Hazard s energetikou je zločin na příští generaci. Budeme mít po roce 2038 čím svítit?

09. 12. 2020 • 14:45
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Skončit s výrobou elektřiny z uhlí k roku 2038? A proč ne 2043? Nebo 2033? Zní to jako špatný vtip o Češích. V podstatě netušíme, co je pro nás nejlepší, ale trumfujeme se různými daty jako v mariáši. Hrajeme ovšem betla. Bez elektřiny nepřežijeme ani okamžik, těžké problémy bychom měli už za pár hodin. Hazardovat s dostupností energie je zločin na budoucí generaci.

Před časem začali někteří klimahysterici strašit děti, že globální oteplování nás zabije za dvanáct let. Ukázalo se to jako zelená lež, nicméně pořád by šlo o luxusně dlouhou dobu ve srovnání s pouhými dny, během nichž by nás zlikvidoval kolaps energetiky. Mimochodem, naše vysoká životní úroveň má stále základ v díle našich předků, kteří od 19. století budovali elektrárny a rozvodné sítě. Bez energie se ve vesmíru nic nepohne a existuje přímá úměra mezi její spotřebou a blahobytem společnosti.

Tradice sázející na solidní energetickou základnu nám dává náskok před ostatními. Zdroje se musejí plánovat na padesát let dopředu. Je proto na pováženou, že současná česká vláda se chová, jako by jí to bylo jedno. Neustále odkládá rozhodnutí o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. A z jednání tzv. Uhelné komise byla fraška. Při naprosté absenci relevantních podkladů a plánů z ní vypadlo datum konce výroby elektřiny z uhlí v roce 2038. Komise ho vlastně jen tak nadhodila, snad jako „kompromis“ mezi ekology a energetiky.

Energetická budoucnost je příliš vážná věc, než aby se rozhodnutí vzdát se nejlevnějšího a nejvýkonnějšího zdroje elektřiny a tepla dělalo od stolu, administrativně, či „politicky“. Jistě že s uhlím jednou musíme skončit, nejen kvůli klimatickým cílům, ale protože jeho těžba působí řadu dalších škod na životním prostředí. Ale musíme přesně a najisto vědět, že ho budeme mít čím nahradit a kolik nás to bude stát. Úvahy, že můžeme elektřinu klidně dovážet a skladovat v akumulátorech, se při dnešním stavu v Evropě rovnají velezradě.

Co všechno je třeba vědět, než někdo jen tak plácne, že uhlí zarazíme v roce 2038? Předně, pokud si chceme udržet růst životní úrovně, spotřeba energie musí stoupat. Pokud klesne, sníží se náš životní standard, který stojí na tom, že na každého z nás pracuje sedmdesát „energetických otroků“. Platilo to o každé civilizaci a ani ta naše nebude výjimkou. Do budoucna tedy potřebujeme mít více zdrojů než dnes.

Neméně důležité je, kolik energie musíme vynaložit na výrobu jednotky elektřiny. I to je přírodní zákon. Lev, který by na ulovení gazely spotřeboval víc energie, než získá její konzumací, by umřel hlady. Právě uhlí má tento poměr – energetickou návratnost – zdaleka nejvyšší, a to až 50:1. Pro srovnání, plyn 10 až 20:1, biomasa 2:1. V důsledku platí, že čím nižší poměr, tím méně vymožeností si společnost může dovolit. Ekolog Charles Hall odhadl, že na udržení kulturních zařízení je třeba návratnost 14:1, na zdravotnictví 10:1.

Do těchto tvrdých dat zasahují „měkká“ politická nařízení EU, která sledují emisní cíle. Pro Českou republiku by stále bylo výhodné vyrábět většinu elektřiny z uhlí klidně i v roce 2050, kdyby nebylo emisních povolenek. Jejich cena stále stoupá a tak se klidně může stát, že jinak ekonomicky velice efektivní výroba se přestane vyplácet dokonce ještě dříve než v roce 2038. Spíše než aby vláda tahala z klobouku datum, od kdy uhlí vyřadí, by se měla zeptat provozovatelů, jak to vidí s životností elektráren oni, když vezmou v potaz ekonomické souvislosti. Zároveň je záhodno znát rok, od kdy se kvůli povolenkám přestane vyplácet plyn, protože i plynové elektrárny znamenají emise oxidu uhličitého, a to ve výši 40 % toho, co se vyprodukuje při spalování uhlí.

