Ve jménu moci: Macinka už ví, že musí hodit Turka přes palubu

Motoristé se dostali do kabinetu jako nejmenší strana s velkými ambicemi, ale ne právě nejlepšími kartami. Její hlavní programový trhák, totiž snaha o vyrovnaný rozpočet, tvrdě naráží na agendu dominantního ANO, které se chystá na masivní zvyšování výdajů, aby naplnilo své populistické sliby. Navíc jako jediní z koalice neměli úplně jasno v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky, jež jsou nyní klíčové.

K tomu všemu jde tak trochu o „dvouhlavou saň“. Strana sice má svého dlouholetého předsedu Petra Macinku, ale úspěchů dosáhla až ve chvíli, kdy angažovala Filipa Turka, jehož za to „odměnila nově vytvořenou funkcí čestného prezidenta a neustále mu dává najevo vděčnost. Jenomže, jak známe z historie, tandemy „hrdiny a krále“ nefungují moc dobře – a určitě ne dlouhodobě. Nakonec se zpravidla jeden zbaví toho druhého.

Abychom nechodili daleko v prostoru ani v čase, vzpomeňme si, jak to v TOP 09 dopadlo s dvojicí Markéta Pekarová Adamová a Miroslav Kalousek. Přes velký vliv toho druhého nakonec zůstala v místnosti jen jedna lídryně. Logika moci je neúprosná, chce být vlastněna a využívána. Navíc při vší úctě k Filipu Turkovi se s koryfejem české politiky s ostruhami z vedení stran i státu nemůže vážně poměřovat.

Když porovnáme zkušenosti a erudici hlavních postav Motoristů, jsou na tom faktický předseda a čestný prezident podobně. Přesto je mezi nimi nebetyčný rozdíl. Právě v tom, že pouze jeden z nich drží v ruce pomyslné žezlo. To je rozhodující a pokud by tohle chtěl „hranatý rytíř v lesklé zbroji“ změnit, musel by provést puč. Popularita je vám celkem k ničemu, když nemáte „jaderný kufřík“ předsednických pravomocí.

Proti tandemu Petr Macinka a Boris Šťasný (který je šéfem poslaneckého klubu a zdaleka nejzkušenějším politikem Motoristů) by Filip Turek sotva co zmohl. I kdyby snad opravdu chtěl. Třeba v reakci na to, že ho strana neprosadila na post ministra. Mohl by vedení vyčítat, že se za něj dostatečně nepostavilo a využít své obliby u části veřejnosti a členů? Jistě ano, ale dopadl by stejně jako Vlastimil Tlustý v ODS nebo Ivo Vondrák v ANO.

Poražení rebelové se rychle mění ve zrádce. Dokonce i ve chvíli, kdy je předseda oslaben a otřesen, může přežít – tak jako Václav Klaus „sarajevský atentát“. Vezme si z něj Petr Macinka poučení? I v tom, že vůdce nesmí podléhat sentimentu, nesmí projevit slabost, nesmí se bát zbavit kohokoli, kdo jakkoli zpochybňuje jeho lídrovství a také nesmí být závislý na žádném „guru“, který se staví proti jeho politice, pokud nechce přijít o svou moc?

Do voleb byli pro Petra Macinku v politice důležití dva muži: Václav Klaus a Filip Turek. Pro bývalého prezidenta dlouho pracoval, učil se od něj, mohl spoléhat na jeho rady i jistý (byť upadající) věhlas. Opravář Jaguárů získal pro Motoristy nové voliče a dopomohl jim do Sněmovny (ovšem v kampani musel být upozaděn, neboť spíše škodil). Nyní se mu obě tyto „jistoty“ hroutí, ačkoli z rozdílných důvodů.

Není žádným tajemstvím, že Klaus hnal Motoristy do Putinovy náruče. Tvrdě kritizoval ve volebním programu jedinou věc: nevinnou větu, že strana hodlá dodržovat mezinárodní sankce proti moskevskému režimu. Pro něj šlo o „rusofobii“. Nyní si asi „podtrhává nesouhlasnou vlnovkou“ Macinkova slova z Interview ČT 24: „Samozřejmě naprosto drtivá většina českých občanů, mimo pár nějakých naprostých pošuků, má velmi negativní vztah k Rusku.“

Co se týká Turka, tak někdejší tahoun se postupně, ale neodvratně stává přítěží. Ministrem nebude, to musejí vědět i sami Motoristé. Navíc na rozdíl od Miroslava Pocheho či Michala Šmardy, které Miloš Zeman nejmenoval jen a jen proto, že mu nebyli sympatičtí, je sběratel aut, nacistických memorabilií a mnoha afér těžko hajitelný. Trváním na něm strana dostává samu sebe do kouta, dráždí premiéra a působí už vyloženě směšně.

