Lidé umírají a politici se hádají. Ukončení stavu nouze je fatálním selháním celé politické scény

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kolektivní sebevražda? Jak jinak nazvat čtvrteční rozhodnutí poslanců, které znamená ukončení nouzového stavu v situaci, kdy čelíme nejhorší vlně umírání od druhé světové války a k tomu se epidemie nadechuje k dalšímu drtivému úderu? Němci, Rakušané a další, i když jsou na tom lépe než my, berou takové prodloužení jako formalitu. Ne tak my. Kompromisní dohodu nikdo nehledal a vinu za krach jednání nakonec nesou všichni.

Proč je nesmysl rušit stav nouze? Prostě proto, že trvá těžká covidová krize a podle odborníků hrozí další zhoršení kvůli tzv. britské variantě viru, která se šíří rychleji. Přiznává to i opozice, která na jedné straně po vládě chce, aby v boji s epidemií přidala, ale na druhé straně odmítla prodloužit její mimořádné pravomoci. Podle řady projevů to zřejmě měl být jakýsi trest pro Babiše za jeho chování, nekompetentnost při jednání a neochotu dělat ústupky. Ne, že by si ho nezasloužil, jenže těmi „potrestanými“ budou všichni občané a nakonec i sami opozičníci.

Zrušení nouzového stavu je velká chyba a zbytečný risk. Mechanismus krizového řízení je standardní, sám o sobě neznamená zavedení opatření, za vládní chyby nemůže a bez něj bude objektivně daleko těžší zvládat epidemii. O vážnosti situace svědčí také to, že Němci berou Česko jako morovou ránu a rozhodli se od nás preventivně izolovat a uzavřít hranice. Nyní nastane velká politická přetahovaná o to, kdo může za krach jednání a kdo měl a neměl zájem se s druhou stranou domluvit. Ale na hlavním sdělení to nic nemění: selhali všichni.

Hlavním viníkem je bezesporu premiér Andrej Babiš. Vládu řídí špatně, během epidemie mnohokrát selhal a dovedl Česko do situace, kdy jsme v počtu mrtvých na milion obyvatel jedni z nejhorších na světě. Zničil elementární důvěru občanů ve stát a jeho instituce a promrhal jejich ochotu dodržovat opatření. K opozici se choval přezíravě a celou dobu se spoléhal na „levné“ hlasy komunistů. Když mu teď vypověděli poslušnost, protože sami bojují o politické přežití, neměl v zásobě žádný „plán B“ jak zajistit podporu pro pokračování nouzového stavu. A jak už včera napsal kolega Vratislav Dostál na základě informací ze sněmovního zákulisí, o skutečnou dohodu nakonec Babiš ani neusiloval.

Od KSČM a SPD jsme nic lepšího čekat nemohli. Jde jim jen o jejich vlastní zájmy a necítí žádnou odpovědnost za zemi. Vojtěch Filip se snaží udržet v křesle předsedy a svou stranu ve Sněmovně, jinou logiku jeho konání nemá. Tomio Okamura celou dobu sází na covidové popírače a hlasováním pro prodloužení stavu nouze by popřel sám sebe. Vypadnutím hlasů obou extrémních stran se tak vůbec poprvé od voleb přesunula moc a síla rozhodnout v důležité věci na demokratickou opozici. Jak ji využila? Mizerně.

Koalice SPOLU a Piráti-STAN měly příležitost vynutit si na Babišovi splnění svých požadavků. Mohly prosadit návrat dětí do škol, pomoc lidem v karanténě, podnikatelům a živnostníkům, obcím a krajům, donutit kabinet činit taková protiepidemická opatření, jaká pokládají za efektivní. Mohly se stát vítězi a ukázat připravenost vládnout. Nakonec ale nejspíš vsadily na to, že lidé si vše zlé spojují s nouzovým stavem a že když ho neprodlouží, získají politické body. Nebo se přinejmenším lekly, že když budou pro, přijdou o hlasy.

