Kde jsou meze marketingové politiky? Koronavirus ukázal, že král pocitů je nahý

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Přiznaným cílem Babišových marketérů je vytvářet v lidech o svém šéfovi co nejlepší „pocit“. Sedm let to skvěle fungovalo. Až do koronakrize. Tváří v tvář nemocným a mrtvým, kteří jdou jednoznačně na vrub premiérova upřednostňování PR na úkor politické zodpovědnosti, už najednou jaksi nestačí šermovat pocity. Ptejme se: kde jsou etické hranice marketingové politiky?

Vypadá to jako scéna z temného filmu: Premiér po informaci ministra zdravotnictví, který mu ukáže tvrdá data o exponenciálním nástupu epidemie, zvažuje uvalení opatření, jež by nemoc přibrzdila. Jeho marketingový guru mu však vzápětí vysvětlí, že by ho to mohlo před volbami stát několik procentních bodů, a proto by z hlediska PR bylo lepší odsunout omezování občanů až na dobu po hlasování. Předseda vlády v zádumčivém rozpoložení mlčky kývne a uposlechne. A v důsledku toho miliony lidí umřou…

V reálných českých poměrech situace samozřejmě není tak dramatická. Mrtvých ale i tak za posledních pět týdnů přibylo asi 450, tedy zhruba tolik, co za šest měsíců předtím. A je jisté, že oněch minimálně čtrnáct dní, o které se reakce opozdila, přiživilo rozdíl mezi tím, jak se vyvíjí epidemie u sousedů a u nás. V Rakousku za stejnou dobu zemřelo v souvislosti s koronavirem (na počet obyvatel) čtyřikrát méně lidí, v Německu a na Slovensku desetkrát. Navíc prognóza dalšího vývoje je u nás daleko méně příznivá. Zaspali jsme jako nikdo jiný.

Rok 2020 jako bod zlomu pro technologické firmy

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital