Nepravděpodobný vzestup pana V. Tchaj-wanská cesta udělala ze šéfa Senátu hvězdu

Martin Schmarcz

02. 09. 2020 • 15:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kdo by to byl do toho Vystrčila řekl? Nynější předseda Senátu se ve vysoké politice pohybuje už šestnáct let, aniž by vzbudil větší pozornost. Na druhou stranu to zase není tak špatná zpráva. Někdejší hejtman Kraje Vysočina na sobě nemá žádný škraloup, což z dlouholetých politiků rozhodně nemůže říci každý. A cesta na Tchaj-wan z něj udělala morální ikonu. Sice trochu omylem, ale je to tak.

Náhlá smrt předsedy Senátu Jaroslava Kubery, pofidérní kroky Hradu, brutální a odsouzeníhodný tlak čínských komunistů a neochota se mu podrobit. To je mix okolností, který vytvořil příležitost, jíž se Miloš Vystrčil chopil s překvapivou razancí. Tedy alespoň pro ty, kdo ho neznali (a těch je v Česku většina). Kdo o nenápadném chlapíkovi v brýlích něco slyšel, tak ví, že přes vnější nevýraznost a zdvořilé vystupování je to v jádru umíněný paličák, jehož není lehké zlomit.

Tenhle postřeh se do Pekingu zjevně nedonesl. Je opravdu s podivem, že režim, který si sám tak úzkostlivě zakládá na tom, aby neztratil tvář, tak drze a nediplomaticky předpokládal, že pro Miloše Vystrčila nebude ponížení žádný problém a skloní se před skandálními hrozbami. Možná čínští komunisti tak dlouho jednali s prezidentem Zemanem, až si vytvořili falešnou představu, že co Čech, to servilní poskok. Za tuto chybu nyní platí vysokou cenu, která se možná ještě zvýší, pokud Vystrčilova cesta vytvoří precedent.

Samozřejmě, že pro ostatní západní státy je návštěva druhého nejvyššího ústavního činitele členské země EU a NATO na Tchaj-wanu určitým testem. Mnohým už s Pekingem a jeho rozpínavostí dochází trpělivost. Americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi už došla. Nepochybně i proto se Miloš Vystrčil dočkal výrazné podpory pro svou cestu od ministra zahraničí USA Mike Pompea, který nedávno navštívil Česko. Zatímco prezident Zeman směrem k šéfovi Senátu vysílal přesně opačné vzkazy a proti je i vláda.

Kolem cesty se strhl nesmírný poprask, či přímo hysterie. Šéf Senátu je mnohými líčen skoro jako blanický rytíř, který přijel zachránit národ mravně chátrající pod zemanovsko-babišovským režimem. Vystrčil byl ovšem k návštěvě Tchaj-wanu doslova dostrkán. A to právě kombinací nevkusného čínského tlaku a vlastního trvání na zachování elementární důstojnosti. Kdyby nejel, plivl by na hrob svého zesnulého předchůdce Jaroslava Kubery, a navíc by se zachoval jako zbabělec.

Spíše než o promyšlenou vzpouru jde tedy o souhru náhod a pak solidně uchopenou příležitost. Ona skupina občanů, která nevolila Zemana a stejně jako Babiše jej nenávidí, už dlouho hledá vůdce. Od roku 2013 jde prozápadně orientovaná část společnosti od jedné porážky ke druhé. Hlava státu získala svůj mandát převážně od lidí, kteří mají pocit, že jim sametová revoluce nic pozitivního nepřinesla, a mají raději Putina než Merkelovou. Padlo polistopadové tabu, že ve vládě nesmí sedět evidovaný agent StB. Země se otáčí k východu a Havlův odkaz je pošlápáván a tupen.

Všichni, kdo se chtějí vrátit zpět k polistopadovému vývoji, najednou vidí ve Vystrčilovi naději. Proto ty až naivně nadšené reakce a odkazy na dobu před třiceti lety. A na druhé straně slova odsouzení a zatracení pro vládu, která se k senátní cestě na Tchaj-wan staví rezervovaně. V onom nadšení a pranýřování zaniká, že postoj kabinetu má své racio. Politiku jedné Číny jsme přijali už za Havlova prezidenství. A pokud by skutečně přišly ze strany Pekingu sankce, vypořádat se s nimi budou muset premiér a ministr zahraničí, ne šéf Senátu.

Nicméně ve skutečnosti tu o Čínu nejde. Respektive nejde o ni v první řadě. Zásadní je, že prozápadní část společnosti chce už konečně jednou vyhrát a do Vystrčila projektuje své naděje na změnu. Je to nečekané? Jistě. Je to přehnané? Nejspíš ano. Předseda Senátu je zkrátka opravdu nepravděpodobným hrdinou. Ale je to snad proto špatně? To si nemyslím. Podívejme se na Slovensko. Zuzana Čaputová měla k pozici vůdkyně národa mnohem dál než Miloš Vystrčil. Ten je alespoň zkušeným politikem, ne jen aktivistou.

Jak se vše bude vyvíjet, je těžké odhadnout. Jisté je jedno. „Antizemanovské“ Česko se probudilo a chce si vzít zemi zpět. S Vystrčilem, nebo s někým jiným. Ale nakonec: proč ne zrovna s ním?

SDÍLET