Vánoce v běhu času: „Tichá noc, svatá noc“ oberndorfská a její cesta do světa

Dnes je to rovných 203 let od 24. prosince 1818, kdy zazněla v kostele svatého Mikuláše v rakouském Oberndorfu poblíž Salcburku poprvé jedna z nejproslulejších vánočních skladeb všech dob – „Tichá noc“ (Stille Nacht). Zatímco při premiéře se píseň kantora a varhaníka Franze Xavera Grubera, jenž ji složil, a kaplana a básníka Josepha Mohra, který k ní napsal text, nijak mimořádného ohlasu, natož nadšení nedočkala, dnes je zejména ve střední Evropě doslova symbolem nejkrásnějších dní v roce.

Franz Xaver Gruber (1787–1863) se narodil nedaleko místa, kde později slavnou píseň poprvé zahrál, ve vesnici Steinpointsölde u městečka Hochburgu, přibližně na polovině cesty mezi Salcburkem a Pasovem. Kdyby ale nebylo místního učitele Andrease Peterlechnera, jemuž neušly nadšení a talent pro muziku malého Franze, s vysokou pravděpodobností bychom dnes „Tichou noc“ neznali.

Maloměstského kantora nadaný kluk naštěstí zaujal, a proto jej začal učit hru na varhany, třebaže to v jeho rodině nevyvolávalo žádné nadšení, neboť jej to „zbytečně“ odvádělo od práce (oba Franzovi rodiče se živili jako tkalci, a právě takový měl být i jeho osud). Historka, přirozeně nepodložená, jak už to v takových případech často bývá, nicméně říká, že když se stal přísný otec jednou neplánovaným svědkem Franzova „koncertování“, jeho zášť k hudbě opadla, a před dvanáctiletým synem se otevřela naprosto nečekaná možnost dalšího studia. Když je měl po několika letech úspěšně za sebou a když se roku 1806, po složení náročných zkoušek, stal učitelem v blízkém Arnsdorfu, bylo to mnohem, mnohem víc, než na co mohl ještě před několika lety pomyslet.

Pokud víme, učitelování v provinčním městečku Franze Xavera Grubera v zásadě uspokojovalo, neboť mu na rozdíl od bezútěšné dřiny u tkalcovského stavu, k níž byl, jak se zdálo, nevyhnutelně předurčen, poskytovalo dostatek času nejen k hraní na varhany, ale i ke komponování vlastních, vesměs církevních skladeb. Bylo tomu tak tím spíš, že se – vzhledem k nekonfliktní povaze a upřímnému zájmu o vzdělání svých malých svěřenců – těšil přízni nadřízených i relativnímu respektu u místních obyvatel.

Také jeho rodinný život byl harmonický a v zásadě šťastný: nejprve se oženil s více než o deset starší vdovou po svém učitelském předchůdci, Marií Engelsbergerovou, a po její smrti si vzal pro změnu jednu ze svých žaček Marii Breitfussovou. Z dvanácti dětí, jež jeho manželky přivedly na svět, se sice dospělosti dožily pouze čtyři, v první polovině 19. století se však nejednalo o nic mimořádného, a pokud už bylo zbožnému Franzi Xaverovi těžko u srce, byla „po ruce“ vždycky víra a hlavně hudba, jeho celoživotní láska... Poslední léta života strávil Franz Gruber jako vážený varhaník, a dokonce i jako dirigent sboru v Halleinu, kde je také pohřben. To, jak známou skladbu složil, v době, kdy umíral, sice dobře věděl, jaké proslulosti dosáhne v budoucnosti, ale samozřejmě tušit nemohl.

sinfin.digital