Ozvěny puče: Před osmi lety sebevědomá plukovnická junta porazila slabou demokracii

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme za sebou smutné výročí prokurátorského puče. Jak se mohlo stát, že vláda v civilizované evropské demokracii padla pod policejními beranidly? Za prvé: šlo o slabý kabinet. Za druhé: premiér dopustil převrat ve státním zastupitelství. Za třetí: protimafiánský útvar místo své práce dělal politiku. Za čtvrté: levicový prezident slíbil zničit pravicovou vládu. Za páté: stejně jako tolikrát v minulosti mnohým nedošlo, co se děje.

Brutální zneužití policejní moci „zrušilo” výsledek svobodných voleb a přepsalo politickou mapu. Dnes už je jasné, že záminka k zásahu, tedy údajné spiknutí vlády s mafiány, byla smyšlená. Šlo prostě o puč. Přesto se jeho hlavní osnovatelé, olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a tehdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, nemuseli ze svých činů zpovídat před inspekcí, natož před soudem. Můžeme proto mluvit o nejvážnějším selhání právního státu za dobu existence České republiky.

Předesílám, že nemám žádnou motivaci zastávat se Petra Nečase a Jany Nagyové. Na jaře 2010 jsem pracoval na volební kampani ODS, mimo jiné jsem napsal projevy, jimiž lídři strany ve Slovanském domě představili programové priority. Včetně toho, který přednesl budoucí premiér – a mimochodem za něj sklidil v médiích pochvalu. „Odměnou“ za všechnu tu práci mi byla vteřinová výpověď z Úřadu vlády ke dni jmenování nového kabinetu. Nemohu ale přesto tolerovat svévoli represivního aparátu vůči demokratické moci.

Zkusme si představit, že by v roce 2013 státní zastupitelství a policie fungovaly standardně. Po stovkách hodin odposlechů měly orgány činné v trestním řízení proti premiérovi reálně v ruce pouze podezření, že šéfka jeho kabinetu zneužila vojenskou tajnou službu ke sledování jeho tehdejší manželky. Něco takového se v normální zemi řeší obsílkou. Ne nasazením stovek zakuklenců a dramatickými prohlášeními, jež účelově spojily předsedu demokratické vlády se zabavenými kilogramy zlata a stovkami milionů korun. Mimochodem, je dobré si připomenout, jak to s tím zlatem po osmi letech dopadlo, o víkendu o tom tady psal Michal Půr a je to přinejmenším hodně zarážející.

Ve slušném státě by ani nebylo možné masově a bez legitimního důvodu nasadit odposlechy na demokraticky zvolené činitele, kteří se ničeho nedopustili, natož se je pak absurdně snažit stíhat za hlasování ve sněmovně. Nakonec jediným, kdo skutečně dostal trafiku, byl sám Robert Šlachta, kterého Andrej Babiš – primární beneficient puče – upíchl na lukrativní post v rámci ministerstva financí. Odměna za to, že svrhl vládu, hromadě lidí zničil život a svévolně vyplýtval mnoho milionů státních peněz...

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital