Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Globální pakt o migraci jako strašák i přelomový dokument: Proč by k němu mělo Česko přistoupit?

Globální pakt o migraci jako strašák i přelomový dokument: Proč by k němu mělo Česko přistoupit?

Drtivá většina států mezinárodního společenství by koncem roku měla podepsat takzvaný globální pakt o migraci. Dokument vyjednávaný na půdě OSN má být jakýmsi vodítkem nejen pro státy, do kterých migranti míří, ale i pro země původu nebo tranzitu migrantů. Pro mnohé politiky a dezinformační weby je však globální pakt o migraci jako červený hadr pro býka. Jaké lži se kolem textu šíří? A co je dobré o globální dohodě dojednávané mezi zeměmi OSN vědět?

Kdy a proč se o globálním paktu o migraci začalo jednat?

O globálním paktu o migraci se začalo na půdě Organizace spojených národů hovořit v souvislosti s migrační krizí, která zasáhla Evropu v roce 2015. Prvním odrazovým můstkem se stala takzvaná Newyorská deklarace pro migranty, kterou v září 2016 podepsalo 193 států Valného shromáždění OSN. Ta mimo jiné počítá s uspořádáním konference, během které by byl v roce 2018 uzavřen globální pakt o „bezpečné, řízené a legální migraci“.

Po téměř dvouletém jednání se státy v polovině letošního července dohodly na předběžném znění dokumentu. „Migrace je fakt. Existuje po staletí. A další staletí existovat bude. Nikdy jsme ale neměli nástroj, který by nám pomáhal tento proces řídit,“ komentoval vznik globálního paktu o migraci předseda Valného shromáždění OSN a rodák ze Slovenska Miroslav Lajčák. K oficiálnímu přijetí dokumentu má dojít na ministerské konferenci, která se bude konat 10. a 11. prosince v marockém městě Marrákeš.

Jaký je hlavní význam globálního paktu o migraci?

Čtyřiatřicetistránkový „Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci“ (Global Compact for Safe, Orderly and Regular Migration – GCM) se snaží omezit nelegální migraci, zabývá se důvody, proč lidé z domovských zemí odcházejí, a řeší také to, jak je chránit a usnadnit jejich návrat do zemí původu. Podle odborníka na migraci z Asociace pro mezinárodní otázky Tomáše Jungwirtha je pakt „zlomovým“ okamžikem už jen díky vůli mezinárodního společenství v této oblasti spolupracovat a dosáhnout jednotného znění dokumentu.

„Hlavní význam dokumentu tkví v samotné schopnosti většiny mezinárodního společenství dohodnut se na nějaké základní, ač nezávazné, regulaci migrace obecně. Dosavadní úprava se týkala pouze uprchlictví a azylového práva, kdy se lidé nacházejí v ohrožení a je zde velmi dobrý důvod, aby zde taková úprava existovala. Ale pro migraci jako takovou žádná taková úprava dodnes neexistuje a nebyl ani učiněn žádný pokus, aby takový text vzniknul,“ říká pro INFO.CZ.

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

Plynou z globálního paktu o migraci nové závazky?

Jak upozorňuje Tomáš Jungwirth, státy mezinárodního společenství od počátku preferovaly především to, aby dokument nebyl právně závazný. Globální pakt o migraci tak nebude žádným novým „celosvětovým zákonem“, jak ho označují některé české weby.

„Pokud bychom se na to dívali z hlediska platných a vymahatelných závazků, dokument ani nemůže přinést něco nového, protože státy jasně řekly, že to nechtějí. Všechno, co se v něm objevuje, má proto spíš deklaratorní nebo indikativní charakter,“ vysvětluje Jungwirth s tím, že přestože je dokument poměrně obsáhlý, žádné nově platné závazky nezavádí.

Které státy globální pakt o migraci odmítly?

Dojednanou podobu globálního paktu o migraci v červenci schválilo celkem 192 z celkových 193 členských států OSN. Začátkem loňského prosince se totiž z jednání o globální dohodě stáhly Spojené státy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem, podle kterých je pakt neslučitelný s americkou migrační politikou. Kromě USA se však k dokumentu postavilo odmítavě také Maďarsko, které krátce po uzavření červencové dohody oznámilo, že z jednání o paktu hodlá také vystoupit.

„Tento dokument je naprosto proti bezpečnostním zájmům Maďarska,“ uvedl maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó a dodal, že dohoda pro svět představuje „hrozbu“. Dalším státem, který podepsání paktu o migraci odmítl, se koncem října stalo Rakousko. Výhrady má ale také Česko a Polsko, které pakt údajně také nepodepíše – začátkem listopadu to oznámil polský premiér Mateusz Morawiecki.

