Kde jsou meze marketingové politiky? Koronavirus ukázal, že král pocitů je nahý

Martin Schmarcz

09. 10. 2020 • 14:28
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Přiznaným cílem Babišových marketérů je vytvářet v lidech o svém šéfovi co nejlepší „pocit“. Sedm let to skvěle fungovalo. Až do koronakrize. Tváří v tvář nemocným a mrtvým, kteří jdou jednoznačně na vrub premiérova upřednostňování PR na úkor politické zodpovědnosti, už najednou jaksi nestačí šermovat pocity. Ptejme se: kde jsou etické hranice marketingové politiky?

Vypadá to jako scéna z temného filmu: Premiér po informaci ministra zdravotnictví, který mu ukáže tvrdá data o exponenciálním nástupu epidemie, zvažuje uvalení opatření, jež by nemoc přibrzdila. Jeho marketingový guru mu však vzápětí vysvětlí, že by ho to mohlo před volbami stát několik procentních bodů, a proto by z hlediska PR bylo lepší odsunout omezování občanů až na dobu po hlasování. Předseda vlády v zádumčivém rozpoložení mlčky kývne a uposlechne. A v důsledku toho miliony lidí umřou…

V reálných českých poměrech situace samozřejmě není tak dramatická. Mrtvých ale i tak za posledních pět týdnů přibylo asi 450, tedy zhruba tolik, co za šest měsíců předtím. A je jisté, že oněch minimálně čtrnáct dní, o které se reakce opozdila, přiživilo rozdíl mezi tím, jak se vyvíjí epidemie u sousedů a u nás. V Rakousku za stejnou dobu zemřelo v souvislosti s koronavirem (na počet obyvatel) čtyřikrát méně lidí, v Německu a na Slovensku desetkrát. Navíc prognóza dalšího vývoje je u nás daleko méně příznivá. Zaspali jsme jako nikdo jiný.

Nepamatuji, kdy v historii Česka by měl politický marketing tak fatální dopady. Nikdy se tak jasně neukázalo, co je etickým problémem každého rádce: za jeho návrhy zodpovídá někdo jiný, sám nenese kůži na trh a o to musí být pokornější. Jistě, Babiš si marketéry vybral sám. A pokud někdo myslí jen na sebe, těžko se obklopí zrovna lidmi, kteří cítí celospolečenskou zodpovědnost. Vše má ovšem své meze. Je zásadní rozdíl mezi tím prohrát volby a prohrát boj s epidemií.

Současný premiér nakonec prohrál obojí. Odsunutím nutných opatření zavinil silné zhoršení epidemie a ve volbách, o nichž se v čase, kdy to osudové rozhodnutí učinil, mohl domnívat, že mu přinesou vysoké vítězství a jasnou většinu ze třinácti hejtmanů, zas tak moc neuspěl. Babiš dost možná dopadl v hlasování hůře, než kdyby bez ohledu na své okolí jednal státnicky a zabrzdil virus. Tahle marketingová rada byla ve všech ohledech setsakra drahá.

Andrej Babiš zřejmě udělal svou největší politickou chybu. Pro své politické zájmy ohrozil životy lidí. Onen marketingový cíl dostává morbidní rozměr: bude se tvrdit, že za mrtvé premiér nemůže, že on nic nevěděl a mohou za to nezodpovědní občané. Tohle mu však bude kdekdo připomínat až do sněmovních voleb. Na rozdíl od jiných politiků na své selhání nedoplatí pouze on sám, ale s ním mnoho nevinných. Král pocitů je nahý.

Zřetelně na tom vidíme etické limity politického marketingu. Když volíte mezi dvěma možnostmi, na nichž závisí váš úspěch, je to nakonec jen vaše věc, kterou si vyberete. Pokud však na jedné misce vah jsou životy a zdraví lidí a na druhé vaše PR, tak prostě musíte dát přednost tomu prvnímu. Vždy a za všech okolností. Koronavirový skandál budiž varováním pro všechny příští premiéry a jejich poradce: ať se už nikdy něco takového neopakuje. Věřím, že nebude. Kdo chce mít na svědomí mrtvé? Jaký je to pocit?

SDÍLET