Kerles: Jihočeské šumavské chucpe. Politici v boji s kůrovcem naprosto ztratili soudnost | info.cz

Články odjinud

Kerles: Jihočeské šumavské chucpe. Politici v boji s kůrovcem naprosto ztratili soudnost

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Vedení Jihočeského kraje oficiálně zahajuje kampaň Poslední šance pro Šumavu, jejímž cílem je snaha zabránit nevratné devastaci šumavských hvozdů ze strany nezodpovědných ekologů. V době, kdy kůrovec „sežral půl republiky“ a na zbytek se chystá, to není možné nazvat jinak než naprostou ztrátou politické soudnosti.

Na začátek si shrňme, co se na Šumavě vlastně stalo. Po orkánu Kyrill v roce 2007 rozhodl tehdejší ministr životního prostřední Martin Bursík, že se v pásmu horských smrčin v Národním parku Šumava nebudou likvidovat polomy a smrčiny zůstanou bez lidského zásahu. Podobnou, přírodě blízkou filozofií se už dlouho řídí i sousední Národní park Bavorský les a mnoho dalších národních parků na celém světě. Problém je v tom, že ponechání polomů na místě vyvolalo podle očekávání nástup kůrovce a tedy postupnou devastaci tisíců hektarů šumavských hvozdů v hřebenových partiích. „Nevadí,“ tvrdili zastánci bezzásahového režimu s tím, že „podobné kůrovcové kalamity jsou součástí přírodního koloběhu od nepaměti. Na místě uschlých stromů ale vyroste nový, mnohem odolnější a přírodě bližší les, než jaký by mohl stvořit svou péčí člověk.“

Odpůrci této filozofie, včetně mnoha jihočeských i celostátních politiků, při pohledu na pahýly usychajících stromů třeba kolem Poledníku argumentovali tím, že příroda si sama nepomůže. Varovali, že se ze Šumavy stane uschlá, holá, měsíční krajina. Především ale ukazovali dolů do údolí, kde, jak tvrdí třeba prezident Miloš Zeman, moudří lesníci kácejí a odvážejí z lesa každý smrk, napadený kůrovcem. Díky tomu jsou hospodářské lesy na rozdíl od uschlých šumavských vrcholových hvozdů stále zelené a krásné. Jak celý spor dopadl?

Šumavské smrčiny se ve větší či menší míře (podle místa) obnovují, stačí, aby si kterýkoliv z politiků obul pohorky a přijel se osobně přesvědčit. Zmlazení je viditelné takřka všude. V měsíční krajinu se naopak na mnoha místech, zejména na Vysočině a severní Moravě, změnily kvůli nezvladatelnému náporu lýkožrouta hospodářské smrkové lesy. A odborníci varují, že přes veškerá opatření za pár let v Česku v nížinách a podhorských oblastech nezbude jediný smrk.

Zachránci zelené Šumavy

Bylo by přitom nečestné a nesportovní důsledky obou kalamit beze zbytku srovnávat. Na horských hřebenech Šumavy byl a zatím i je smrk podle odborníků přirozeně rostoucí, původní dřevinou, kdežto v nižších polohách jsou rozsáhlé smrkové monokultury nepřirozené a tedy obzvlášť citlivé na sucho a klimatické změny.

To se ale mezi odborníky a lesníky vědělo už minimálně 30 let, důkazů je v odborné literatuře mnoho. A už tehdy řada lesníků upozorňovala, že takto citlivým lesům je třeba věnovat zcela mimořádnou pozornost. Personálně, logisticky, finančně, prostě tak, aby ohrožené smrkové monokultury přešly postupně a bez dramatických excesů k přirozenější, a tedy i odolnější druhové skladbě. Jenže nic takové se nedělo, lesníky nikdo neposlouchal. Lesy stát celé roky místo přípravy na méně bolestnou proměnu doslova tuneloval. A dopustil tak, aby místo pomalé přeměny přišla velká „kůrovcová rána“ katastrofických rozměrů.

Politici jako bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola, prezident Miloš Zeman nebo jeho předchůdce v úřadě Václav Klaus a mnoho dalších „zachránců zelené Šumavy“ neměli na úvahy o blížící se katastrofě v hospodářských lesích čas. Museli pořádat varovné konference o Šumavě, vztyčovat varovně prst před vznikem šumavské měsíční krajiny, nadávat zlým ekologům. Mezitím, co se tak dojemně a nezištně (leč marně) starali o Šumavu, kůrovec takřka „sežral zbytek republiky“. Pěkně děkujeme!

Drahá měsíční krajina

Když letos v únoru současná jihočeská hejtmanka Ivana Stráská za ČSSD v emotivním projevu v poslanecké sněmovně varovala před rozšiřováním bezzásahových zón v šumavském parku, zahrála i na mou citlivou notu jihočeského patriota: „My Jihočeši máme své srdce v šumavských lesích. Nešlapejte po něm,” naléhala hejtmanka na poslance, aby nedopustili rozšiřování šumavské divočiny. A co údolí Vltavy pod Krumlovem, úpatí Kletě a další nádherná místa v jižních Čechách, na kterých jsou dnes místo lesů stovky hektarů vykácených holin? Ty našemu jihočeskému srdci, paní hejtmanko, nevadí?

Způsob, jakým se dnes někteří politici snaží zbavit své odpovědnosti za kůrovcovou kalamitu, každopádně připomíná pověstné „chucpe“, tedy bezostyšnou drzost. V časech, kdy kůrovec mění Česko k nepoznání, schválilo jihočeské zastupitelstvo projekt „Poslední šance pro Šumavu“, který má zastavit další rozpínání divočiny v parku. Šumava prý totiž, jak se píše v projektu, „doslova mizí“ a „hrozí, že příští generace ji poznají už jen jako měsíční krajinu“. Ano, měsíční krajina tady skutečně vzniká, páni jihočeští konšelé. Ale ne na Šumavě. 

Zatímco mnozí politici, včetně prezidenta Zemana, varovali a varují před přeměnou Šumavy v měsíční krajinu, na Šumavě letí cena pozemků, na kterých se ještě dá stavět, do závratných výšin. Asi všichni ti čeští milionáři, kteří tady tak vehementně stojí o každou chalupu či pozemek, chtějí žít na Měsíci. Příkladem může být kontroverzní finančník Zdeněk Bakala, který si za 180 milionů korun pořídil rezidenci na šumavské Modravě v centrální části parku. Ať už je Bakalova pověst jakákoliv, bude asi lepším prognostikem než Miloš Zeman. Místo do měsíční krajiny, kterou předpovídali a stále předpovídají mnozí politici, totiž zatím kouká do zeleného. Zato Miloš Zeman z okna své chalupy na Vysočině možná za chvíli už žádný smrk neuvidí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud