o možnost uplatnit souběžně další národní omezení, třeba dodatečné testy nebo karanténu. Teď do debaty vstoupil Evropský parlament, kde tento přístup narazil.
Europoslanci se v úterý 540 hlasy proti 119 při 31 absencích usnesli, že chystané osvědčení musí být tím, co od něj lidé nejčastěji očekávají – klíčem k cestování, tedy k uplatnění jejich nezadatelného práva volného pohybu v rámci schengenského prostoru. A že národní vlády nesmí toto právo nijak dál omezovat. Navrhli také jiný, pro někoho možná jasnější název – dokumentu se má říkat „osvědčení EU Covid-19“.
Návrh jednotného „pasu“ se zrodil pod tlakem zejména středomořských zemí, silně závislých na cestovním ruchu. Jde o to, aby lidé ze všech koutů Evropské unie mohli od začátku letošního léta volně cestovat při splnění přesně stanovených a dopředu známých podmínek, které by byly pro všechny stejné. Bylo by to daleko výhodnější a praktičtější než mnohonásobně bilaterálně dohadovat, co potřebují při cestování do Řecka Češi, co Němci a co třeba Lotyši. Nebo co budou lidé mít, poletí-li s tou či onou leteckou společností. Prostě jistota a přehlednost místo chaosu a nervozity. Stačí se jen podívat, kolik dnes cestovatel napříč Evropou potřebuje nejrůznějších potvrzení a dotazníků, kolika úskalí v podobě případných karantén si musí být vědom a na kolik variant a lhůt musí myslet. Nehledě na to, že „bumážka“ dokladující ukončené očkování místo testu zatím vlastně nikde neplatí. S volným pohybem to má opravdu málo společného.
Je sympatické, že EP jaksi „hodil vidle“ do procesu, který příliš zabředal do všemožných ohledů – na to, aby nebyli diskriminování ti, kdo se nechtějí očkovat; aby bylo trojnásobně jištěno dodržování ochrany osobních údajů; a zejména aby členské státy mohly dál uplatňovat vlastní pravidla, a to i vůči držitelům evropského „osvědčení“.
