A hlavní hrozbou pro Evropu se stává… Spolková republika Německo

Německá sociální demokracie (Sozialdemokratische Partei Deutschlands; SPD), jejíž tradice sahají až do počátku šedesátých let 19. století, je jednou ze dvou nejen nejstarších, ale i – zcela po právu – nejrespektovanějších politických stran v Německu a v celé Evropě. 

SPD si ve svých dějinách prošla horšími i lepšími obdobími, tak jako každá jiná politická strana. V současné době by se dokonce mohlo zdát, že je na vrcholu moci – německý kancléř i prezident jsou totiž sociální demokraté. 

Zatímco prezident Frank-Walter Steinmeier (v úřadu od března 2017) je nezpochybnitelnou autoritou, kancléř Olaf Scholz (ve funkci od prosince 2021) si vede v čele koaliční vlády tak mizerně, že se jeho strana těší rekordně nízké oblibě (mezi 15 a 20 %) a vesměs se má za to, že se nemusí dožít konce volebního období. A nejen to, většina Němců soudí, že strana ztratila tvář, směr i vizi – a na průzkumech veřejného mínění je to znát.

Vezmeme-li v potaz, že němečtí sociální demokraté stojí v čele vlády poprvé od pádu kabinetu Gerharda Schrödera (to, jak jej vnímá vzhledem k jeho příchylnosti k ruskému prezidentovi německá veřejnost, by bylo na samostatný text a „socanům“ to velmi, velmi škodí) v roce 2005 a že si přesto vedou takto špatně, má to mimořádně silnou výpovědní hodnotu. 

Otázka, zda SPD nemůže čekat podobná neradostná budoucnost jako třeba francouzské socialisty či, in extremis, české sociální demokraty, se přímo nabízí, a to není dobrá zpráva ani pro ně samotné, ani pro Německo, ani pro Evropu včetně nás.

Němečtí Zelení (Bündnis 90/Die Grünen; B’90/Grüne), de facto v čele s vicekancléřem a ministrem pro hospodářství a ochranu klimatu Robertem Habeckem (formálně jsou šéfy strany od ledna 2022 společně Ricarda Langová a Omid Nouripour), jsou stranou, bez níž by sociální demokraté nedali dohromady vládu. 

Současně jsou ale důrazem na „zelenou politiku“ (zejména jejich levicové křídlo), což lze a priori jen stěží kritizovat, jedná-li se o strany Zelených, její nejslabší, či spíše nejkřehčí (sou)částí. 

Německá veřejnost za poslední dvě desetiletí, již za vlády kancléřky Angely Merkelové (2005–2021), o které ještě bude řeč, silně „zezelenala“, některé kroky a návrhy rudo-zelené vlády jsou ale i na ni příliš silné (primárně proto, že by v jejich důsledku pravděpodobně došlo k reálnému, nezanedbatelnému poklesu životní úrovně).

Německá vláda je v důsledku toho nestabilní, mimo jiné i s ohledem na třetího koaličního partnera – liberální Svobodné (Freie Demokratische Partei; FDP), jejichž představa o směru vládní politiky je přirozeně odlišná. Nestabilita takové vlády je samozřejmě velký problém, nejen pro ekonomiku, ale i pro politiku a, znovu to opakuji, nejen pro tu německou.