GLOSA MARTINA SCHMARCZE | Má Petr Macinka zůstat členem vlády? Určitě ne. Ale toto rozhodnutí nyní závisí na jediném člověku, a to premiéru Andreji Babišovi. Jak se rozhodne, nechci předem komentovat – chápu, že to má těžké. Ale jistě vím jedno: Mirek Topolánek by poslal prezidentovi návrh na odvolání ministra zahraničí bez ohledu na následky. Podstatné je totiž teď už jen jedno: nebýt za sraba.
Víte, proč padla Topolánkova vláda? Nemyslím to, o čem se píše a mluví, ale proč skutečně v posledku prohrála hlasování o nedůvěře? Protože její předseda si nechtěl vzít na svědomí rozhodnutí, za něž by se musel stydět. Nejen před národem, ale hlavně sám před sebou. On se zkrátka odmítl nechat vydírat kvůli záchraně své židle.
Když máte na výběr mezi demisí a hanbou
Tehdy byla Sněmovna hodně rozbitá a kromě dvou zrádců v ODS v ní fungovaly dvě poslankyně zvolené za Stranu zelených, které se od ní odtrhly a hrozily tím, že se v klíčovém hlasování přidají k opozici. Samozřejmě, premiér do poslední chvíle jednal s každým, od koho šlo alespoň hypoteticky získat podporu. Mohl ji mít od těch dvou. Ovšem podmínky, za kterých by tak učinily, byly nehorázné, proto je odmítl.
Mirek Topolánek pak přišel před nás, svůj nejbližší tým, a řekl něco ve smyslu: „sorry, vláda dnes padne, protože tohle si já jako předseda vlády nevezmu na svědomí“. Což se záhy také stalo. V té chvíli neměl žádný „plán B“, neměl domluvu, natož dohodu s Jiřím Paroubkem, co bude dál, zda ho třeba lídr opoziční ČSSD nějak podrží (byť sám to hlasování vyvolal). Prostě udělal, co musel – mezi demisí a hanbou volil to první.
Nebát se a nadřadit svou čest nad jistotu funkce
Jsem znám tím, že dlouhodobě vyzývám strany bývalé vládní koalice, aby v případě nouze byly ochotny tolerovat menšinovou vládu hnutí ANO a uchránily tak republiku před tím, aby se u moci drželi radikální a proruští politici. Nyní to nezopakuji. Naopak apeluji na Andreje Babiše, aby měl dost odvahy, vůle a síly zbavit se ministra, který nejen dělá mezinárodní ostudu, ale kromě toho svým konáním podrývá jeho vlastní autoritu předsedy vlády.
Samozřejmě, pokud opozice setrvá ve svém ne právě státotvorném postoji, jímž popírá i vůdčí imperativ vlastní volební kampaně, takový krok by pravděpodobně měl za následek konec vlády a možná i předčasné volby. Jsou však výjimečné situace, kdy by politik měl umět nadřadit zájmy země nad své vlastní, hodnoty nad pragmatismus a svou čest nad jistotu funkce.
Ostatně jsem si poměrně dost jist, že kdyby se Andrej Babiš i bez předběžné dohody rozhodl k ráznému a správnému ústavnímu kroku, získal by momentum na svou stranu. A donutil opozici, aby odmítla vyslovit jeho kabinetu nedůvěru, pokud by uražení Motoristé takové hlasování skutečně vyvolali. Protože v opačném případě by za to sama zaplatila politickou cenu, kdyby se za této situace postavila na stranu Macinky proti Babišovi.
Kdo má skutečně Česko na prvním místě?
Svým způsobem by se pak strany bývalé vlády ocitly dokonce na jiném břehu, než prezident Petr Pavel a „přenechaly“ ho předsedovi hnutí ANO. Čili moudřejší by opravdu bylo hlasování o nedůvěře ani nevyvolávat, ani se k němu nepřidávat. Pravicoví voliči by to zcela jistě pochopili. Ostatně by nešlo o spolupráci, natož „kolaboraci“, jen by opozičníci nezvedli ruce pro pád kabinetu, za nějž ani není náhrada a který by v té chvíli jednal v zájmu Česka.
Sotva bych mohl tohle napsat, kdybych neměl to štěstí, že jsem pracoval pro „chlapa s gulema“, který pro mě dodnes představuje příklad premiéra, který nebyl zbabělec a aniž by to nějak vytruboval do světa, vždy měl Česko na prvním místě (i když my tehdy staromódně říkali Česká republika). Nyní má Babiš jedinečnou šanci potvrdit, zda to myslí vážně, nebo ukázat, že jde z jeho strany jen o marketingový slogan.
Ano, předseda vlády nemá být srab. Říká se, že příklady táhnou. Sice tohle rčení v politice úplně neplatí… Ale v každém případě: Díky, Mirku!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