„Je velmi pravděpodobné, že stejně jako Rakousko, Česká republika a USA nebudeme součástí tohoto globálního paktu OSN,“ sdělil na tiskové konferenci s německou kancléřkou Angelou Merkelovou Morawiecki. Zda Česko dokument podepíše, zatím není jasné. Premiér Andrej Babiš však tvrdí, že pakt stírá rozdíly mezi legální a nelegální migrací a navrhuje, aby Česko po vzoru Maďarska a Rakouska k paktu také nepřistupovalo. Skupinu zemí, které mají vůči paktu výhrady, doplňuje ještě Itálie a Japonsko.

Jungwirth upozorňuje na to, že je globální pakt vděčným tématem pro všechny populistické politiky. „Pakt je dlouhodobě předmětem politických her. V kontextu s rozhodnutím Maďarska nebo Spojených států se stal terčem, na který se mohlo snadno zamířit ze strany vládnoucích elit, které se potřebují za účelem posílení vlastní popularity vůči migraci nadále vymezovat, i když imigrace do Evropy zásadně poklesla,“ tvrdí odborník.

Jungwirth tak vymezování se vůči paktu označuje za hledání zástěrky a fackovacího panáka. „Pokud se podíváte do textu toho dokumentu, jasně se zde hovoří o suverenitě národních států nastavovat si národní migrační politiky podle vlastní vůle. Pokud tvrdí maďarští představitelé opak, nemá to podle mě žádnou oporu v realitě,“ dodává Jungwirth, podle kterého však státy ze svého odmítavého postoje těžit nebudou – spíš naopak.

720p 360p
PROČ: Migrace z Afriky. Problém, který jen tak neskončí

„Takový postoj je podle mě z dlouhodobého hlediska škodlivý, protože na problematice řízení mezinárodní migrace je naprosto zásadní, aby mezi sebou státy dokázaly spolupracovat. A představa uzavřených hranic a národních států jako zcela oddělených jednotek je přežitá a v globálním kontextu naprosto nepoužitelná. Pokud se tedy státy rozhodnou z této iniciativy vystupovat a nepřipojovat se k ní, jednají podle mě proti svým zájmům, protože například možnost spolupráce se zeměmi původu migrantů, kam by se mohli tito lidé vracet, je naprosto klíčová. A nedovedu si představit, jak by státy jako Maďarsko mohly řídit migraci pouze na své národní úrovni,“ vysvětluje pro INFO.CZ.

Co (ne)má globální pakt o migraci přinést?

Tématu globálního paktu o migraci se okamžitě chopily dezinformační servery, pro které je šíření paniky kolem migrace jejich hlavní doménou. „Globální pakt OSN o migraci: Nacismus 2.0. Šílený plán na přeměnu našeho světa. Probudí se evropská veřejnost? Eugenika 21. století se právě aplikuje. Smlouva s ďáblem je předběžně schválená,“ popisuje schválení globálního paktu o migraci, ke kterému došlo v polovině července, Ladislav Jakl pro server Protiproud.

V textu, který je doprovázen fotomontáží obrázku Karlova mostu s člunem plným migrantů, se dále píše, že v globálním paktu o migraci „elity natvrdo přiznávají, že hodlají otevřeně samy provádět, řídit a podporovat dálkové přesuny ilegálních přistěhovalců a jejich příchod pak zlegalizovat“. Taková tvrzení šířící se kolem globální dohody ale odborník na migraci popírá.  

„V médiích se objevuje zpráva, že kompakt o migraci má vést k tomu, aby legalizoval migraci v jakékoliv její podobě, ale tohle text vůbec neobsahuje. Naopak má za cíl omezovat a předcházet neregulérní migraci, kdy osobám chybí příslušná povolení, a má vést k tomu, aby takováto forma migrace byla omezována a aby co možno největší část probíhala legálním způsobem a lidé měli potřebná oprávnění. Cílem je, aby migrace probíhala tak, aby státy, kterých se to týká – ať už to jsou státy původu, nebo tranzitní nebo cílové země – spolupracovaly a aby migrace probíhala kontrolovaně,“ říká pro INFO.CZ.

Jungwirth dále poukazuje na další dezinformaci, podle které globální pakt definuje migraci jako základní lidské právo. „Rozhodně není pravdou to, co se poměrně intenzivně objevuje v médiích, že by kompakt zakotvil lidské právo na migraci do kterékoliv země. Nic takového se nakonec ani v samotném textu neobjevuje,“ říká Jungwirth.

