Babiš s Vojtěchem by měli rezignovat. Pro blaho lidí této země

 FOTO: Jakub Poláček / CNC / Profimedia

Martin Schmarcz

14. 09. 2020 • 12:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Politický komentátor si musí dávat velmi dobrý pozor na kategorická vyjádření. Když vyzývá k odstoupení kdekoho, devalvuje sílu vlastních slov. Po dlouhém zvažování to tentokrát ale učiním. Andreji Babiši a Adame Vojtěchu, pro blaho lidí této země, odejděte. A to ze tří zásadních důvodů: Neumíte vládnout. Neunesete odpovědnost. Nezlepší se to.

Koronakrize prověří schopnosti každé vlády daleko důkladněji než například kolaps ekonomiky. Je třeba objektivně uznat, že nikdo nemá v ruce zázračný návod, co dělat, aby svou zemi provedl tímto údolím stínů co nejlépe. O to důležitější je mít v čele vůdce, kteří nezklamou. Premiér a jeho ministr zdravotnictví ale selhali nejen v jednotlivých bodech a konkrétních situacích (což se může stát a lze to pochopit), ale ve všech zásadních úkolech, které před ně doba postavila. To je neodpustitelné – ale především nebezpečné.

Dokud se zdálo, že jde „jen“ o chaos a chybná dílčí rozhodnutí, byla na místě kritika, nikoli však apel na odstoupení. Neschopnost nakoupit roušky, neochota zřídit centrální krizový štáb, nekoordinovanost a nespolupráce, nezákonná rozhodnutí… To vše samozřejmě nesvědčilo o velkých schopnostech Andreje Babiše a Adama Vojtěcha řídit stát. Nicméně ve světle objektivně dobrých čísel jsme si nakonec řekli, že „globálně to zvládli“. Jenže oni to nezvládli. To jen Česká republika měla na jaře štěstí.

Nyní nám štěstí došlo. S více než patnácti stovkami nakažených denně nepatříme mezi premianty, ale repetenty Evropy. Ukázalo se, že nešlo o jednotlivé chyby, ale o naprostou neschopnost vládnout a přijímat správná rozhodnutí. Žádný jiný kabinet v EU se nechoval tak bláznivě a nepustil úplně vše. Totální rozvolnění je zrcadlovým odrazem jarního prudkého dupnutí na brzdu. Svědčí o tom, že místo státnického jednání a volby optimálních řešení premiér a jeho lidé jdou ode zdi ke zdi. Proč? Neumějí politické řemeslo.

Státník musí umět zvolit linii a držet se jí. Přičemž vládnutí je složitým mixem rozhodování mezi mnoha faktory, v nichž hrají roli jak dopady na obyvatele, tak odborná hlediska. Předseda vlády tedy nesmí být ani příliš populista, ani příliš podléhat technokratům. Babiš trpí oběma vadami najednou. Z toho vyplývají na první pohled nesmyslné veletoče, jež se však řídí neúprosnou logikou jeho přístupu k politice: dej lidem co chtějí, aby sis sám mohl vzít, co chceš ty, nestarej se o správnost a hodnoty, ale o svůj prospěch a přežití.

Tato strategie může být dočasně úspěšná, má však své limity. Které se bohužel pro nás pro všechny nejvíce projeví ve chvíli, kdy jde nikoli o politické přežití jedince, ale o fyzické přežití mnoha. Dnes už nemáme ani ta dobrá čísla. Máme jen Andreje Babiše a Adama Vojtěcha. Selhali a je možné říci, že tak špatná situace je důsledkem jejich ustavičného selhávání. Mají dostat ještě šanci? Ne. A to proto, že kromě neschopnosti vládnout jsou zde ještě ony dva další důvody: jejich neodpovědnost a nemožnost nápravy.

Každý může udělat chybu. Ale je naprosto neuvěřitelné, když premiér a ministr zdravotnictví ustavičně házejí vinu na své podřízené. Proč se po odeznění první vlny nenakoupily zásoby zdravotních pomůcek, proč selhal systém v Karviné, proč se brala zpět rozhodnutí o rouškách ve školách? Vždy za to mohl nějaký úředník, nebo odborník. Politická odpovědnost nulová. Na co ale pak máme vládu? To by stát mohli vést byrokraté a nemusejí se konat volby.

V civilizovaných zemích nese ministr odpovědnost za resort a premiér za vládu. Dokonce i v případech, že sami nic nezanedbali a neučinili žádnou chybu. Ale stojí na vrcholu pyramidy veřejné správy. Pokud má být stát pro občany důvěryhodný, musí vidět, že to „někdo“ řídí a že ten někdo je pro ně zárukou správných rozhodnutí. Ne nějaký úředník bez demokratického mandátu. My ale máme předsedu vlády a ministra zdravotnictví, kteří bez mrknutí oka svalují vinu na lidi pod sebou a ještě se u toho tváří jako oběti.

Je špatné mít vládce, kteří dělají chyby. Ale je naprosto děsivé, když se navíc chovají jako malé děti, které, když rozbijí okno, tak se raději schovají, než by nesly důsledky, a když hrozí, že se na ně i tak přijde, začnou ukazovat prstem a volat: to udělal Pepík. Neschopnost a neodpovědnost je velmi špatná kombinace. Tím hůř, když nelze mít naději, že se něco změní k lepšímu. Situace se zhoršuje každým dnem, je třeba začít jednat a aktivovat všechny systémy včetně ústředního krizového štábu. Ale i teď Andrej Babiš váhá.

Jistě, je před volbami a ministr vnitra na jaře ukázal pro mnohé nečekané lídrovské schopnosti a zcela zastínil premiéra. Babiš se už tehdy zjevně bál, že Hamáčkovi stoupne popularita, nechtělo se mu proto štáb zřídit a jakmile to jen trochu šlo, tak ho zrušil. Jenomže marná sláva, jde o standardní mechanismus řešení krizí, který předpokládá ústavní zákon. Přičemž situace začíná být horší než v březnu. Přesto předseda vlády, když už sám neumí činit správná rozhodnutí a nést odpovědnost, odmítá udělat i to, co má.

Babiš ohrožuje životy lidí, když brání optimálnímu využití státního aparátu. Navíc je vlastně nepochopitelné, čeho se bojí. Už je zle a vláda jeho vinou a vinou jeho týmu má jako celek tak špatnou pověst, že nelze moc počítat s tím, že Jan Hamáček jako šéf štábu něco podstatného uhraje. Přesto se o tuto roli hlásí. Proč? No protože je prostě třeba tento krok učinit bez ohledu na to, zda se tím stane populárním, či nikoli. Premiérovi však místo plnění státnických povinností zase straší v hlavě otázka: co z toho budu mít já?

Tím máme obžalobu špatného vládnutí kompletní. Andreji Babiši a Adame Vojtěchu, nedokážete zachránit ani ekonomiku, ani lidi, a to z těchto příčin: neumíte vládnout, neunesete odpovědnost a nemáte vůli se zlepšit. Kdyby aspoň ten třetí bod neplatil. Ale takto už je toho opravdu moc. Ona 3N dávají dohromady jasné NE. Odstupte a udělejte tím pro občany v této krizi alespoň něco dobrého.

SDÍLET