KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Lidovecký ministr sociálních věcí Marian Jurečka začal veřejně spřádat plány na přijetí eura Českem, a to do šesti až sedmi let. Pomiňme fakt, že jde o období, na které již složení vlády a hlavně její politiku nelze předvídat. Každopádně bylo oprášeno téma, které bylo v poslední době zasuto hluboko pod nánosem koronavirů, klimatických strategií a válek či krizí.
Jurečka v rozhovoru pro CNN Prima News uvedl, že někdy mezi lety 2025 až 2030 „už opravdu budeme směřovat do eurozóny“. Vyslovil také předpoklad, že v roce 2025 bude stav veřejného rozpočtu u nás takový, že by Česko mohlo plnit maastrichtská kritéria. S tím, že přijetí eura označil za „reálnou šanci“ a „velkou výzvu pro českou ekonomiku a českou společnost“. Na podobně euro-optimistickou notu zahrál i premiér Fiala, který oznámil, že pravděpodobně už příští rok bude Česko plnit „klíčové maastrichtské kritérium pro přijetí eura. A to, že je zadlužení nebo deficit veřejných rozpočtů pod třemi procenty“.
Ponechme stranou, proč ministr Jurečka pozvedl prapor společné měny právě nyní, tedy zhruba 10 měsíců před volbami do Evropského parlamentu. Je pravda, že Česko se k přijetí eura při vstupu do EU zavázalo – ale bez stanovení konkrétní lhůty.
S postupem doby je mnohými přiznáváno, že euro je projekt především politický, nikoliv ekonomický. Jako primární cíl společné měny se zcela logicky jeví politicky napomáhat sjednocování Evropské unie. Což se daří. Je však značně obtížné odhalit přímou souvislost mezi „prosperitou“ toho či onoho státu eurozóny a přijetím eura.
Například eurová Francie (která není vzorným „dodržovatelem“ maastrichtských kritérií) měla i v covidové, respektive postkoronavirové ekonomické krizi relativně nízkou inflaci, jejíž maximum dosáhlo „jen“ 7 %, zatímco například eurové pobaltské státy zaznamenaly inflaci mnohem vyšší než Česko (v Estonsku se inflace přehoupla dokonce přes 24 %). A Slovensko i s eurem na tom bylo ve vývoji inflace podobně jako ČR.
Přikládat hospodářsky pozitivní roli euru je rozporuplný pohled, čehož výmluvným důkazem budiž kauza „Řecko“. Přijetí eura touto zemí, která fakticky nesplňovala podmínky vstupu do eurozóny, bylo jedním z faktorů, jež vedly bezmála k bankrotu Řecka v roce 2010. Objevují se také pochybnosti, zda přijetí eura nebývá pro obchodníky impulsem k mimořádné vlně zdražování (viz situace Slovenska, nově i Chorvatska); konfrontujme tuto tezi s naší současností, kdy za poslední roky došlo k šokujícímu zdražení, aniž by v zemi platila společná měna.
