KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Před podzimními volbami bylo téma sektorové daně téměř sprostým slovem, které veřejně vyslovovali jen socialisté a (přiznaní) komunisté. Ani jedna z těchto stran se nakonec po zásluze do Poslanecké sněmovny nedostala, a to do velké míry právě kvůli svému programu. Je proto až děsivé, s jakou lehkostí nyní téma sektorového zdanění ze země zvedají vládní strany pravicového ražení.
Sektorové zdanění aktuálně visí zejména nad energetickou společností ČEZ, nicméně jisté v kramflecích si nemohou být ani banky, operátoři anebo utility. Z vyjádření vládních politiků je znát, že kdokoliv má v poslední době nemravně vysoké zisky, nemůže si být jistý tím, že jej sektorové zdanění mine.
Lidovecký ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka volá po analýze, která by zmapovala nadprůměrně vydělávající sektory, jež by vláda mohla následně befelem zdanit. Koaliční partner TOP 09 nervózně přikyvuje, prý si sektorové zdanění „dokáže představit“. A Piráti zase na začátku týdne přišli s návrhem uvalit 25procentní zdanění celého energetického sektoru, což sklidilo uznalé pokyvování od jejich koaličního partnera, hnutí STAN.
Pravicový volič se mezitím nestačí divit. V zásadě jediná strana vládní pětikoalice, která o sektorovém zdanění – alespoň nahlas – neuvažuje, jsou občanští demokraté. Jejich předseda, premiér Petr Fiala, tento způsob příjmu do státní kasy jasně odmítl; je však až děsivé, s jakou lehkostí zbylé vládní pravicové strany přejímají téma sektorové daně, o které v jejich předvolebních programech nebo v koaliční smlouvě nebyla ani čárka.
