Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Brexit bez dohody: Tragédie, nebo scénář, který lze přežít? Klíčové otázky ohledně neřízeného odchodu Britů z EU

Brexit bez dohody: Tragédie, nebo scénář, který lze přežít? Klíčové otázky ohledně neřízeného odchodu Britů z EU

Scénář, který si nikdo nepřeje, zároveň je ale čím dál skloňovanější variantou – tím je odchod Velké Británie z Evropské unie bez patřičné dohody. Co by ale takový „neřízený brexit“ v praxi znamenal? A jak by ho pocítili lidé v Česku, v dalších zemích Evropské unie nebo samotní Britové? Podívejte se na klíčové otázky a odpovědi, které se brexitu bez dohody dotýkají.

Ještě před pár měsíci byl odchod Velké Británie bez dohody pro řadu analytiků ten nejčernější možný scénář a zároveň malování čerta na zeď. To se ovšem mění spolu s tím, jak se čas stanovený na uzavření dohody krátí. Britská vláda v čele s ministrem pro brexit Dominicem Raabem minulý týden představila první várku dokumentů, které mají Británii připravit na možnost, že země evropský blok opustí, aniž by se na podmínkách odchodu s Bruselem dohodla.

Na začátku tohoto týdne stejný krok oznámila i vláda francouzská. Premiér Édouard Philippe pověřil členy jeho kabinetu, aby začali s přípravami na odchod Británie bez dohody tak, aby byl zachován co nejhladší režim na hranicích a Britové žijící ve Francii mohli v zemi zůstat i nadále. Brexit bez dohody v těchto dnech nevyloučil ani německý ministr zahraničí Heiko Maas a k černému scénáři se vyjádřila i britská premiérka Theresa Mayová – podle jejích slov by nešlo „o procházku růžovým sadem“, zároveň by to ale nebyl „konec světa“. Co by tedy v praxi znamenal?

Proč je možnost brexitu bez dohody vůbec na stole?

Předběžná dohoda o budoucích obchodních vztazích mezi Velkou Británií a Evropskou unií má být uzavřená ještě před oficiálním datem brexitu stanoveného na 29. března 2019, po kterém bude následovat ještě dvouleté přechodné období. O tom, jak budou vztahy po brexitu vypadat, mělo být původně jasno do říjnového summitu EU tak, aby výsledná dohoda prošla komplikovaným schvalovacím procesem jak na půdě Evropské unie, tak ve Spojeném království.

Jednání ale v posledních týdnech uvázla ve slepé uličce a je stále pravděpodobnější, že se říjnový termín nestihne a vše se posune na listopad – pokud se tedy názorové rozdíly mezi Londýnem a Bruselem vůbec podaří překonat. O možnosti brexitu bez dohody tak politici na obou stranách mluví stále častěji, a přestože jde částečně o vyjednávací taktiku, může na tento černý scénář skutečně dojít.

Jak by vypadal vztah EU a Británie bez uzavřené dohody?

Podle odborníka Asociace pro mezinárodní otázky Kryštofa Kruliše by se vztah unie s Británií dal v případě brexitu bez dohody připodobnit k obchodním vztahům, které má Brusel se Spojenými státy. „Ani Spojené státy dosud žádnou dohodu o volném obchodu s EU nemají. Obchod s Británií by tedy probíhal v režimu pravidel Světové obchodní organizace, stejně jako v případě Spojených států,“ říká pro INFO.CZ Kruliš s tím, že takový vztah má svá negativa i pozitiva.

„Obchodní výměna mezi EU a USA je poměrně robustní, trhy obou stran jsou celkem integrované, ale nejsou integrované, co se týče regulací. Kvůli tomu není vzájemná obchodní výměna přes Atlantik tak mohutná, jak by mohla být,“ poukazuje na odlišná pravidla a předpisy, které platí na trhu EU a USA. Rozdílné regulace, kdy jsou pravidla v EU tradičně přísnější, však znamenají překážky, které vzájemný obchod významným způsobem brzdí. A to by chybělo i obchodním vztahům EU s Británií, podle Kruliše by to však neznamenalo katastrofu.

„Geografická blízkost a gravitace mezi britskou a evropskou ekonomikou by nadále působila tak silně, že by to ani v případě brexitu bez dohody neznamenalo přestřižení veškerých vztahů, ty vztahy by ale byly mnohem komplikovanější, než kdyby existovala dohoda zaručující volný obchod se zbožím. Pokud by Británie odešla bez dohody, regulatorní bariéry by narostly a každá jednotlivá transakce by byla pod větším tlakem. Vztahy by tedy byly ochromené, ale neznamenalo by to, že by vznikla bariéra, která by byla nepřekročitelná,“ vysvětluje analytik AMO.

INFOGRAFIKA: CIZINCI PO BREXITU

Jaký dopad by měl brexit bez dohody na obchod?

V praxi by tedy odchod z EU bez dohody znamenal, že by se obchod a otázky byznysového charakteru vůči EU i třetím zemím řešily na základě pravidel Světové obchodní organizace (WTO) – a to do té doby, než by vznikly nové bilaterální dohody. Nové obchodní smlouvy by Británie musela uzavřít i se třetími zeměmi, jako je třeba Jihoafrická republika nebo Jižní Korea. Ty by však při vyjednávání chtěly něco na oplátku, upozorňuje Kruliš.

Mnohem důležitější je však budoucnost obchodní výměny mezi Británií a Evropskou unií. „Hlavní změnou by bylo to, že by se změnil režim pro vzájemný obchod se zbožím. Odchod s dohodou předpokládá, že by byla mezi Británií a EU zachována dohoda o zóně volného obchodu, čím by se zachovalo i působení dodavatelsko-odběratelských řetězců,“ říká Kruliš s tím, že v případě brexitu bez dohody by se obchod velmi zkomplikoval.

„Například výrobci aut působí ve Velké Británii, do automobilů ale montují součástky vyráběné v celé unii včetně České republiky. Dovoz součástek by se však výrazně zkomplikoval, protože by podléhal novým celním povinnostem, kontrolám a další byrokracii,“ vysvětluje analytik. Dalekosáhlé a na první pohled neviditelné dopady dobře ilustruje i nedávné varování, že neřízený brexit může ohrozit i existenci něčeho tak běžného jako je třeba obyčejný sendvič se šunkou – a to právě kvůli pečlivě načasovaným a sestaveným dodavatelským řetězcům, které by se zastavily.

Jak by brexit bez dohody ovlivnil ekonomiku Británie a EU?

Pokud by dosavadní jednání mezi Londýnem a Bruselem skutečně zkrachovala a došlo by na odchod Velké Británie z Evropské unie bez jakékoliv dohody, doplatila by na to Británie i země Evropské unie.

„Pokud se podíváte na obchodní bilanci, Británie více výrobků dováží a je tedy převažujícím importérem. Evropská unie dnes vydělává na tom, že do Británie prodává a země jako Česko nebo Německo by tedy tratily na tom, že už by neměly snadný přístup na britský trh. Navíc by se jejich výrobky na britském trhu střetávaly s konkurencí z celého světa,“ popisuje Kruliš.

Výrazně postiženou evropskou zemí by bylo také Irsko, které z britského trhu naopak ve velkém dováží. Na Irsko jako nejpostiženější zemi v případě brexitu bez dohody v červenci poukázal i Mezinárodní měnový fond. Podle jeho analýzy by odchod Spojeného království bez dohody pro země EU znamenal škodu odpovídající asi 1,5 procentům HDP, což je asi 5,6 bilionu korun. Mezi další vysoce poškozené země dále patří Nizozemsko, Belgie, Lucembursko nebo Německo.

Brexit - firmy, infografika

Kruliš však upozorňuje, že brexit bez dohody by odnesla spíš Británie, než zbytek Evropy. „V celkovém souhrnu hraje obchod s EU pro Británii větší roli, než Británie pro zbytek kontinentu. Británie je totiž v porovnání s Evropou menší ekonomika a Evropa navíc obchoduje s dalšími zeměmi, kam může posílat evropské zboží. Pro Evropu to tedy nebude tak citelný zásah, jako by byl pro Británii,“ říká analytik.

