Batman Forever! „Koronavirový“ New York připomíná legendární komiksové Gotham City

HalfPageAd-1

Martin Kovář

24. 04. 2020 • 19:00

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když jsem si včera prohlížel fotografie New Yorku, těžce postiženého koronavirovou pandemií, propadl jsem sklíčenosti z toho, jaká pohroma na moje milované město dopadla. Současně jsem ale byl zvláštním způsobem fascinován tím, jak město vypadá: pusté a prázdné ulice, zavřené úřady, obchody a restaurace, mnohé z nich se staženými roletami v obavách z rabování, na silnicích, až na výjimky, jen sanitky a policejní vozy, na nádvořích nemocnic pak nejrůznější náklaďáky, do nichž unavený personál sotva stačí nakládat mrtvé… Okamžitě jsem si přitom vzpomněl na to, jak NYC nasnímal kameraman Lawrence Sher ve filmu Todda Phillipse „Joker“ z roku 2019, který lze – při troše dobré vůle – přiřadit ke známé batmanovské sérii. A v tu chvíli mi to došlo: dnešní New York připomíná, tak jako zatím nikdy, legendární komiksové Gotham City. 

Mobile-rectangle-3

K napsání tohoto textu mě ale přivedla ještě jedna skutečnost, a sice to, že právě na zítřek, na 25. duben, připadá výročí, kdy se v roce 1939 na stáncích objevilo dvacáté sedmé (s předstihem květnové) číslo časopisu Detective Comics s postavou Batmana.

Hlavní inspirací k jeho zrodu byl mimořádný úspěch Supermana v časopise Action Comics (bývalé National Comics Publication) z počátku roku 1939 a zjevný hlad čtenářů po příbězích tohoto typu. Hned první batmanovský příběh, „Případ chemického syndikátu“ („The Case of the Chemical Syndicate“), měl podobný ohlas jako o maličko starší Superman, a proto začala, naplno od 33. čísla časopisu, jedna z nejdelších a nejúspěšnějších sérií v dějinách amerického komiksu vůbec.

O tom, jak moc si čtenáři superhrdinu animátora Roberta „Boba“ Kanea (narozen jako Robert Kahn; 1915–1998) a komiksového autora (maličko se zdráhám říci spisovatele) Miltona „Billa“ Fingera (1914–1974) oblíbili, svědčí nejlépe fakt, že v samotném Detective Comics vycházely batmanovské příběhy až do roku 2011 (téměř devět set dílů). Takřka paralelně přitom vycházela i série Batman (jež měla více než tři sta dílů; 1940–1986) a potom, v následujících desetiletích, mnohé další, nemluvě o Batmanově průniku do světa televize, filmu a popkultury vůbec.

Čistě pro připomenutí – hlavní hrdina, Batman, občanským jménem Bruce Wayne (vlastní jméno Bruce mu Bill Finger podle svých slov udělil „na počest“ skotského národního hrdiny Roberta Bruce z přelomu 13. a 14. století, o němž v roce 1995 natočil Mel Gibson slavný film „Statečné srdce“ [Braveheart]), je synem bohatých a vlivných rodičů, jejichž zavraždění přihlížel jako chlapec, a proto se v dospělosti vydal na cestu bojovníka proti zločinu, to vše ve fiktivním Gotham City, inspirovaném ve všech ohledech New Yorkem.

Dalšími hrdiny příběhů o Batmanovi jsou jednak jeho mladší přítel a společník Robin, plnící tak trochu roli doktora Watsona z románů a povídek o Sherlocku Holmesovi či kapitána Hastingse z knížek o Herculu Poirotovi, jednak „superžena“ jménem Catwoman, a také jeho protivníci – Joker a Catwoman.

První z nich, Joker, jenž se objevil na scéně na jaře 1940, je archetypálním „velkým zločincem“ či „arcipadouchem“, stvořeným kromě Boba Kanea a Billa Fingera ještě Sherrillem Davidem „Jerrym“ Robinsonem (1922–2011), podobným ztělesněním zla, jakým je, když už byla řeč o doktoru Watsonovi, v holmesianě doktor Moriarty. Na rozdíl od Doyleova chladného profesora je ale Joker navíc psychopatickým sadistou s bizarním, zvráceným smyslem pro humor, jenž činí jeho postavu „naprosto, ale naprosto příšernou“. Catwoman byla původně „projektována“ jako další výhradně záporná hrdinka, její činy, jejich motivace i „vztah“ k Batmanovi jsou nicméně mnohem složitější a méně jednoznačné.

Jakkoli byly časopisecké a knižní „Batman-Stories“ neobyčejně oblíbené a již ve čtyřicátých letech minulého století bez nadsázky „kultovní“, punc nesmrtelnosti jim dodala až televize a především film. První filmové zpracování se zrodilo již v roce 1943 s tehdy populárním Lewisem Wilsonem v hlavní roli, další pak následovala v šedesátých letech, kdy se na obrazovkách objevil i stodvacetidílný televizní seriál.

