Dublin je mrtev. Brusel ukázal, jak chce řešit migraci, a pomoc bude chtít i od Česka

Karel Barták

23. 09. 2020 • 18:21
Hořící chýše v utečeneckém táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos před dvěma týdny jako by symbolizovaly neschopnost Evropské unie dojednat za posledních pět let takovou azylovou a migrační politiku, která by obstála tváří v tvář náporu běženců a zároveň uspokojila všechny členské státy. Požár se stal mementem, jež přimělo Evropskou komisi urychlit přípravu dlouho slibované reformy, kterou teď představila.

Z českého hlediska je na nejdůležitější ústup od kvót, tedy počtů běženců, které by každá členská země měla přijmout na svém území. Místo toho by se státy, které odmítají muslimské migranty, ujaly jiných úkolů, zejména nuceného vracení odmítnutých žadatelů o azyl do jejich zemí původu. 

Komisaři Schinas a Johanssonová jednali v minulých týdnech a měsících s vládou každé unijní země a pokusili se vypracovat návrh, který bere v úvahu všechny klíčové požadavky a všechna tabu. Politický rámec zformulovali do deseti bodů, které jsou základem pro jednání ministrů vnitra členských zemí a příslušných výborů v Evropském parlamentu. Jde o tak třaskavou záležitost, že by ji někteří mohli nastolit už na odloženém zasedání Evropské rady, tedy lídrů 27 zemí, v Bruselu příští týden.

Návrh Evropské komise znamená především rozchod s Dublinským nařízením, které bylo trnem v oku zejména jižním zemím, ale především nikdy pořádně nefungovalo. Podle něj musí žadatel o azyl předložit žádost v zemi, kde poprvé vstoupil do Evropské unie a kde byl registrován, obvykle formou otisku prstů. To v praxi vyvolává mimořádný tlak na středomořské státy Řecko, Itálii, Maltu a částečně Španělsko, a naopak šetří severnější státy, do nichž ovšem cizinci obvykle směřují. Pokud takový člověk dorazí třeba do Německa a žádá o azyl, měl by být podle Dublinu vrácen do Řecka nebo do Itálie, přes které přišel. „Tento systém otravuje ovzduší v EU a vyvolává hluboké rozpory mezi státy, ale také mezi institucemi,“ soudí Marie de Somerová ze Střediska evropské politiky v Bruselu. A připomíná, že v roce 2015, kdy se zhruba milion lidí dal na pochod do Evropy, selhal tento systém úplně a od té doby se nepoužívá.

„Stávající systém nefunguje a EU nebyla schopna ho za posledních pět let spravit,“ konstatuje exekutiva EU. Zdůrazňuje, že všechny členské země musejí mít podíl na vzájemné solidaritě a odpovědnosti. Jejich příspěvek však může být flexibilní, „počínaje přesunem žadatelů o azyl ze země, kde vstoupili do EU, až po převzetí odpovědnosti za návraty jednotlivců bez povolení k pobytu nebo různé formy operativní podpory“. Vlády si nebudou moci volně vybírat, co chtějí dělat, ale přihlásí se k některému způsobu pomoci a tu pak budou poskytovat, přičemž „v době zvýšeného tlaku budou příspěvky vyžadovány tvrději“. 

Dokument nejde do podrobností, jakou formou by se toto mělo dít. Pokud by například ČR přistoupila na zajišťování nuceného návratu, není jasné, jak by nakládala s odmítnutými žadateli o azyl třeba z Německa – jak by je přebírala, kontrolovala, přepravovala a posléze vyhošťovala. Komise slibuje „efektivnější právní rámec“ a také záměr ustavit „koordinátora návratů“, který by pracoval se zástupci všech členských zemí. Faktem je, že právě návrat neúspěšných azylantů či vyhoštěných ilegálních migrantů je jedním z velmi bolavých míst – loni se jich podařilo vrátit do země původu jen 142 000 ze 491 000, tedy 29 procent.

Obsáhlý návrh obsahuje řadu dalších opatření – urychlení procedur při vstupu migrantů do EU na jejích vnějších hranicích, lepší ostrahu těchto hranic včetně ustavení podpůrné evropské pohraniční stráže, propojení databází pro registraci osob a otisků prstů, rychlejší třídění migrantů podle země původu a zrychlené azylové řízení. Krom toho je zde celý soubor kroků vůči zemím původu, odkud migranti přicházejí, a zesílený postih pašeráků lidí. Komise slibuje toto všechno „pocukrovat“ dotacemi, včetně odměn za „otevření náruče“ běžencům pro vstřícnější země

Zklamán bude ten, kdo čekal víc, nebo nějaké zázračné řešení. Žádné není. Návrh nicméně přináší několik zásadních vylepšení. Odstranění Dublinu bude znamenat, že se třeba Řekové už nebudou bát vracení migrantů ze severnějších států a nebudou tudíž tolik dbát na to, aby ti stávající pěkně zůstávali v táborech na ostrovech a nedostali se na pevninu, dokud si je někdo neodveze, což se skoro neděje. Požár v Morii s kapacitou 4000, kde se tlačilo 13 000 lidí, odhalil nelidskou tvář zacházení s migranty v EU a měl by fungovat jako odstrašující zkušenost. Komise ostatně oznámila zřízení speciálního týmu, který se bude situaci na ostrově Lesbos věnovat, a slíbila doplnit příspěvky členských států dotací 750 000 eur na výstavbu nového zařízení. 

Pro země V4, které odmítly povinné kvóty před pěti lety a přispěly tak ke zhroucení systému, je dobrá zpráva už to, že nebudou muset povinně nikoho přijímat. Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové dala jasně najevo, že bere vážně jejich odmítání muslimských migrantů a že ho respektuje, což se za minulé exekutivy nedělo. Služba v podobě vracení odmítnutých azylantů do zemí původu se jim nemusí líbit, bylo by však pošetilé ji a priori odmítat, jak naznačují první ohlasy například z Maďarska. 

Pokud by totiž členské státy smetly se stolu dnešní návrh komise, EU by neměla žádnou společnou migrační politiku a funkční azylový systém – a to v době, kdy počet lidí prchajících před násilím, pronásledováním či porušováním práv dosáhl celosvětově 80 milionů, nehledě na další desítky milionů těch, kteří „jen“ hledají lepší život. Pokud by příčinou bylo veto zemí Visegrádu, případně některých dalších východnějších členů EU, pak by se zřejmě země západní Evropy dohodly mezi sebou podle principu tzv. zesílené spolupráce, se všemi negativními důsledky pro jednotu a akceschopnost Evropské unie.

SDÍLET