KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Švédsko v posledních desetiletích proslulo liberálními poměry a uvolněnou imigrační politikou. Dveře byly doširoka otevřeny. Tento přístup vyústil ve vážné problémy, které mnozí odmítali vidět: komunity cizinců žijící v oddělení, prudký růst násilí a sexuálních útoků, otevřená válka gangů. Fenoménu se věnujeme ve volné trilogii textů; čtete první z nich.
Zhruba před dvěma roky jsem se účastnil debaty na téma integrace obrovského množství cizinců ve Švédsku. Tehdy ještě u řady lidí panovalo přesvědčení, že skandinávská země příchod migrantů a jejich integraci v zásadě zvládá a násilnosti jsou jen „izolované drobnosti“, které rozhodně nemůžeme považovat za odraz skutečnosti.
Realita ale byla zjevná a pamatuju si logickou otázku jednoho z mých přátel, která na té debatě zazněla: Pokud policie nedokáže vynutit dodržování práva na „svém“ území, neměla by nastoupit armáda? Živě si pamatuju, za jak naivní jsem ten dotaz pokládal. Něco jako armáda v evropských ulicích? Natož ve spořádaném Švédsku?! To přece bylo nepředstavitelné. Znělo to jako čirý fantas.
Království násilí
Švédská benevolentní imigrační politika se dnes odráží v řadě negativních ukazatelů: Stát s téměř nejnižší mírou násilných zločinů spáchaných se střelnou zbraní se za pouhých dvacet let dostal na opačnou stranu tabulky a přidal k tomu mezi lety 2011 a 2018 rekordních 116 (!) útoků ručním granátem.
Další temnou kapitolou jsou znásilnění, která jako téma s oblibou zdůrazňuje extrémní pravice i levice – ovšem z odlišných důvodů. První skupina poukazuje na počet případů, který je už 30 let nejvyšší v Evropě (v průměru deseti až dvacetinásobně vyšší než u nás), a vysoký podíl imigrantů z muslimských zemí mezi pachateli; ti druzí připomínají progresivní zákony, rozdíly v definici a větší ochotu emancipovaných švédských žen oznamovat znásilnění ve vztazích, což má statistiku při srovnání s méně progresivními státy pokřivit v neprospěch Švédska.
Toto „liberální“ vysvětlení by logicky vyžadovalo vyšší procentuální objasněnost těchto zločinů ve Švédsku, než je třeba u nás, což se ale neděje. Přidávají se k tomu specifické případy hromadných znásilnění. Švédská vláda data o „imigrantském“ původu pachatelů pro jistotu nesbírá a nezveřejňuje, musí je tak dávat dohromady výzkumníci a publicisté na základě analýzy veřejně dostupných dat ze soudních síní.
Morální velmoc. Nebo velmoc znásilňování?
Jedna z nejnovějších studií je z roku 2021 a zjistila, že z 3039 pachatelů starších 18 let odsouzených za znásilnění v období 2000–2015 mělo 60 % přistěhovalecký původ, a většinou se navíc narodili mimo Švédsko.
Novináři švédské veřejnoprávní televize před časem zjistili, že v případech, kdy oběti útočníky neznaly, byl podíl sexuálních delikventů narozených v zahraničí nad 80 %, zatímco jejich počet v populaci je opačný, tedy zhruba 20 %. Zhruba 35 % z těchto pachatelů pocházelo z Blízkého východu či severní Afriky a 19 % z dalších afrických regionů.
Skandálem tehdy byla reakce švédské policie, která ženám z vyloučených oblastí v podstatě doporučila prostě „nevycházet ven“, a pokud, tak jedině v „konzervativním“ oblečení, které bude v souladu s představami muslimů, protože jinak pro ženy nemůže nic udělat.
Na tyto zprávy, sesbírané uprchlicí ze Somálska a aktivistkou Ayaan Hirsi Ali v knize Prey: Immigration, Islam, and the Erosion of Women's Rights mnozí reagovali slovy o konspiračních teoriích a výmyslech (například fact check od agentury Reuters), v lepším případě bylo reakcí jen ohlušující ticho.
![](https://infocz-media.s3.amazonaws.com/infocz/production/files/2023/10/11/12/56/17/1f693ee4-9026-40bd-9406-690f84289486/profimedia-0683651480.jpg)
I bez této anekdotické evidence je z pouhých čísel násilné kriminality a ekonomických ukazatelů (o tom více příště) zcela evidentní, že Švédsko má s přistěhovalci obrovský problém, což ale liberální část spektra odmítá dlouhodobě uznat; zprávy o švédských no-go zónách byly označovány za fake news nebo byly shazovány coby dojmy laiků, co od klávesnice „nevidí realitu“. A to i dlouho potom, co existenci vyloučených lokalit, kde švédský stát není autoritou, oficiálně uznal někdejší šéf vládní rady pro migraci a později policejní prezident Dan Eliasson.
Podle Eliassonem dozorovaného reportu existovalo ve Švédsku už před pěti lety 61 „zranitelných zón“, z toho ve 23 z nich policie nebyla schopna efektivně pracovat a de facto v nich neplatily švédské zákony.
Švédská revoluce
Švédská společnost byla tak posedlá hyperkorektností, že si stát nedovolil v imigrantských čtvrtích ani manévry těžkooděnců, u nás (s trochou nadsázky) běžné na kdejakém druholigovém zápase ve fotbalu. Zločinci, kteří někoho znásilnili nebo zkusili zavraždit, byli propouštěni na svobodu s odůvodněním, že s ohledem na status imigranta nechápali dost dobře závažnost svého jednání.
![](https://infocz-media.s3.amazonaws.com/infocz/production/files/2023/10/11/12/56/57/fa5122a8-3bfc-488f-ac2e-7b731643e034/profimedia-0808528290.jpg)
Za vše to skvěle symbolizuje prohlášení bývalého premiéra Fredrika Reinfeldta. Ten svého času přesvědčoval publikum, že „původní švédská kultura je barbarská“ a vše dobré do Švédska přinesla migrace a cizí vlivy – pozoruhodné tvrzení u země s tisíciletou historií, kde do druhé světové války imigrace takřka neexistovala.
I švédské zavírání očí před realitou ale zjevně mělo své meze.
Ve Švédsku se od migrační krize v roce 2015 výrazně zpřísnily imigrační zákony, upozorňovat na problémy, které jsou s příchodem cizinců spojené, přestává být tabu a volební výsledky tuto novou realitu odrážejí. Ústřední protiimigrační strana Švédští demokraté – fakticky strana „jednoho tématu“ – se postupně dostala ze tří procent v roce 2006 na dvacet procent v roce loňském. Stala se druhou největší v parlamentu a donutila celé politické spektrum zohlednit realitu a problémy spojené s nezvládnutou migrací.
Středo-pravá část spektra, tvořící v současnosti tzv. vládu z Tidö pod vedením premiéra Ulfa Kristerssona ze strany Umírněných se Švédskými demokraty zobochodovala protiimigrační opatření v legislativě, slovo při sestavování rozpočtu a zpřísnění zákonů s cílem lépe potírat gangy přistěhovalců za jejich podporu koalice v parlamentu.
Hon na gangy
A právě v poslední zmíněné oblasti – organizovaném zločinu – teď ve Švédsku nastává doslova revoluce; premiér Kristersson obvinil předchozí socialistické vlády z „nezodpovědné migrační politiky a neúspěšné integrace“ a po krvavém září, kdy gangy pozabíjely tucet lidí, oznámil, že vláda na ně spustí „hon“ a že je hodlá rozhodně porazit.