Kovář: Severoatlantická aliance a my. Několik poznámek k výročí vstupu Česka do NATO

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Včera uplynulo jednadvacet let od dne (12. března 1999), kdy se Česká republika stala členským státem Severoatlantické aliance (NATO). Je to výročí nenápadné, nekulaté, a tak trochu ztracené ve zprávách o šíření koronaviru a jeho obětech, o uprchlících na řecko-tureckých hranicích a v řeckých záchytných táborech, o demokratických primárkách ve Spojených státech amerických atd. Ve skutečnosti je ale nesmírně důležité, neboť připomíná jeden ze zásadních kroků v dějinách naší moderní státnosti.  

Málokterá instituce či organizace sehrála v poválečných dějinách Evropy tak významnou roli jako NATO. Když Američané se svými spojenci alianci v dubnu 1949 zakládali, bylo jejím hlavním cílem, jak to s nadsázkou, nicméně trefně vyjádřil její první generální tajemník, britský generál Hastings Lionel Ismay, „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi“. V první řadě šlo nicméně o to postavit se efektivně hrozbě šíření komunismu ze strany Sovětského svazu. První poválečná léta byla totiž zároveň prvními léty studené války, kdy – zejména v době první berlínské krize (1948–1949) – nebylo vyloučeno, že studená válka přeroste ve válku „horkou“, skutečnou; v době konfliktu v Koreji (1950–1953) k tomu ostatně došlo.

V této situaci bylo pro budoucnost západní Evropy rozhodnutí americké vlády zůstat politicky, ekonomicky i vojensky na „starém kontinentě“ naprosto klíčové. Tři hlavní „pilíře“ amerického evropského angažmá v poválečné éře a současně hlavní garance bezpečnosti západní Evropy na několik desetiletí, tvořily Trumanova doktrína (o zadržování komunismu) z roku 1947, Marshallův plán na rekonstrukci válkou zdevastované Evropy zahájený v roce 1948 a, konečně, NATO (ustavující smlouva byla podepsána ve Washingtonu 4. dubna 1949). Právě na základě jeho doktríny Američané na jaře 1949, symbolicky řečeno, „rozevřeli nad západní Evropou jaderný deštník“, který umožnil její nerušený politický a hospodářský vývoj a s tím související vysokou životní úroveň jejích obyvatel. Především proto byla léta 1949–1989 v zemích na západ od železné opony všem dílčím problémům navzdory mimořádně úspěšným a šťastným obdobím.

Koštoval: Vláda demonstruje řešení krize. Proč tedy nepostupuje odpovídajícím způsobem?

sinfin.digital