Svobodné myšlení utržené z dlouhá léta utahovaných řetězů bylo po sametové revoluci všudypřítomné. Lidé, kteří nebyli zvyklí sedět doma na zadku nebo pobírat nivelizovanou mzdu za předstírání zbytečné práce, hýřili podnikatelskými nápady a s naivním elánem se pouštěli i do projektů, které byly předem odsouzené k zániku. Tak to bylo i s českými a slovenskými pokusy o stavbu sportovního vozu.
Když se řekne československý supersport z 90. let, většině se vybaví legendární MTX Tatra V8 vyrobený ve třech exemplářích. Ti znalejší si vzpomenou i na Dioss Rebel Nova, bizarní vůz spojený se startem stejnojmenné televize, a možná se v paměti vynoří i česko-americký roadster Innotech Mystero.
Ale co takhle Abbaretti? Přiznám se, že jsem sám dlouho nevěděl, kam tohle italsky znějící jméno zařadit. Kupodivu patří do porevoluční Bratislavy.
Lambo od Dunaje
Typickým způsobem, jak v raných devadesátkách získat „prachy“ na rozjezd nějaké šílenosti, bylo spojení se s pochybnými podnikateli z Německa či Rakouska, kteří cítili šanci u nás něco „rozjet.“ Ivan Jonák by mohl vyprávět. Tedy vlastně už nemohl...
No nic. Němečtí podnikatelé Gerald Kraus a Günther Reino se každopádně někdy v roce 1991 seznámili s nadšencem a konstruktérem Františkem Spáčilem a v Bratislavě založili firmu s honosným jménem Auto Abbaretti spol. s r.o., která měla evokovat název některé z italských firem na automobilové sny.
Jejich plánem bylo s minimálními náklady vyrábět na Slovensku repliky slavných sportovních aut a následně je na Západě dobře zpeněžit. Kapitál dodali Němci, o techniku se staral ing. Spáčil.
Nápad to nebyl zase až tak špatný, protože stavba replik různých supersportů nebo jejich stavebnic zejména v 80. a 90. letech velice „frčela“.
K více či spíše méně zdařilým kreacím na téma Ferrari F40 či Testarossa se jako základ s oblibou využívaly řádově levnější středomotorové vozy Pontiac Fiero nebo Toyota MR2 druhé generace. Hoši od Dunaje byli ale ambicióznější a místo přestavby funkčního a osvědčeného auta se rozhodli, že si jej postaví z gruntu sami.
Předobrazem jediného realizovaného pokusu o superstroj nebylo nic jiného než ikonické „auto z plakátu“ Lamborghini Countach (čti Kuntáš, pozn. aut.).
S „Lambem“ ale tento garážový projekt neměl opravdu moc společného. Byla to jakási sbírka dostupných automobilových komponentů z východního bloku, zabalená do nepříliš povedené laminátové karoserie á la Marcello Gandini.
Made in „socblok“
Typicky klínovitou skolaminátovou karoserii připomínající proslulý italský předobraz vytvořili v bratislavském podniku Drutechna. Přímo v Abbaretti ji pak připevnili na prostorový rám svařený z jeklů.
Pro pohon byl obligátně zvolen nejsilnější dostupný motor ve východním bloku, to jest vzduchem chlazený osmiválec Tatra o objemu 3,5 litru používaný v limuzínách T-613. Jen pro srovnání – originální Lamborghini Countach poháněl pětilitrový dvanáctiválec o výkonu 355 koní, Tatra běžně generovala 180 koní.
Neméně originálně si tvůrci poradili s dalšími důležitými komponenty. Šlo se prostě tradiční cestou „co dům dal“. Přední náprava proto pochází z GAZ – Volhy 3102 ze začátku 80. let, řízení obstarala o něco mladší Škoda Favorit a třeba koncová světla zase prastará Škoda 100.
Pokud zvenku vypadá vůz vzdor svým podivným proporcím a rozměrům ještě trochu uvěřitelně (tedy až na legrační rourky výfuků), uvnitř odhaluje svoji pravou identitu v plné nahotě.
Bíločerná kožená sedadla z jakéhosi levnějšího dobového sporťáku by se ještě dala akceptovat, přístroje z Tatry 613 zasazené do rukodělně poskládaného náznaku palubní desky už jsou ale hodně syrové i na devadesáté roky.
Panoptikum dokreslují všudypřítomné kusy jakési aušusové textilie spojené s podivnými kusy plastu visícími do prostoru.
Znovuotevřené peklo
V Bratislavě nakonec slátali jednu jedinou jakžtakž funkční repliku Lamborghini Countach v černé barvě, čehož si všiml dokonce i svého času významný motoristický časopis Auto Tip.
Kromě italského supersportu prý v Bratislavě pracovali i na replikách starých Mercedesů Gullwing. Auto každopádně záhy po vyrobení přes své německé známé zakoupil majitel nočního podniku z Frankfurtu, který jej využíval jako výstřední (nepojízdný) poutač pro svůj klub.
Nadšené německo-slovenské podnikání zkrachovalo stejně rychle jako začalo a na vůz podstupující zrovna změnu barvy z černé na žlutou („Lamborghiniho odstín“) dostal tip lucemburský sběratel replik slavných aut. Právě v jeho garáži Abbaretti strávilo zhruba ve vyobrazeném stavu dalších dvacet let, než jej objevil a do Čech přivezl současný majitel Pavel Procházka.
Tento formulový závodník z Poděbrad se už před dvěma lety netajil ambicí vůz co nejdříve zprovoznit, úvodní nadšení ale poněkud opadlo a zpola rozdělané Abbaretti nadále zahálí v jeho dílně. Je sice prakticky hotová mechanická stránka věci včetně oprav karosérie, je však jasné, že s jinými díly to bude horší.
„Vůz byl na pohled vcelku zachovalý, řada specifických dílů ale chybí, případně jsou nepoužitelné. Budeme muset vytvořit úplně nový interiér. Museli jsme nechat vyrobit například hliníková kola v původním designu, řešili jsme i takové věci jak výfuky nebo přední blinkry,“ popisuje Procházka.
Ať už to s tímto devadesátkovým paskvilem dopadne jakkoliv, je jisté, že na veřejné komunikace se nejspíš nikdy nepodívá, protože si lze těžko představit, že by někdo něco takového homologoval do provozu. Podívaná by to ale byla rozhodně zajímavá.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