INFOGRAFIKA DNE: Migrace do EU v prvním pololetí roku 2018INFOGRAFIKA DNE: Migrace do EU v prvním pololetí roku 2018autor: INFO.CZ

Text totiž pouze odkazuje na to, že se mají lidská práva migrantů dodržovat, obzvlášť je pak kladen důraz na bezpečnost dětských migrantů. Podle dokumentu mají mít migranti také přístup k základním službám a zavírání lidí do detenčních center má být podle dokumentu až poslední možnost. Kromě toho však pakt klade důraz také na navracení lidí do země původu.

„Kompakt stanovuje poměrně konkrétně formulované závazky v boji proti organizovanému převaděčství lidí a zakotvuje také povinnost států původu, aby v případě, že jejich občané nedostanou migrační pobytový status, přijaly lidi zpátky na své území. Není to pevný závazek, ale nějaká indikace toho, že by státy měly být připravené přijímat své občany zpět. Tohle všechno jsou aspekty, které by pro státy včetně České republiky, měly jasně indikovat, že je pro ně výhodné a dlouhodobě i zásadní takový dokument přijmout,“ vysvětluje odborník AMO.

Proč by Česko mělo globální pakt o migraci přijmout?

Přestože Česko zatím neohlásilo snahu odstoupit od jednání podobně, jako to udělalo Maďarsko, i postoj české vlády je spíš rezervovaný. „ČR opakovaně vyjádřila, že je zásadní, aby tento text dostatečně řešil nelegální migraci, tj. zejména otázky návratu uprchlíků do země původu, boje proti pašerákům a problémy, které k nelegální migraci vedou. Vláda ČR nemůže a nebude dávat žádný souhlas s nelegální migrací,“ napsalo v prohlášení ministerstvo zahraničí poté, co byl dokument 192 státy včetně Česka schválen, a dodalo, že o tom, zda se k němu Česko připojí, se bude ještě jednat.

Prohlášení vydané jen chvíli poté, co Česko dokument odkývalo, je podle Jungwirtha překvapivé – po celou dobu jednání totiž s ostatními zeměmi bez problémů spolupracovalo. „V průběhu dvouletého jednání byla Česká republika poměrně konstruktivním partnerem. Měla své priority, které se týkaly návratů, omezování neregulérní migrace a podobně. Řada těchto priorit byla sdílena s dalšími unijními státy. Proto je pro mě trochu zarážející, že poté, co se podařilo dojednat finální text kompaktu, se objevilo vyjádření ministerstva zahraničních věcí, které celý ten dvouletý proces vlastně zpochybňuje,“ říká expert.

„Současné pozici České republiky nerozumím, protože tak vůli k přistoupení k dokumentu do určité míry relativizuje, nicméně předpokládám, že nakonec se odpovědní političtí představitelé přikloní k tomu, že je v dlouhodobém zájmu České republiky, aby takovýto dokument existoval a Česko bylo jeho stranou,“ dodává s tím, že dohoda obsahuje řadu věcí, které jsou pro Česko prioritní – jako je otázka návratů, omezování neregulérní migrace nebo potírání pašeráků.

„Jsem přesvědčen, že kvůli dílčím politickým neshodám a nedorozumění, by bylo velkou chybou hodit přes palubu výsledek tohoto dvouletého snažení. A je podle mě hlavně klíčové to, aby politici veřejnosti vysvětlili důvody, proč tento dokument pro Českou republiku dává smysl,“ míní Jungwirth.

Vláda v čele s Babišem však na výhradách vůči paktu trvá. „Mně se ten pakt nelíbí. Čekám, že přijmeme koaliční rozhodnutí,“ řekl v Poslanecké sněmovně premiér. Jeho slova pak začátkem listopadu potvrdil ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), který pro ČTK sdělil, že nebyla přijata řada připomínek přicházejících ze zemí Evropské unie. „A hlavně nebyla uspokojivě vysvětlena řada otázek v oblasti nelegální migrace – ať už se jedná o přístup ke vzdělávání či do sociálního systému,“ doplnil Petříček a dodal: „Proto vnímáme připojení ČR za současné situace ke kompaktu v této situaci jako spíše kontraproduktivní.“

Je podoba textu globálního paktu o migraci finální?

Přestože jednání o globálním paktu trvalo necelé dva roky a stálo to jednotlivé země celou řadu kompromisů, je možné, že se jeho obsah ještě změní – i když by si to hlavní moderátoři komplikované diskuse v čele s Mexikem a Švýcarskem zřejmě nepřáli.

„Jestli text zůstane v současné podobě zakonzervován, to odhadnout nedokážu. Myslím ale, že ze strany některých států je snaha text dohody ještě otevřít a pozměnit. Samozřejmě si lze také představit i to, že se text přijme s výhradami, což naznačují i signály českých úřadů – to znamená, že by se Česká republika stala jeho stranou, ale k některým konkrétním bodům by uvedla své výhrady,“ uzavírá Jungwirth.

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232