Pavel Telička jako hlavní vyjednávač úspěšně dovedl Česko do Evropské unie, kam vstoupilo v roce 2004. Byl také šéfem stálého zastoupení ČR při EU, krátce prvním českým komisařem, a posléze poslancem Evropského parlamentu a místopředsedou této instituce. Živí se jako analytik a poradce v soukromém sektoru, vesměs s vazbami na EU. Je jediným Čechem, který zevnitř z vysokých míst dokonale poznal všechny tři klíčové instituce EU – Radu EU, Evropskou komisi a Evropský parlament - a zároveň umí unii vnímat zvenčí, a to jak z hlediska státní správy, tak soukromého podnikatelského sektoru. V rozhovoru pro INFO.CZ Pavel Telička odpovídal na otázky reflektující start druhého českého předsednictví v EU.
Převezmeme předsednictví v EU v mimořádně složitých podmínkách, kdy musíme měnit plány a priority kvůli ruské agresi proti Ukrajině. Co bude Česko v této souvislosti primárně koordinovat a řešit? Další balíky sankcí? Uvolnění dalších evropských peněz na nákup zbraní? Slaďování národních dodávek zbraní a vojenského materiálu? Pomoc ukrajinskému rozpočtu? Podporu budoucí obnově země?
Je tomu skutečně tak. Na druhou stranu, vždy jsem v rámci evropských institucí vnímal složité podmínky či úkoly současně jako velkou příležitost a výzvu. Když dobře zvládnete nenáročný úkol v nenáročných podmínkách, tak si to nikdo nebude za pár dní nebo týdnů pamatovat. Když obstojíte v náročné výzvě, bude to všemi vnímaný úspěch v něčem, co EU tíží. Pomůže vám to vybudovat pozici a respekt na delší dobu, bude to jakýsi odrazový můstek. Něco, co Česko po letech paběrkování v EU naléhavě potřebuje. Je to na vládě.
Jak bude vypadat „ukrajinská agenda“ konkrétně, bude záviset na vývoji celkové situace. Viděl bych dvě základní roviny – vztah k Ukrajině a pak vztah k Rusku. Obě jsou částečně provázané. Ve vztahu k Rusku musí jít o udržení důsledné a asertivní jednoty EU a neúhybnou implementaci všech sankcí. Musíme umět přitvrdit, tlak eskalovat, případně přijmout další sankce, které nás mohou bolet. Jen takové Putinovi ukážou, že jsme připraveni jít daleko. Telefonáty do Kremlu mohou možná mít nějakou ověřovací roli, ale pro Ukrajince tolik potřebné výsledky nepřinesou, ne nyní. Po válce nesmíme prominout válečné zločiny a ruská zvěrstva vůbec. Ve vztahu k Ukrajině jde o zbraně, ekonomickou a humanitární pomoc, ale také perspektivu kandidatury země na členství v EU, jehož již bylo poněkud překvapivě dosaženo. Součástí „balíku“ musí být také komplexní plán obnovy Ukrajiny. Momentálně ovšem považuji za prioritu zefektivnění a zintenzivnění dodávek zbraní.
Sankce proti Rusku sice navrhuje EK, ale členské státy je schvalují. Úloha předsednické země je zde nezastupitelná, ačkoli jí pomáhá Vysoký představitel a sekretariát Rady. Klíčovou roli hraje Coreper II (Výbor stálých zástupců, pozn. red.), jemuž bude předsedat česká velvyslankyně. Schvalování balíků sankcí je stále složitější a citlivější. Jsme na to připraveni? Budeme mít sílu? Do popředí bude krom toho stále více vystupovat dodržování dosavadních sankcí, jejich vynucování a bilance. Budeme to umět?
Měl jsem ten pocit, že nominace paní velvyslankyně byla na politické scéně konsensuální. Postavila se za ní i současná vláda, tak předpokládám, že jejím schopnostem důvěřuje. Mám vlastní názor, ale o ten tu nejde. Doufám, že tváří v tvář mnohdy vynikajícím vyjednávačům jiných zemí to zvládne. Co víc si může velvyslanec přát než takovou výzvu?
Předpokládám, že se na ni dobře připravila. Ale jak sám naznačujete, není to jen o velvyslanci, Praha musí diplomaticky a politicky obstát v hlavních městech členských států, a to nejen v ukrajinské agendě. EU má řadu vlastních interních úkolů, ať již jde o energetiku, digitální oblast, zelenou dohodu, dopravu a mnohé další. Současná krize je obrovskou příležitostí pro tolik potřebné strukturální změny, Praha se musí ukázat. V tomto směru zatím postrádám krystaličtější vizi naší vlády. Nemá jen zvládnout předsednictví, ale i zasít semínka na další období. Na to se zapomíná.