Kruliš zároveň dodává, že brexit bez dohody by byl pro Británii velkým zásahem také z hlediska nových zahraničních investic. „Vláda se zatím snažila, aby si investoři nevykládali brexit negativně a neodcházeli z Británie, ale pokud by došlo na brexit bez dohody, investoři by museli zvažovat, zda výrobu přesunou někam jinam,“ varuje expert AMO s tím, že brexit bez dohody by zřejmě byl impulsem pro takovéto rozhodování.

Co by znamenal pro Česko?

„Vzhledem k naší exportní orientaci a orientaci na Německo by brexit bez dohody rozhodně nebyl pro Česko výhodný – pro nás je výhodné, když má unie možnost obchodovat se třetími zeměmi, ať už je to Británie, Spojené státy nebo jakýkoliv jiný stát, který je schopný odebírat naše výrobky nebo výrobky německé s našimi komponenty. Pro Česko by tedy znamenalo omezení obchodních cest a bylo by to pro nás větší negativum, než pro státy, které nejsou na exportu tak závislé,“ říká k dopadům na českou ekonomiku analytik AMO.

Jaká odvětví by brexit bez dohody ovlivnil nejvíc?

Jen těžko by se hledalo odvětví, kterého by se brexit ať už s dohodou, nebo bez ní nedotknul. Před neřízenou rozlukou Londýna s Bruselem však varovala nejedna významná společnost. Například šéf Amazonu v Británii Doug Gurr před časem varoval, že pokud dojde na brexit bez dohody, vypuknou do dvou týdnů „občanské nepokoje“. Jedním z nejvíce dotčených sektorů by se však stal zmiňovaný automobilový průmysl, před dopadem brexitu bez dohody však varují i lékaři a samotný Raab přiznal, že je kvůli možnosti brexitu bez dohody zapotřebí rozšířit zásoby léků v zemi.

Ohrozí brexit bez dohody bezpečnost?

Pokud jde o oblast bezpečnosti, zde je podle odborníka AMO v zásadě jedno, zda brexit skončí dohodou, nebo ne. „Co se týče zahraniční a bezpečnostní politiky, tam je EU stále spíš slabším hráčem. Unie je totiž v této oblasti svázaná principem jednomyslnosti, a pokud by Británie už nebyla její součástí, bylo by to minus pro obě strany. Vliv Evropské unie i Velké Británie celosvětově poklesne, ale to se stane i v případě, že Británie odejde s dohodou,“ říká Kruliš.

Jak by brexit bez dohody pocítili lidé z EU na cestě do Británie?

Británie, která je pro Evropany vyhledávanou destinací, by pro turisty z unijních států měla zůstat otevřenou zemí i v případě odchodu bez dohody. „I kdyby Británie odešla bez dohody, Spojené království by pro evropské turisty zůstalo přístupnější zemí, než jsou například Spojené státy, které mají specifický migrační a vízový systém. Z právního hlediska by ale Británie byla samozřejmě suverénní v tom stanovovat si podmínky pro vydávání víz, či obecně podmínky vstupu na britské území,“ míní Kruliš.

Jaký by měl brexit bez dohody dopad pro studenty?

Británie se vždy hlásila k tomu, že by chtěla zůstat součástí výměnných programů na univerzitách, jako je Erasmus. Brexit bez dohody by však tyto plány mohl podle Kruliše narušit. „Řada univerzit si dokáže zajistit výměnu studentů i bez Evropské unie, takže se dá předpokládat, že by si Británie cestu pro výměnu studentů našla, pokud by k tomu měla vůli. Nebyly by tam však současné garance ani evropské peníze, brexit bez dohody by tedy mohl znamenat horší dostupnost těchto výměnných programů,“ uzavírá odborník.

720p 480p 360p 240p
brexit

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718