Zmatek, úleva, spokojenost, nedůvěra a zase zmatek. Tak by se dal ve stručnosti popsat poslední vývoj nálad v Evropě, který vyvolává blížící se letní sezona. Pokud se někdo chce vydat na cesty přes hranice, sotva stíhá sledovat a hlavně vyhodnocovat záplavu informací: O tom, do které země se bude muset předkládat potvrzení o dvou dávkách očkování, a do které stačí jen jedna dávka, ovšem až po třech týdnech, a jaké jiné formuláře a čestná prohlášení je třeba vyplnit.
Jinde se dočtete, že potvrzení o očkování si můžete strčit za klobouk, tedy že i ti řádně očkovaní musejí přinést potvrzení o negativním PCR testu, ne starším 72 hodin, tedy 48 hodin. Tak kolik vlastně? Někdy platí také antigenní test, ale jen z pověřených laboratoří. Které to jsou? Nejspíš nikdo ze čtenářů neví. A do toho ještě požadavek testu, tentokrát pozitivního, prokazujícího prodělanou nákazu. Kdo ho uznává a kdo ne? A je k tomu třeba ještě lékařské potvrzení?
A co když máme v úmyslu provést takovou pošetilost, jako cestovat s dětmi? Některé země hlásí, že děti do šesti let nepotřebují test. Cestovky ovšem upřesňují, že ta která letecká společnost vyžaduje potvrzení o negativním testu už u pětiletých. A když už vás nechají nastoupit do letadla, může se stát, že po přistání v Itálii nebo v Portugalsku se budou tamní orgány přesto shánět po testu ratolesti, protože u nich je tato povinnost předepsána od dvou let. Co se stane pak? Nabídnou test okamžitě na místě, nebo vás uvrhnou do týdenní karantény? Nebo pošlou domů? Prostě nervy.
Evropská komise pravidelně upřesňuje a upravuje svá doporučení, která přinášejí určité sjednocení pravidel, ovšem, jak už to u doporučení bývá, nemusí být a také nejsou dodržována všemi členskými státy. Tak například potvrzení o ukončeném očkování nejméně před dvěma týdny by mělo stačit, a jeho nositel by neměl být nucen k testu, nebo dokonce ke karanténě. Předpisy na národní úrovni ovšem obvykle říkají něco jiného a přinejmenším několik dní trvá, než jsou doporučení komise zohledněna.
Ještě horší to mají ti, kdo nebyli dosud očkováni a ani neonemocněli – ti musejí neustále sledovat evropský „semafor“, aby věděli, zda se vydávají do zelené, oranžové, červené či temně rudé oblasti, protože podmínky vstupu – a návratu – do a z těchto regionů se neustále mění, stejně jako jejich barvy závislé na počtu nakažených na 100.000 obyvatel. A nikde není psáno, že evropské parametry pro konkrétní zemi či region nejsou „opepřeny“ ještě nějakými lokálními přídavky.