„Pětku“ neobměkčilo ani volání o pomoc, jež vyslali hejtmani, mezi nimiž má většinu, a kteří vyzvali jak vládu, tak opozici, aby se dohodly na pokračování nouzového stavu. Dobře totiž vědí, že nyní se hlavní tíha boje s epidemií přesouvá na ně. Vláda ztrácí nástroje celostátního krizového řízení, kraje musejí vyhlásit stav nebezpečí a řešit koronavirus samy. Místo aby pro ně opozice něco vyhádala, dostala je do bryndy. A Babišovi paradoxně nabídla možnost, jak se vykroutit z odpovědnosti.

Premiér zkazil, co mohl. Jak při boji s epidemií, tak při jednání s komunisty a nakonec s demokratickou „Pětkou“. Ta ale nepochopila jednu důležitou věc: Že je naprosto správné držet se opoziční rétoriky, když nemáte moc cokoli rozhodnout, ale naprosto špatné je setrvat v tom ve chvíli, kdy je naopak na vás učinit zásadní státnické rozhodnutí. Tím spíš, když na rozdíl od komunistů a okamurovců aspirujete na brzké převzetí vládní odpovědnosti.

Na pozadí tragédie, kdy lidé ve velkých počtech umírají a podnikatelé krachují, se na politické scéně odehrál absurdní dialog hluchých. Předseda vlády nebyl schopen aktivně si vyjednat podporu demokratické opozice a ona prokázala žalostný deficit státnického rozhledu. Mohla vůbec poprvé získat podíl na vládnutí, ale zalekla se. Jako vrchol všeho si možnou dohodu nechala tak trochu vetovat od Tomia Okamury. Ambiciózní vůdce by využil toho, že kabinet ztratil většinu, vnutil by mu plán dalších opatření a podmíněně prodlužoval stav nouze týden co týden, aby si podržel kontrolu nad tím, že vláda plní sliby. Že je Babiš alibista, je známo. Včerejší jednání opozice se ale může ukázat jako chyba. Dosud mrtví šli na konto vlády, nyní ale Babiš a jeho ministři dostali šanci obvinit opozici za ztráty na životech, které přijdou. A už to také dělají a schovávají za to vlastní selhání.

Jakkoli je vina předsedy vlády z logiky věci nesrovnatelně větší, v jednom není mezi ním a demokratickou opozicí až tak zásadní rozdíl. Andrej Babiš i „Pětka“ populisticky odmítli nepopulární opatření, první kvůli kvůli krajským volbám, ti druzí s vidinou voleb sněmovních. Už nelze říkat, že to je pouze předseda ANO, kdo klidně riskuje. On to teď určitě patřičně využije v kampani k útokům na opoziční strany. Premiér oslabil svou pozici, když si už dávno nezajistil podporu pro nouzový stav. Pokud ani nic vyjednat nechtěl, skočila mu opozice na špek. Při soustředění se na podstatu věci mohla slavit velké vítězství, jenže v očividné snaze se konečně pomstít Babišovi za příkoří a ústrky a neochotu jednat porazila sama sebe. A ta prohra se stane katastrofální, pokud její vlastní hejtmani požádají vládu o nové vyhlášení nouzového stavu.

Co bude dál? Vláda přišla o většinu a nebyla schopna prosadit si schválení nástrojů, jež potřebuje ke zvládnutí krize. Za normální situace by se to de facto rovnalo vyjádření nedůvěry, jež by opozice měla odhlasovat v ten samý moment a zaujmout její místo. Že to SPOLU a Piráti-STAN neudělají, bude další důkaz, že jednali zbrkle a neprozíravě. Také by to teď Babiš mohl složit sám, umýt si ruce, rozjet volební kampaň a nechat prezidenta, aby si jmenoval svůj kabinet. Což by teprve byla pohroma…

Česko má další smutný covidový primát. Kromě toho, že jsme v EU zemí s největším počtem infikovaných na počet obyvatel, jsme také jediní, kdo si zrušili možnost krizového řízení v čase, kdy je situace velmi zlá, a navíc se čeká nový nápor epidemie. Jisté je nyní jedno: strašným způsobem selhala celá politická scéna a čeká nás nehezká volební kampaň.

SDÍLET
sinfin.digital