KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | V případu soudce Zdeňka Sováka jsme opět svědky veřejného procesu, v němž již od prvního dne dochází k masivním únikům informací z trestního řízení. Ty byly během uplynulého týdne zveřejňovány nápadně stejným okruhem médií a novinářů, kteří asistují u případů, v nichž vykonává dozor Vrchní státní zastupitelství v Praze a osobně o nich referuje jeho vedoucí Lenka Bradáčová.
Paní vedoucí pak zakončila tento pro její úřad z pohledu pozitivního PR velmi plodný týden sobotním rozhovorem pro Lidové noviny. Mimochodem, na stránkách toho média, v němž se v tento adventní čas před několika lety svěřila, že zatýkat se může i o Vánocích, jsme se mj. dočetli, že „Bradáčová zatkla prominentního soudce“.
Člověk by tedy čekal, že se jindy tak na detailech lpící právnička v rozhovoru proti takové hlouposti ohradí. A především, že odsoudí i ony úniky. Pro špičkového představitele veřejné žaloby demokratického právního státu musí být přece skličující, dočítá-li se několikrát denně podrobnosti z odposlechů, jejichž zveřejnění zasahuje do osobní sféry obviněných a jejichž práva má její úřad v této fázi řízení úzkostlivě šetřit. Dozor je přece vykonáván nad zákonností procesu. O to více, týká-li si to soudce, kdy zveřejňování a jednostranné interpretování zlomků poznatků policie z trestního řízení dopadá negativně i na pověst justice jako celku. Což je hodnota, pro jejíž ochranu se u kárných senátů svléká z taláru.
Bohužel, o tomto nebyla v rozhovoru ani zmínka. Celý se nesl v duchu trofejního triumfalismu lovce.