Zájmy Macinky a strany, kterou vede, se s těmi Klausovými a Turkovými fatálně rozcházejí. Co s tím udělá?

Ministru zahraničí zjevně došlo, že není výhodné stát na ruské straně barikády. Místo aby dal velvyslanci Ukrajiny „lekci“, jak si přála SPD a nechal nějakého subalterního úředníka, aby ho vypeskoval, přijal ho osobně a domluvil s ním a svým protějškem v Kyjevě návštěvu bránící se země. Dokonce pochválil muniční iniciativu. Možná si ho Klaus už maže z telefonu.

Turka stranický předseda oficiálně nepotopil, ale musí najít nějaké východisko. Ve sporu s prezidentem – ale vlastně i s premiérem – nemůže být věčně. Snadné to nebude. Kromě neformálního vlivu má nejznámější tvář Motoristů za sebou významné sponzory. Ale nepovede-li se kompromis, je třeba učinit ostrý řez, jinak tahle „toxická“ parta nadělá straně hodně škody.

Jak Klaus, tak Turek svým způsobem brání Macinkovi začít naplno vládnout. U prvního jde spíše o možnou mentální závislost, o nutnost odpoutat se od proruských narativů. Reálný problém představuje ten druhý. Tento „rytíř“ s notně už zrezivělou zbrojí se totiž staví mezi „krále“ a jeho nové a nadmíru důležité spojence.

V politice často platí, že ztratit dosavadní partnery a získat jiné se ukáže jako výhoda. Když se to vezme za správný konec. A Petr Macinka dělá poslední dobou dojem, že se umí postavit na správnou stranu provazu. Ve vládě pomůže Babišovi zahladit dojem vytvářený SPD, že kabinet je proruský. Na oplátku ho premiér může usmířit s prezidentem, neboť o sporu mezi ním a Motoristy platí „nic osobního, jen politika“. Každý jen hájí vlastní důstojnost.

Ve vztahu k Rusku Motoristé dlouho lavírovali. Turek třeba říkal, že Putin není agresor, že válku zavinilo NATO a Zelenský ji schválně protahuje. Na druhé straně Macinka v zásadě držel českou zahraničněpolitickou linii, byť nijak razantně. Nyní se vyjádřil jednoznačně, a to straně jen prospěje, neboť na rozdíl od SPD nezávisí na elektorátu složeném s proruských dezolátů.

„Případ Turek“ je jistě objektivně nepříjemný, ale jde o epizodu, z níž by se mohla stát skutečná tragédie pouze tehdy, když nebude rychle zapomenuta a překonána působením Motoristů ve vládě. Jeden člověk, jakkoli důležitý, nemůže stát v cestě uplatňování moci. Kdyby se v tom Macinka plácal dál, pak bych vzal svá slova o zvládnutí „politické maturity“ zpět.

Bude předseda Motoristů pokračovat v pragmatickém kursu, který naznačil v posledních dnech? To záleží na něm. Pokud ano, upevní si své postavení a může se těšit například na to, že s předsedou vlády a hlavou státu v pozici ministra zahraničí spolurozhodne o obsazování postů velvyslanců. Jinak? Jinak to zkrátka bude jinak…

Mýtus o „druhých mocenských centrech“ je jen mýtus, nakonec se vždy rozhoduje z jednoho místa. Ve straně i ve státě. Takže nakonec není pro lídra „motorek“ tak těžké vsadit na ty správné trumfy. Rusko v Česku jasně prohrálo volby a Turek svou šanci promarnil sám.

Petr Macinka hodil Vladimira Putina přes palubu a nejspíše sám ví, že s druhým musí naložit podobně. Tehdy a jen tehdy ho může čekat vcelku světlá budoucnost.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.