Bitva o Británii aneb Londýn vyhlíží střet „divokého“ Johnsona a „rudého“ Corbyna

Byla to letos v listopadu stejná a zároveň jiná Británie. Přesněji řečeno – byl to jiný Londýn, protože tam jsem strávil čtyři dny. Na první pohled byla metropole stejně úchvatná jako vždycky, současně ale byla plná skrytého i navenek patrného napětí. Napětí před nejdůležitějšími parlamentními volbami za mnoho posledních let, dost možná od konce druhé světové války. Před volbami, které lze označit za skutečnou „bitvu o Británii“.

Volby, jež poslanci Dolní sněmovny parlamentu, ve které konzervativní premiér Boris Johnson již nemá většinu, po několika odmítnutích přece jen odsouhlasili, se budou nakonec konat 12. prosince 2019, tedy necelé dva týdny před vánočními svátky. To je poměrně unikátní, naposledy šli Britové k volebním urnám v podobném termínu před necelými sto lety a od konce první světové války vlastně jenom dvakrát – 14. prosince 1918 a 6. prosince 1923. V prvním případě vyhrála (suverénně) ještě válečná koalice liberálů Davida Lloyda George a konzervativců, ve druhém případě (nepřesvědčivě) konzervativci Stanleyho Baldwina. Jak to dopadne letos, kdy je situace, jak jsem již řekl, velmi napjatá, uvidíme za tři týdny. 

Britové půjdou hlasovat nezvykle brzy po předchozích volbách, jež následovaly necelý rok po „brexitovém šoku“, 8. června 2017, a v nichž vyhráli, jen velmi těsně, konzervativci vedení Theresou Mayovou. Ministerská předsedkyně tehdy ve zpackané kampani ztratila obrovský náskok před opozičními labouristy, s nímž do boje vstupovala, a hlavně proto se jí v následujících dvou letech nepodařilo přes veškerou snahu dovést jednání o odchodu Spojeného království z Evropské unie do úspěšného konce. Výsledkem byl faktický kolaps vlády letos na jaře a razantní nástup Borise Johnsona do Downing Street číslo 10.

Kovář: Slzy, ponížení, mediální lynč. Trpké odchody z Downing Street č. 10

sinfin.digital