Vedle „horké“ války proti Ukrajině stupňuje Rusko s nebývalou intenzitou všechny formy podvratné činnosti vůči evropským zemím, od klasické špionáže po takzvané hybridní formy nátlaku, ovlivňování a poškozování. Státy Evropské unie jsou si tohoto vědomy – od začátku protiukrajinské agrese vyhostily více než 400 ruských diplomatů a dalších pracovníků, kteří pod oficiálním krytím fungovali jako špioni.
„Konstatujeme, že špionáž a vnější vměšování dosáhly úrovně, jakou jsme nezažili od konce studené války,“ píše se ve zprávě belgické Všeobecné zpravodajské a bezpečnostní služby (SGRS) – první takové zprávě, jaká byla kdy zveřejněna. Belgie je mimořádně citlivým terčem, protože v Bruselu sídlí centrála Severoatlantické aliance, která Rusko eminentně zajímá, ale také hlavní instituce Evropské unie.
Zpráva upozorňuje na kybernetické metody získávání informací, hackerské útoky, které jsou na denním pořádku, krádeže a zneužívání dat, ale také na podporu terorismu a extremismu s potenciálně destabilizujícími účinky. Proto zřídila belgická armáda „kybernetické velitelství“, které se zabývá všemi těmito aspekty a jehož hlavním protivníkem je zcela jasně ruská vojenská rozvědka GRU.
„Všechno to, čemu říkáme ´dezinformace´ nebo ´fake news´, je pro nás zahraniční vměšování a manipulace. Využívají se k tomu sociální sítě, které za studené války neexistovaly. Kybernetické nástroje umožňují se zmocnit vnitřních systémů firem, provádět sabotáže, špionáž, sbírat informace a škodit. Někdy to vypadá jako ransomware, sprosté vydírání, ale i zde může jít o zástěrku pokusu se probít až ke kritické infrastruktuře,“ vysvětlil v rozhovoru pro list Le Soir šéf SGRS Wim Robberecht.
Podobné obavy má také Nicolas Lerner, šéf francouzské kontrašpionáže DGSI (Direction Générale de la securité intérieure). Při únorovém slyšení v příslušném výboru Národního shromáždění, jehož obsah byl zveřejněn až nyní, upozornil mimo jiné na ošemetné styky francouzských poslanců s ruskými diplomaty, kteří jsou ve skutečnosti agenti tajných služeb. Může se stát, uvedl, že politikové – obvykle z opozičního hnutí Národní sdružení (RN) – nevědí, s kým mají tu čest. V mnoha případech se však dobrovolně účastnili třeba pozorovatelských misí při zinscenovaných volbách na Krymu nebo na okupovaném Donbasu, což podle Lernera „představuje překročení meze z hlediska loajality k dané zemi“. Například v roce 2020 se takové cesty zúčastnilo deset poslanců RN.
Vedle politiků se ruští agenti orientují hlavně na akademické prostředí a vědecké ústavy a využívají různých zavedených partnerství. Snaží se pak na vytipované jedince ideologicky působit; dezinformace využívají nejen k ovlivňování jejich názorů na Rusko a jeho politiku, ale také k diskreditaci Francie a jejího demokratického modelu. Lerner uvítal evropský zákaz ruských cizojazyčných médií jako Sputnik nebo RTV, přál by si však zákon, který by umožnil takovéto zákazy provádět kdykoli, pokud se naplní stanovené podmínky, a ne jen ad hoc a výjimečně.
Zesílená ostražitost na severu
Norsko, Dánsko i Švédsko vyhostily v minulých měsících a týdnech vysoké počty ruských diplomatů, kteří pracovali jako agenti tajných služeb. Ke stejnému kroku přistoupilo v minulých dnech Finsko, aniž oznámilo počet vyhoštěných. Podle ředitele jeho Bezpečnostní a výzvědné služby (SUPO) Anttiho Pelttariho „ruská výzvědná základna (ve Finsku) se smrskla na polovinu. Je jasné, že budou hledat způsoby, jak nahradit tento úbytek vyzvědačů posilováním jiných forem tajných operací v zahraničí.“
