REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Hojně medializovaný případ Oty Klempíře, který byl zproštěn funkce u skupiny J.A.R., neboť se stal Motoristou, má širší konotace. Kromě jiného přivádí k myšlence, zda není lepší – než mít politické ambice – živit se jako klempíř v oblasti autoopravárenství. Během návštěvy jedné renomované dílny specializující se na renovace motoristických veteránů se nám totiž podařilo zjistit, že kdo umí s plechem, může být klidně i celý den na plech, protože movití zájemci o jeho práci mu doslova utrhají ruce.
Nechme teď stranou všechny nechutné mediální senzačnosti a přestřelky obestírající tak trochu nechtěný „přestup“ známého muzikanta a kreativce k politice. Na to máme v redakci INFO.CZ povolanější kolegy. Já jsem se rozhodl na věc podívat z mě bližšího praktického hlediska a pokusil se zjistit, čím může být takový klempíř motoristům (i sobě) prospěšný.
Plech je alfou a omegou
Jak jistě tušíte, klempířina je svého druhu umění, u kterého musíte umět myslet nejen exaktně, ale také trochu abstraktně a hlavně prostorově. Je dobré vědět, že klempíř není to samé co zámečník, svářeč, kovotepec nebo kovář. Klempíř pracuje s různými druhy plechu a dokáže je tvarovat a zcelit do prakticky libovolných tvarů a následně užitečných výrobků. V oblasti motorismu jde prakticky o celé karoserie a jejich části, jakož i okrasné doplňky a podobně.
Nejprve je dobré ujasnit si základní představu o tvářeném materiálu čili plechu. Ocelový plech je tvrdší, budou vás z něj bolet ruce, ale zase odpustí nějakou tu chybku. Hliník je tvárnější, ale vzhledem k nutné kvalitě výsledného povrchu (pohledové leštění) náročnější na detailní práci. Každopádně je potřeba si říct, že bez špetky představivosti a zkušenosti, co který tvářecí stroj umí, se neobejdete.
My jsme si s Jirkou Sudíkem, všeumělem a majitelem průhonické Autogalerie JM, za předobraz našeho klempířského výrobku zvolili něco relativně jednoduchého a přitom pro českého motoristu (i Motoristu) velmi typického – nádrž motocyklu Jawa z 50. a 60. let. Celý proces si přiblížíme na obrázcích níže.
Zejména na začátku výroby, kdy je tvar ještě nejasný, není dobré nic uspěchat. Jde i o bezpečnost. Velký pozor na prsty je kupříkladu potřeba si dát při práci s tzv. anglickým kolem. Rádo je „vcucne“ a pak máte prsty jak Kačer Donald. Pokud byste se vy – nebo pan Klempíř – chtěli ještě více dovzdělat, doporučuji knihu „Panel beating and bodywork“ od Bengta Blada.
Jak vidno, pokud by Otto Klempíř neuspěl po boku Filipa Turka a spol., může se věnovat opravdické klempířině. Chce to samozřejmě „grif“, ale to by u všeuměla Klempířova formátu neměla být potíž, vzdor pokročilému věku.
Kdo se naučí dovedně pracovat s plechem a vyrábět dnes už nesehnatelné díly na stará auta či motorky, může si účtovat klidně 1000 korun za hodinu, což je při časové náročnosti této práce jistota velmi slušných příjmů – o zakázky takový borec rozhodně nouzi nemá.
Přesto si v hloubi duše myslím, že Oto Klempíř měl přece jen zůstat u hudby a „nezabrušovat do politiky“. Ale třeba mu to bude stát za to.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