KAPITOLA — Drábová: Budoucnost bez jádra? Museli bychom dramaticky změnit životní styl

Tendr na Dukovany

Výběrové řízení letos vypsáno nebude. Existují čtyři varianty, které mají do konce ledna prodiskutovat představitelé parlamentních stran:

  1. Přizváno všech pět zájemců o dostavbu
  2. Tři zájemci – bez Ruska a Číny
  3. Model 3 + 2, Rusko a Čína jen jako vedlejší hráči v konsorciích
  4. Odklad do podzimních sněmovních voleb

V celém příběhu má zásadní roli jaderná energetika, konkrétně stavba nového bloku v Dukovanech. Není ovšem vůbec jisté, že bude spuštěn někdy v letech 2035/2036, jak se stále opatrně plánuje. Nemluvě o tom, že v mezičase doslouží ten starý. Přejdeme pak masivně na plyn? Že ho musíme dovážet, a to draze a hlavně z Ruska, je jasné, stejně jako to, že má daleko nižší energetickou návratnost než uhlí.

Co tam máme dál? Jistěže – slunce a vítr. Jenomže to jsou zdroje „na baterky“. A to doslova. Fotovoltaické a větrné elektrárny jsou skvělým doplňkem energetického mixu, vyplatí se zejména v místních sítích, ale jako páteřní zdroj nikoli. Jejich kolísavý výkon nese rizika, zvýhodnění jejich dodávek ničí energetickou burzu a Němci musejí kvůli jejich zálohování odkládat odstavení starých uhelných elektráren, a dokonce budovat nové.

Tyto nevýhody by měly pomoci řešit bateriová úložiště. Jenže i když jejich cena poměrně rychle klesá, stále jsou velmi drahá, stojí zhruba 15 000 korun na jednu uloženou kilowatthodinu. Kdybychom chtěli mít „v baterkách“ třeba jen 10 % naší denní výroby elektřiny, tedy zhruba 20 gigawatthodin, vyšlo by nás to na závratných 300 miliard korun, za což bychom teoreticky postavili dva jaderné bloky, které by denně vyrobily 40 gigawatthodin, tedy dvakrát více, než by pojmuly baterie. A to jsme vůbec nezapočítali cenu za ony obnovitelné zdroje…

Ta úložiště zaplatí kdo? Provozovatelé solárních a větrných elektráren na své náklady? Asi těžko. A pokud ano, chtěli by o to větší dotace. Nejde přece o „špinavý“ zisk, ale o „čistou“ energii. Určitě cena baterií bude dále klesat, ale opět – propočítal někdo, kdy se nám vyplatí přejít dejme tomu z plynu na vítr či slunce plus úložiště? Další dotaz – plánuje někdo v delším časovém horizontu? Má stát třeba představu, kdy budou ke komerčnímu využití dostupné malé modulární jaderné elektrárny? Což může být lepší náhrada za uhlí, než by byl plyn.

To nejhorší nakonec. Nejmasověji podporovaným obnovitelným zdrojem je dnes biomasa. Bioplynovým stanicím vláda přiklepla daleko větší dotace, než jiným OZE. Zlá zpráva to není proto, že má tento zdroj onu mizernou energetickou návratnost a že pěstování kukuřice pro spalování na elektřinu zbytečně zabírá půdu a ničí její kvalitu, ale také proto, že v tomto oboru výrazně podniká premiér Andrej Babiš. Takže lze čekat jeho další vysokou podporu bez ohledu na racionální argumenty.

Problém energetiky je v tom, že se plánuje na dlouhá desetiletí. Tato vláda má jistotu, že chyby, které naseká, odnese za dlouhou dobu někdo jiný. Nepříjemné je, že je nepůjde napravit rychle. Až bude reálně hrozit, že se za pár let po otočení vypínače nic nestane, bude už na řešení pozdě. Všichni si musíme být vědomi toho, že nekonečněkrát horší než špinavá energie, je vůbec žádná energie. Než tohle riskovat, tak (pokud nebude jiné cesty), je nutné prodloužit v Česku životnost uhlí, i kdyby to mělo znamenat konflikt s EU.

Víme přesně, čím uhlí nahradíme a zda to bude ekonomicky únosné? To je zásadní otázka a obávám se, že vláda nezná odpověď. Co by jí asi řekli naši předkové, kteří i rozvojem energetiky položili základy dnešní prosperity? Šlo o významnou součást národního sebeuvědomění. František Křižík, který měl obrovskou zásluhu na elektrifikaci země, řekl: „Odvahu! Odvahu do života. Nic víc! Co dovedou jiní, dovedeme my také.“ Dnes se nám místo činů pouze slibuje, že bude líp. No, hlavně, aby po roce 2038 bylo čím svítit…

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.