Babiš jako oběť vlády práva? Ústavní soudci jsou noví „tradiční politici“

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | „Je to další pokus dostat mě z politiky.“ Máme premiéra, který vidí spiklence v tradičních stranách, novinářích, Evropské komisi, rybářích, a nyní už dokonce i v soudcích. Nejspíš nás čeká dost nehezká kampaň. Po „zkorumpovaných tradičních politicích“ a „ukradeném lithiu“ vytahuje Babiš zkorumpované ústavní soudce, kteří mu chtějí ukrást volby. Může mu tahle hra na oběť opět vyjít?

Reakce předsedy vlády na nález Ústavního soudu, který definitivně zrušil „většinové prvky“ zanesené do volebního zákona v čase opoziční smlouvy, působila šíleně. Přiznám se, že jsem ve skrytu duše čekal, zda v sobě neobjeví jistý státnický nadhled. Výsledek byl však dokonce horší, než jsem si představoval pro případ, že setrvá na svém hokynářském přístupu k politice. K meritu věci neřekl nic, jen předvedl dlouhou litanii, v níž sám sebe vylíčil jako někoho, komu se strašně ubližuje a kvůli komu vlastně padlo ono rozhodnutí.

Co se nám to Andrej Babiš snaží namluvit? Že ústavní soudci jsou zkorumpovaní, intrikánští, malicherní a navíc nemají nic lepšího na práci než vymýšlet, jak jemu a jen jemu uškodit? Je to drzé, hloupé a velikášské. Tohle mohlo majiteli Agrofertu vyjít u novely zákona o střetu zájmů, neboť koneckonců to byl on, díky komu se ukázalo, že v něm jsou díry. Takže když tvrdil, že jde o „Lex Babiš“, poukazoval tím na v podstatě zasloužený vlastní přínos k jejich zalepení. Ale u nálezu Ústavního soudu to už vážně přehnal.

Ústavní soud ztratil zábrany. Snaží se ovlivnit politickou situaci v naší zemi, což mu nepřísluší. Ukazuje se, že republiku neřídí lidmi volení zástupci, ale ústavní soudci.

Andrej Babiš

Samozřejmě je nám jasné, že tímto výstřelem Babiš míří na své voliče a chce je aktivizovat tím, že jim ukáže obraz nepřítele, kterého ztratil odchodem Miroslava Kalouska. Novou hrozbou jsou pro něj zejména Piráti a STAN a ti jsou k jeho smůle stejně noví jako on a navíc nejsou zašpinění špatným vládnutím a monstrózním střetem zájmů. Takže vyzkoušený model „vy-jste-mě-stvořili-vy-zkorumpovaná-nemehla“ na ně jaksi nefunguje.

Takže je tu modifikace: Spiknutí hnutí STAN a soudců, jež má šéfa ANO dostat z politiky. Už zase… Na člověka, který do ní nechtěl, opakuje tuto zaklínací formulku nějak moc často. Kromě toho, že představa, jak Pavel Rychetský s Vítem Rakušanem kují protibabišovské pikle, působí absurdně, obsahuje logický rozpor. Jak by asi rovný poměrný volební systém mohl selektivně poškodit jen jednu stranu? Premiér se dopouští podobné chyby jako Donald Trump, který dopředu křičel, že mu korespondenční hlasování ukradne volby.

Slova amerického ex-prezidenta měla sílu sebenaplňujícího se proroctví. Opravdu prohrál, a to zjevně zejména proto, že se jeho příznivci, které masíroval tweety o hrozících podvodech, v čase epidemie v daleko menší míře účastnili hlasování poštou. Rovněž přitom šlo o pravidla, která platí pro každého stejně, ale Trump je nesmyslně vyložil tak, že ublíží pouze jemu. Stejně tak je nemožné najít v nálezu Ústavního soudu cokoli, co by se dalo vyložit alespoň spekulativně jako specifická hrozba pro ANO.

