KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Polský důl Turów a Babišův střet zájmů - to jsou příklady, kdy Evropská unie legitimně prosazuje vládu práva a Češi z toho mohou mít prospěch. Přehlasování u migračních kvót nebo klimatického plánu - to jsou pro změnu politická rozhodnutí, která se nám nelíbí. Když EU vynucuje spravedlnost, pak je to správně a bereme to. Ve chvíli, kdy nám vnucuje tyranii většiny, musíme to odmítnout.
Nejlépe se žije ve společenství, kde právo platí univerzálně a bez výjimek a politická rozhodnutí se naopak řídí principy subsidiarity a autonomie. Pak má každý z nás zaručeno bezpečí a svobodu, tedy dvě esenciální hodnoty. S Evropskou unií je ovšem ten problém, že není ani federací, ani volným sdružením států. Je čímsi mezi, což nesmírně komplikuje rozhodovací procesy, působí zmatek v kompetencích a co je nejhorší, rozmazává hranici mezi exekutivní, zákonodárnou a soudní mocí.
Vývoj směrem k právní unii, který probíhá desítky let, je správný. Politická unifikace je mnohem kontroverznější. Nicméně bez jisté míry integrace se to neobejde, protože vynucování pravidel platných pro všechny předpokládá dohodu, kdy suveréni vloží soudní pravomoci do rukou instituce, jejíž budoucí rozsudky se zaváží respektovat. Potřeba zajišťovat spravedlnost na celém území EU se ale nesmí stát záminkou k tomu, aby většina integrační proces zneužila a „demokraticky“ vnucovala svou vůli a ideologii menšině.
Když se podíváme na uvedené příklady, tak velmi přesně ilustrují, co je na současné Evropské unii špatně. Tam, kde by bez řečí a zbytečných odkladů mělo být aplikováno právo, mají národní vlády příliš prostoru výkon spravedlností zdržovat, mařit a bojkotovat. A kde bychom naopak chtěli a očekávali shodu všech, popřípadě právo na samosprávu, je menšina leckdy tvrdě válcována.
S uhelným dolem Turów by to mělo být stejné, jako když sousedovi vypouštíte do pitné vody močůvku. Soudce rozhodne proti vám a musíte se podřídit a zjednat nápravu, jinak můžete v krajním případě skončit i ve vězení. Protože ale právní unie není dobudována, polská vláda má páky, jak verdiktu Evropského soudního dvora vzdorovat. Nejspíš ji čekají kromě denní pokuty půl milionu euro další sankce, Unie není zcela bezbranná, ale vše se táhne a Česko z toho má škodu.
Na střetu zájmů premiéra se ukazuje něco podobného. I zde buďme rádi, že jsme v EU, protože bez ní by nebylo žádného odvolání vůči ostudnému selhání českého právního státu. Přestože je flagrantně porušován národní zákon o střetu zájmů, neděje se vůbec nic, nekoná ani policie, ani státní zastupitelství, byť vládní úředníci tři roky vesele přidělovali Agrofertu dotace a veřejné zakázky. V tomhle ohledu díky za EU, ale opět - vše se neúnosně vleče a vidíme, že když máte politickou moc, pak i unijní právo je na vás dlouhou dobu krátké.
