Od třetího textu k tématu digitální transformace jsem si dal záměrně trochu větší odstup. V mezičase vláda představila balíček, který má konsolidovat veřejné finance, a konala se ideová konference ODS, na níž jsem v krátkém vystoupení alespoň rámcově pojmenoval třetí pilíř této konsolidace.
Jak je každému zřejmé, stát může buď více vybrat, nebo méně utratit. To je matematika prvního stupně základní školy. Samozřejmě, že skutečnost je trochu složitější, ale pro názornost nám toto schéma postačí.
Moje vystoupení na konferenci ODS si můžete pustit tady.
Příjmy z daní a výdaje do jednotlivých rozpočtových kapitol – vůbec nechci hodnotit, jak se to současné vládě povedlo, k tomu jsou povolanější lidé. Svoji pozornost už dlouhá léta zaměřuji na digitální transformaci organizací a její vliv na řádné nakládání s veřejnými prostředky. Ostatně o tom také často píšu…
Rád používám příklady z praxe. Nejmenované město mezi 20–30 tisíci obyvateli zřizuje technické služby. Podle jednoho z ekonomů tam ročně posílá cca 150 milionů korun. Na otázku, zda někdo ví, kontroluje a sleduje, co se s těmi penězi děje, jen pokrčil rameny a říkal: „oni možná ani nechtějí, já tu na to nadávám 15 let“.
Tohle je prosím typický příklad. Pozorný čtenář si řekne, že 150 milionů korun v objemu celých veřejných rozpočtů je méně než kapka v moři. Uvědomme si prosím ale to neskutečné množství „účetních jednotek“, které máme. Přes 6200 obcí, městské části, tisíce jejich organizací, kraje, jejich organizace, školy, sociální služby, technické služby, muzea, divadla, sportovní zařízení a můžeme pokračovat.
V každé z těchto organizací se nakládá s veřejnými prostředky a u drtivé většiny z nich (kvůli tomu, že fungují v „papíru“) netuší lidé odpovědní za jejich hospodaření (kromě ředitele je to také zřizovatel – tedy obec či kraj apod.), co se tam děje, s výjimkou pravidelných kontrol jednou za rok či dva roky. To už je ale pozdě řešit nápravy a rizika.
S veřejnými prostředky se hospodaří na mnoha úrovních. Onou veřejnoprávní korporací je každý orgán veřejné správy neboli centrální orgány (ministerstva, úřady), územně samosprávné celky (kraje a obce) a především, a to je největší číslo – jejich zřízené a založené organizace a firmy. Tady všude jsou peníze daňových poplatníků a tady všude je prostor pro to, aby se s pomocí správného nastavení vnitřních systémů řízení a kontrol dosahovalo lepšího, efektivnějšího a účelnějšího nakládání s těmito prostředky.
Přestože toto téma vypadá na první pohled fádně a není pravděpodobně mnoho politiků různých úrovní, kteří by takto přemýšleli, jsem přesvědčen – a data tomu nasvědčují –, že právě zde utíká nejvíce peněz.
Jak nedávno zaznělo v podcastu Nový svět, nejlepší grafy jsou demografické. Ty řeknou přesně, jak to bude. Tak vězte, že do deseti let nemá v naší zemi kdo vykonávat ekonomické agendy ve veřejné správě. Nebudou účetní, bude málo ekonomů, a to nemluvím o vysoce specializovaných pozicích.
Právě digitální transformace ale tuto věc vyřeší zcela přirozeně a v podstatě „sama“ (s velkou nadsázkou). Potřebuje k tomu jen drobnou pomoc politiků na všech úrovních, a to zejména tu, aby přestali strkat hlavy do písku a uvědomili si, že nová legislativa jim nařizuje zvládnout to v příštích dvou a půl letech (alespoň vnitřní ekonomické procesy).
Je trochu s podivem, že se této problematice nikdo nevěnoval dříve, alespoň ne systematicky. Chápu, že pro veřejnost a voliče jsou nejzajímavější nové cool aplikace a díky bohu za bank ID či některé další chystané projekty. Dokončit (někde dokonce vůbec začít) digitální transformaci veřejných organizací uvnitř, je však nutným a zásadním předpokladem pro to, aby ty další věci, další modernizace a další super vychytávky na rozhraní stát/občan měly vůbec nějaký smysl a přínos.
Pokud by se současné politické reprezentaci povedlo alespoň pohnout s tímto procesem, vybuduje se třetí pilíř konsolidace veřejných rozpočtů. Pilíř nejstabilnější, takový, který změní myšlení ve veřejné správě, aby s finančními a majetkovými prostředky nakládala účelně a efektivně. Dnes všichni jedou na cenu, ale to většinou neodpovídá ani účelnosti, ani efektivnosti. Když budu dělat správné projekty a ne ty, na které je zrovna vypsaná dotace, když budu stanovovat cíle a strategie, naplňovat je a mít vybudovaný systém, v budoucnu ideálně s umělou inteligencí, který mi dává data a informace, zda je vše zákonné a směr správný, udělám nutně za stejné peníze mnohem více muziky.
Digitální transformace jako třetí pilíř veřejných rozpočtů jsem představil kolegům na naší ideové konferenci. Právě tento přístup zajistí onu kýženou transparentnost. Není to počítání chlebíčků a flašek od lobbistů, jak si myslí některé prazvláštní nátlakové organizace, případně někteří politici odtržení od reality.
Její sekundární efekt je pak ten, že v podstatě znemožní zdivočelým represivním složkám šikanovat politiky za odůvodněná a účelná politická rozhodnutí. O tom, zda někde město postaví domov seniorů, a ne obchoďák přesto, že by ten obchoďák přinesl do kasy na první dobrou mnohonásobně víc peněz, musí rozhodovat volený zástupce, nikoliv nějaký policista či státní zástupce. A že takových nesmyslných trestních stíhání, kterým se soudy vysmály, ale mnoha lidem zničily měsíce či roky života, bylo dost.
Stát má dostatek nástrojů, jak po organizacích, do kterých posílá peníze daňových poplatníků, chtít, aby je využívaly řádně, účelně a efektivně. Měl by si to konečně uvědomit.
Autor je člen ODS a iniciativy ČESKO.plus
