KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Nelíbilo se mu to.“ Takto suše odpověděl vicepremiér Jan Hamáček v nedělních Otázkách Václava Moravce na dotaz, co předseda vlády říká na jeho návrh zřídit sněmovní vyšetřovací komisi, aby zjistila, zda kabinet během epidemie nechyboval. A dodal, že v demokracii by mělo jít o normální postup. Přesně. Když jde o tisíce mrtvých a stovky miliard škod, mají lidé právo znát pravdu.
Jak jsme psali už 16. října, Francouzi vyšetřuji bývalého premiéra a ministra zdravotnictví kvůli možným pochybením během jarní vlny epidemie. K tomu jsme uvedli, že by se stejně mělo prověřit i jednání Andreje Babiše a exministra Adama Vojtěcha. Konkrétně jsme položili tyto otázky: „Dostal Andrej Babiš data varující před nástupem epidemie? Navrhl mu Adam Vojtěch včas potřebná opatření? Jak reagoval premiér? Jak argumentoval ministr zdravotnictví? Jaké byly názory odborných složek resortu? Kdo zavinil pozdní reakci?“
K tomu teď můžeme doplnit další dotazy: Proč se v létě nesešla epidemiologická komise? Proč spala Rada vlády pro zdravotní rizika pod vedením premiéra zřízená právě kvůli covidu? Proč předseda vlády opět pozdě aktivoval ústřední krizový štáb? Hamáček samozřejmě ví, že sněmovní komise by prověřovala i jeho odpovědnost a v OVM to také otevřeně řekl. Ale ČSSD už tak jako tak na špatná rozhodnutí premiéra doplácí propadem preferencí, takže postavit se k věci čelem je jak správné, tak pro ni jediné možné.
Až se situace zlepší, Měli bychom udělat jasno v tom, kdo může za evidentní selhání, kvůli kterým jsme se stali odstrašujícím případem pro ostatní země a v počtu mrtvých na milion obyvatel se dostali na přední příčky světového žebříčku. Vyvození osobní odpovědnosti má pro demokracii očišťující efekt a zvyšuje důvěru lidí v systém, právo a spravedlnost. V případě epidemie je ale zásadně důležité ještě to, že může přijít další vlna a my se musíme poučit, abychom už neopakovali fatální chyby.
Můžeme srovnávat s tím, co se stalo na Islandu po finanční krizi. Vlna rozhořčení smetla premiéra a dostala do vězení řadu bankéřů zodpovědných za riskantní investování a bankroty. Vědomí, že i bohaté a mocné lze potrestat za škody způsobené povzneseností, lehkomyslností a arogancí při správě záležitostí občanů, je nesmírně zdravé pro společenskou atmosféru. Islanďanům pomohlo poměrně rychle se vzpamatovat z katastrofy.
