Ministerstva jsou jen vrcholek ledovce. Osm let vlády ANO způsobilo ve státní správě „genocidu“

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vláda je za své výkony pod palbou a ministři financí, dopravy, životního prostředí, místního rozvoje, spravedlnosti či obrany dostávají co proto. Nicméně, jde jen o pověstný vrcholek ledovce, o to, co je ze špatného vládnutí vidět na první pohled. Hlubší a fatálnější problémy můžeme tušit pod povrchem. Resorty, které jsou pod bossingem ANO osm let, procházejí čímsi jako „úřednickou genocidou“.

Byrokracii má málokdo rád. Spojení státní úředník zní mnohým jako „otravný příživník“. Občané nemají ve zvyku zajímat se o jejich osud a zatímco učitelům či hasičům, což jsou také státní zaměstnanci, fandí, aby se domohli lepších pracovních podmínek, ministerští radové jsou jim (v lepším případě) lhostejní. Jenže ve vládních úřadech působí řada vzdělaných, chytrých a schopných lidí s cennými a jedinečnými zkušenostmi a je škoda o ně přijít. Což se může stát, když jsou dlouhodobě vystaveni neprofesionálnímu vedení.

Aby republika neztrácela odborníky, jejichž výchova a profesní růst jsou dlouhé a nákladné, máme zákon o státní službě, jehož cílem je stabilizovat úřady. Když se Babiš stal premiérem, rozčiloval se, že tato norma prý jemu a jeho lidem brání efektivně vládnout, neboť nemohou snadno provádět čistky. Přitom hnutí ANO bylo součástí Sobotkova kabinetu, který tuto normu prosadil. Ovšemže, jejími tahouny byly ČSSD a KDU-ČSL, tradiční státotvorné strany, které spolu s Masarykem vědí, jak je kvalitní byrokracie důležitá.

Bohužel, výsledná podoba zákona není nejlepší. Na jedné straně se autoři rozhodli petrifikovat celou státní správu až do úrovně náměstků, čímž značně stěžují ministrům prosazovat jejich politickou agendu. Na druhé straně to zákonodárce „vyrovnal“ tím, že vláda může v rámci systemizace způsobit na úřadech tornádo, což ta Babišova zhusta činí, a to častěji než jednou ročně, jak stanoví zákon. Pro stabilitu, kvalitu a efektivitu by bylo lepší zastavit se na pozicích ředitelů odborů, ale s nimi už neumožnit snadno šíbovat.

Takto teoreticky máme „pod zákonem“ celé resorty s výjimkou ministra, jeho dvou „politických“ náměstků a kabinetu, ale ve skutečnosti lze i na úřednické posty poměrně snadno dostávat exponenty moci. Babišovi ministři přitom až na výjimky ani nemají ambice stát se plnohodnotnými ústavními činiteli a spíše plní úlohu „styčných“ důstojníků pro premiéra, jeho poradce a vlivné členy ANO k prosazování určitých zájmů. Služba republice tak degraduje na výkon podřadných pozic referentů v holdingu…

Kam vede cesta „anofertizace“ veřejné správy jsme mohli vidět nejprve na ministerstvu financí. Zde Andrej Babiš realizoval svou představu „efektivní“ státní správy, ještě než začal platit zákon o státní službě. Provedl masivní čistku, kdy pod záminkou „dekalouskizace“ vyházel odborníky, kteří zde působili třeba i více dekád. Což se následně projevilo na špatném výběru daní, na neschopnosti sestavit kloudný rozpočet, ale také na mizerném dohledu nad rozdělováním evropských dotací. Což byl možná i záměr…

Byrokracie je poměrně přizpůsobivá a na politice autonomní. Nicméně není zcela imunní vůči neodbornému zacházení. Když vystavíte úředníky dlouhodobému tlaku ministrů, kteří ani nezkoušejí stát se rozumnými správci svých úřadů, ale snaží se jen za každou cenu zalíbit svému šéfovi, jenž navíc neumí řídit stát, ale přitom má pocit, že rozumí všemu, je zle. Stavba, kterou příčetné vlády dávaly dohromady třicet let (a již sem tam sice nějaký dobrák pobořil, než ho vyhodili, ale nosné zdi držely), se začne drolit a hroutit.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • K čemu vedla „anofertizace“ ministerstev?
  • A skončí někteří úředníci kvůli Babišovi ve vězení?
sinfin.digital