V současné době se nám rýsují tři obdobně silné subjekty, přičemž u dvou z nich se dá předpokládat, že nebudou chtít vládnout s Babišovým hnutím. Kdyby se volby konaly nyní, pak by tato uskupení podle starého zákona v součtu získala daleko větší bonus než ANO. Takže i když pomineme, že vrátit volební systém po dvaceti letech k ústavní konformitě, je správný krok směrem k vládě práva a budeme se snažit cynicky hledat, koho by to mohlo „tady a teď“ poškodit, určitě to není Andrej Babiš.

Koalice Pirátů a Starostů si nestěžuje. I když má našlápnuto k volebnímu vítězství (a tím dle stávajících pravidel k tučnému přídavku mandátů) úplně stejně jako ANO. Jistě, STAN stojí za onou tři roky starou ústavní stížností. Můžeme však předpokládat, že kdyby ji podal Andrej Babiš coby předseda malé strany, nyní by nemlčel a slyšeli bychom lamentování: Proč Ústavní soud nerozhodl před třemi roky, když jsem měl pět procent hlasů? Nehodilo se to, že? Proč až teď, před volbami, když mám dvacet pět? Teď se to hodí!

Takovéto podivné otočky nečiní stávajícímu premiérovi žádný problém. Vlastní selhání v čase koronakrize také házel na opozici. Dokud lhal o svých politických odpůrcích, mohlo mu to u jeho voličů procházet. Zde se však přeci jen vydal na tenký led. Bez důkazů či aspoň indicií obviňovat ústavní soudce z korupce a spiknutí? Premiér Babiš a ministryně spravedlnosti Benešová ve snaze nahnat politické body útočí na samu podstatu právního státu a pro své sobecké zájmy šíří nedůvěru a strach. Tím ženou zemi do chaosu a rozvratu.

Já jsem na urážky zvyklý, ale dotýká se mě to kvůli všem mým 14 kolegům, protože to je něco tak nehorázného.

Pavel Rychetský

Můžeme debatovat o tom, proč rozhodování Ústavního soudu trvalo tak dlouho. Přít se o to, co ještě je a už není poměrný volební systém. Spekulovat, kdo na návratu zpět k větší poměrnosti relativně vydělá a kdo prodělá. Či hádat, na čem se strany nyní dohodnou. To vše jsou však akademické, případně politické debaty. Co je nesporné a přes co nejede vlak, je fakt, že soud prostě rozhodl a premiér má jeho výrok naplnit, ne o něm polemizovat, nebo co hůř, napadat soudce, co že si to vůbec dovolují.

Nejhorší výrok, jehož se Andrej Babiš ve své zlobné, ublížené a nervózní reakci dopustil, je tento: „Byl jsem zvolen ve svobodných demokratických volbách, nesedím 18 let na jedné židli jako Rychetský.“ To je přímý útok na legitimitu soudní moci. Ta je z dobrých důvodů oddělená od moci výkonné i zákonodárné a má také jiný způsob nominace. Co nám svým výrokem vlastně chce premiér sdělit? Že všechnu moc ve státě má mít po právu jen on? A že po zpochybňování role parlamentu si vyšlápne i na Ústavní soud?

Oligarcha, politik a mediální magnát se zase jednou rozhodl jít do čelního střetu. Ostatně to jinak ani neumí. Tentokrát si ovšem zvolil velmi špatný cíl. Ve skutečnosti nevíme, jak změna volebního systému zamíchá výsledkem – pořád platí, že rozhoduje chování politiků a důvěra veřejnosti v ně, nikoli způsob hlasování, který je ostatně pro všechny stejný. Naprosto jisté ale je, že útočit ve volební kampani na soudní moc má být tabu.

Dosud Andrej Babiš stavěl volební střet na otázce: Chcete mě, nebo tradiční strany? Nyní objevil nové dilema: Chcete Babiše, nebo vládu práva? Což by šlo přeložit i tak, že kdo je „zvolen ve svobodných demokratických volbách“, na toho je zákon krátký. Opravdu o toto významná část voličů stojí? Možná je ale v onom nezvykle ostrém a rozhořčeném výpadu i něco jiného, a to obava majitele obřího holdingu a premiéra v jedné osobě, že nesmí prohrát. Protože pak ho semelou kola právního státu, jež sice melou pomalu, ale jistě.

Všechny články INFO.CZ o změně volebního zákona najdete tady >>>

SDÍLET
sinfin.digital