KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Ministr Oto Klempíř se úřadu neujal s těmi nejlepšími „pověřovacími listinami“. Vlastně se lze jen dohadovat, proč tam je — a proč právě tohle ministerstvo připadlo Motoristům. Nicméně to neznamená, že nemůže překvapit. Vlastně může jen překvapit.
Jmenování Oto Klempířem ministrem kultury bude pořád vzbuzovat rozporuplné pocity. Na jedné straně přichází do úřadu člověk, jehož zkušenosti s živou kulturou jsou nezpochybnitelné a za jiných okolností by se jistě psalo, že je ideálním kandidátem. Dlouhá léta působil jako frontman úspěšné kapely, napsal několik povedených scénářů, psal texty pro jiné interprety, vydal básnické sbírky. Námitka, že nemá zkušenosti s řízením takového úřadu jako ministerstvo by v tomto ohledu byla považována za nepodstatnou — ministr je politická funkce, důležitá je znalost prostředí a vize. Na to ostatní má ministr byrokratický aparát.
Jenže přesto se proti nominaci pana Klempíře zvedl poměrně mohutný odpor — ostatně jako proti jmenování všech nominantů rychlokvašných Motoristů. Oto Klempíř na to reagoval trošku uraženě a ublíženě — prý ať si kritikové počkají, až něco v úřadě pokazí a pak kritizují. Reakce je mimo z několika důvodů. Pokud někdo nastupuje na ministerský post s takovým politickým zázemím jako pan Klempíř, je na něm vyvrátit oprávněnou nedůvěru a přesvědčit úspěchy. Zároveň — a v tom má ke své škodě trochu handicap — musí přesvědčit výrazněji než ministr, který by do úřadu nastupoval s čistým štítem.
Důvody nedůvěry? Předně je tu jeho spolupráce s komunistickou zločineckou StB. Odpor může být zmírněn snad jen tím, že se k udávání sám přiznal, ale přesto. V rámci vládní koalice je tím horším. Zatímco premiér donášel „té hodné Stb“, jak se přiznal v talk show Jana Krause, Oto Klempíř práskal té „zlé“, co šikanovala lidi. To je samozřejmě nadsázka, nicméně faktem zůstává, že kulturní sféra je k prohřeškům typu spolupráce s StB podstatně méně tolerantní než jiné segmenty společnosti. Takže to je první velká překážka, kterou nový ministr bude muset překonat.
Motoristé a kultura nejdou k sobě
Překážka to není ale zdaleka největší. Mnohem větší je ta, za koho kandiduje. Navzdory někdejšímu vyjádření ne-ministra Filipa Turka, že má někde ve své moštárně desetitisíce knih, nejsou Motoristé sobě stranou, která by se profilovala jako strana zaměřená na oblast kultury. V kampani hlásala, že uzdraví pravici od ODS — a mnozí tím rozuměli podporu svobodného podnikání, omezení dotací, neziskových organizací a možná i veřejnoprávního prostoru. Jenže tady je zakopaný pes: může vůbec pan Klempíř realizovat program své strany?
Česká kultura je totiž postavená na dotacích. Bez nich nepřežije. Není to proto, že by byla špatná, ale prostě a jednoduše proto, že se děje v češtině a čeština je malý jazyk a Česko malá země. Týká se to literatury, divadla, filmu, ale i kulturních institucí — jejich návštěvnost se nedá srovnávat s návštěvností velkých světových muzeí a na svůj provoz si často nevydělají. Přesto pro udržení kulturní identity národa je třeba, aby tyto instituce fungovaly a aby v nich pracovali kvalifikovaní lidé. Ty je samozřejmě třeba nějak zaplatit — z eráru. ODS Václava Klause pro tohle nikdy příliš pochopení neměla a z vystupování představitelů Motoristů se nezdá, že by žáci exprezidenta na tom něco chtěli měnit; pokud tedy Oto Klempíř hlásá nutnost zvýšit platy v kulturní sféře, je logické, že se potýká s nedůvěrou. Má pro to vůbec podporu vlastní strany?
Otázka navíc je, jakou podporu bude mít uvnitř vznikající koalice. Ostatně jako jednu z prvních věcí uváděl zachování koncesionářských poplatků a zachování nezávislých veřejnoprávních médií — většina vlády přitom chce poplatky zrušit. Takže velký boj ho čeká hned na počátku mandátu. Ten se mu možná podaří vyhrát, ostatně veřejnoprávní média v posledních měsících hodně „zkrotly“ a jejich chování nenaznačuje, že by chtěly nové vládě jít nějak moc po krku.
Pyrrhovo vítězství
I když tenhle boj Oto Klempíř vyhraje, možná mu to nebude moc platné. Pro kulturu chce více peněz — jak už bylo zmíněno, tak mimo jiné na platy, které jsou v kulturní sféře nízké. Že je vláda ochotna zaseknout pořádnou sekyru, to už víme. Taky víme, že velká část téhle sekyry půjde na koupi hlasů. Jenže kultura? Tady žádný velký potenciál není. Lidi v kultuře nepatří k tradičním voličům ANO, natož pak Motoristů. Bude se vůbec chtít Aleně Schillerové, nebo hlavně Andreji Babišovi jít na ruku požadavkům ministra kultury? Rovnou si odpovězme: asi spíše ne.
Obloukem se vracíme k tomu, co bylo naznačeno výše. Proč mají Motoristé kulturu? Protože Andreje Babiše nezajímala. Ale nejen to. Motoristická ministerstva jsou vynikající pastí, kde ambice této nové strany skončí. Motoristé sobě se prezentují velice sebevědomě, ale při jednání o vládních postech brutálně pohořeli. S výjimkou sportu totiž dostali ministerstva, která z pohledu jejich vlastní voličské základny jsou naprosto bezvýznamná. Zahraničí si bude řídit premiér sám, na životním prostředí může Petr Macinka teď maximálně „trollit“ ekology, ale to je na zopakování volebního úspěchu málo. Oto Klempíř se proto může snažit, to je tak vše. Motoristé sobě se u svého guru v mnohém inspirovali: je tam ona povýšenost, arogance, odstup a tu lehce, tu výrazněji projevovaný výsměch oponentům, bohužel tam není intelektuální pronikavost.
Při tom všem může být pan Klempíř dobrým ministrem kultury. Jak bylo řečeno výše, kulturu dobře zná, má výrazný tvůrčí potenciál a podle všeho i skutečně autentickou touhu české kultuře pomoci. Jeho vládní angažmá je v něčem obdivuhodné a zároveň tragické. Kvůli němu se zřekl mnoha let tvůrčí práce; zároveň ale jde do boje, kde má jen malou šanci uspět politicky. Pokud se mu totiž jako ministrovi podaří uspět, uznání se mu dostane od těch, kteří jeho stranu stejně nikdy volit nebudou. Ale třeba ho někdy kluci vezmou zpátky do kapely.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