S velkou slávou však Batman vstoupil na filmová plátna až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jej ve snímcích režiséra Tima Burtona „Batman“ („Batman“; 1989) a „Batman se vrací“ („Batman Returns“; 1992) ztělesnil Michael Keaton. Oběma filmům přidaly na kvalitě a na popularitě rovněž fascinující herecké kreace Jacka Nicholsona, který se v prvním z nich proměnil v Jokera, a Dannyho DeVitta, jenž hrál ve druhém z nich padoušského Tučňáka.

Pro obě filmová zpracování byla charakteristická, stejně jako pro ta, jež následovala, ať už jejich režiséry byli Joel Schumacher („Batman navždy“, 1995 a „Batman a Robin“, 1997), Christopher Nolan („Batman začíná“, 2005; „Temný rytíř“, 2008 a „Temný rytíř povstal“, 2012) či Zack Snyder („Batman versus Superman: Úsvit spravedlnosti, 2016 a „Liga spravedlnosti“, 2017) a ať už Batmana hráli Val Kilmer, George Clooney, Christian Bale či Ben Affleck, jejich výtvarná stránka. Kromě specifické komiksové poetiky tím myslím především „ztvárnění“ či filmový „obraz“, jak chcete, Gotham City, „Batmanova města“, fakticky vzato New Yorku. Podle hned několika kritiků se komiksovo-filmový NYC stal dokonce jedním z „hlavních hrdinů“ celé série.

Tito kritikové a recenzenti měli a mají samozřejmě pravdu. Gotham City, tedy New York, a Batman, Robin, Joker, Catwoman a další postavy – to jsou velmi těsně „spojené nádoby“, což ví každý, kdo výše zmíněné filmy viděl. Snad ještě zjevněji to je patrné u snímku, který do série o „Temném rytířovi“ fakticky vzato nepatří, ale který balancuje na jejím okraji a který k ní lze, jak jsem napsal hned na začátku článku, při troše dobré vůle přiřadit, tj. u „Jokera“ režiséra Todda Phillipse. Právě to, jak kameraman Lawrence Sher nasnímal Gotham City – New York, totiž činí, společně s hudbou Hildur Guðnadóttir a geniálním hereckým výkonem Joaquina Phoenixe, film tak výjimečným, že se stal jedním z nejlepších nejen v loňském roce, ale hned za několik posledních let.

Způsob, jakým Sher, který byl za svůj kameramanský počin nominován – žádný div – na Oscara, na cenu BAFTA a na mnoho dalších ocenění, natočil například pouliční násilí na Church Avenue Station v brooklynském Kensingtonu (později upravené tak, aby to vypadalo, že se odehrály na Bedford Park Boulevard Station v Bronxu), je stejně mimořádný jako jeho nasnímání dalších lokalit a scén – starých vybydlených činžáků, bezútěšných vnitřních i venkovních prostor a zákoutí, (kromě NYC se točilo rovněž v Newarku a v Jersey City), včetně útoku tří zpupných „City Boys“ na hlavního hrdinu v newyorském metru.

To, jak působivě Sher „představil“ divákům newyorskou podzemku, pak dalo k radosti nás, fanatických cinefilů, vzpomenout na ty nejlepší scény, které v ní kdy kdo natočil, například, abych byl konkrétní, Owen Roizman v legendární „Francouzské spojce“ Williama Friedkina s dnes již devadesátiletým Genem Hackmanem v hlavní roli („The French Connection“; 1971). A mimochodem, když už o něm je řeč, právě Roizmanův syrově nemilosrdný až krutý „obraz“ New Yorku dodal na přesvědčivosti třeba i snímku „Tři dny Kondora“ (Three Days of the Condor; 1975) Sydneyho Pollacka, napínavému thrilleru o tom, jak krátce po aféře Watergate (1972–1974), jež stála prezidentskou funkci Richarda M. Nixona, „zdivočela“ část vedení CIA.

New York posledních týdnů, alespoň podle několika stovek fotografií, které jsem si během dlouhých koronavirových nocí prohlížel, připomíná, nemohu si pomoci, Batmanovo a Sherovo komiksové a filmové Gotham City víc, než je mi milé, jakkoli je, jak jsem už přiznal, zároveň svým způsobem fascinující. Nejsem zdaleka jediný, kdo si to myslí – stejně jako já vidí, aniž to třeba přímo řekli, nepřirozeně vyprázdněné a ztichlé ulice NYC i četní novináři a „obyčejní lidé“, jedno zda Američané či cizinci, včetně Čechů, kteří ve městě žijí.

Na závěr proto nemohu udělat nic jiného než vyjádřit naději, že tato bezútěšná, nešťastná situace brzy skončí a že budeme moci co nejdříve znovu vidět a hlavně zažít „velké jablko“ („Big Apple“) tak, jak si ho pamatujeme a jak ho ve svých filmech viděl a vidí, naposledy ve vtipné a ve všech ohledech půvabné romantické komedii „Deštivý den v New Yorku“ („A Rainy Day in New York; 2019) Woody Allen, případně další režiséři, kteří je mají stejně rádi jako my.

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1