GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Vysokými cenami energií se v posledních dnech zabývala kromě jiných i Evropská komise, která doporučila opatření, skrze něž by vlády samy mohly pomáhat svým nejohroženějším – ať firmám, nebo jednotlivcům. Výsledky nepřekvapí: Komise navrhuje využívat energo-šeky, odklady splatností faktur za energie nebo přechodně snížit daně. Všechna tato opatření už přitom státy v nějaké míře využívají.
Mnohem podstatnější než navrhovaná opatření je jedna věta z příslušného komuniké: totiž že „přechod na čistou energii je nejlepší pojistkou proti cenovým otřesům, které by mohly nastat v budoucnu, a je třeba jej urychlit.“
Nuže, není. Tedy alespoň do chvíle, kdy bude stát jaderná energie mimo takzvané čisté zdroje – tedy ty, které budou mít (výhodnější) přístup k evropskému financování.
Krátce si zrekapitulujme, jak na tom bez jádra v Evropě jsme. Máme uhlí, které ale během deseti, patnácti let skončí. Proti tomu už ani nikdo příliš neprotestuje. Plyn během výpadku pomůže, ale jako fosilní palivo je hned další na ráně. Pak obnovitelné zdroje, vítr, slunce, voda. Pochopitelně. Ale jak vidíme v posledních týdnech, ty ještě dlouho Evropu neutáhnou. Vždyť současnou vysokou poptávku po energiích máme v Evropě i proto, že zkrátka v posledních dnech nefouká a nesvítí slunce tak moc, jak by bylo potřeba.
