Jak hodit Bělorusku vidle do pořádání hokejového šampionátu snadno a rychle

Velké firmy stále častěji doplňují státy a nadnárodní celky v oblastech, kde tyto tradiční etalony moci zaostávají. Naposledy to ukázala tuzemská automobilka Škoda, která Bělorusku „hodila vidle“ do jeho pořadatelství hokejového šampionátu.

Je to stále častější pohled. V oblastech, kde státy a nadnárodní organizace nestíhají nebo zaostávají, přebírají jejich roli velké korporace. Alespoň částečně je to patrné třeba v environmentální či sociální oblasti. Takové Nestlé třeba po příchodu na nové trhy začíná stavět kvalitnější silnice. Pravda, firma to dělá především proto, aby se jí lépe sváželo mléko z horských farem do údolních továren. Nové silnice jsou ale ve výsledku pro všechny a zůstanou tam ještě dlouho poté, co Nestlé ze země odejde.

V minulých dnech jsme podobnou akci viděli u tuzemské Škodovky. Automobilka dala poměrně nekompromisně najevo, že pokud se letošní hokejové mistrovství světa uskuteční v Bělorusku – zemi zmítané masovými občanskými nepokoji kvůli výsledku zmanipulovaných prezidentských voleb –, mohou pořadatelé z IIHF na jejich sponzorské peníze zapomenout. Trvalo jen dva dny, než Mezinárodní hokejová federace oznámila, že šampionát se v Bělorusku neuskuteční, údajně kvůli „bezpečnostním důvodům“.

Byl to pouze tlak sponzorských peněz Škody Auto, který nakonec převážil jazýček vah u hokejového pořadatele? Nejspíš nikoliv, proti tomu, aby se letos hrálo mistrovství v Bělorusku, se vyslovila řada politiků a dalších sponzorů. Nelze ale pochybovat o tom, že stanovisko hlavního sponzora hrálo v rozhodování bafuňářů z IIHF – hokejovou terminologií – první útok. Ostatně, jak pro Českou televizi řekl prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král, sám si vůbec nedovede představit, jak by šlo šampionát bez podpory Škody Auto ekonomicky zvládnout.

Skutek utek...

Jistě, Škoda Auto rozhodně nesupluje tuzemskou diplomacii. Přesto se nelze ubránit srovnání reálného výsledku akce Škodovky s konkrétními činy některých politiků. Třeba s premiérem Andrejem Babišem, jehož postoj k běloruským povolebním událostem je ze všeho nejvíce ve stylu „silné řeči, ale skutek utek“. Všímá si toho alespoň nedávná analýza Asociace pro mezinárodní otázky, podle které se premiér nejdříve na adresu posledního evropského diktátora po zmanipulovaných volbách vyjadřoval velmi důrazně a volal po opakování roku 1989. „Nicméně za touto silnou rétorikou se neskrývalo mnoho skutečného obsahu a ostrá linie premiéra se po konci srpna již neudržela. Nejlepším příkladem ochladnutí zájmu Andreje Babiše bylo odmítnutí setkání s lídryní běloruské opozice Svetlanou Cichanouskou po setkání premiérů V4 v Polsku,“ píší analytici AMO.

Mimochodem, autoři studie vyzdvihují Česko jako jeden z poměrně dobrých příkladů pomoci povolebnímu Bělorusku. Pozitivně hodnotí zejména některé projekty – program MEDEVAC ministerstva vnitra, finanční pomoc ministerstva zahraničí nebo ostrou rétoriku Černínského paláce. Jenže jedním dechem dodávají, že „strategická komunikace ČR se opět ukázala jako slabá a nekoordinovaná a česká zahraniční politika vedená nejvyššími ústavními činiteli jako nejednotná. Nedostatek nástrojů pro silnou reakci na porušování demokracie a lidských práv ve světě dále omezil možnosti české diplomacie.“

Krok Škody Auto byl přímočařejší – pravda, to si stát často nemůže dovolit – a ve výsledku byl více vidět. A hokejového fanouška Alexandra Lukašenka a jeho režim ztráta pořadatelství evidentně bolí a ubírá mu z posledních drobků mezinárodního významu. Je otázka, zda to není větší úspěch, než „velmi důrazné politické odsouzení“.

Jistě, ani Škoda Auto není žádný Mirek Dušín. Ani si na něj nehraje. Vyšlápnout si na Bělorusko ostatně není optikou čísel žádné extra hrdinství; tržby skupiny Volkswagen, kam patří i Škoda Auto, rok před začátkem krize dosáhly 89 miliard eur, skoro dvojnásobku hrubého domácího produktu Běloruska za rok 2018. A kritici automobilce připomínají, že během posledního hokejového mistrovství světa v Bělorusku před sedmi lety, respektive v případě utlačování minorit v Číně, už tak hlasitá není.  

Jistě. Ovšem ani čínský příklad nesnižuje hodnotu současného „běloruského kroku“; automobilka si klidně mohla dál nekomplikovat svou situaci na tamním trhu, zvlášť v kontextu globálních poklesů prodejů. Namísto toho Škoda běloruskému režimu zasadila dost možná větší ránu, než mnozí z politiků, jenž si nechali poslední evropskou diktaturu ve svém sousedství posledních sedmadvacet let kvést. A co se týče Číny? Nejpřiléhavější definice politiky včetně té obchodní, na kterou jsem kdy narazil, je ta, že je to zkrátka „umění možného“.

SDÍLET
sinfin.digital