Rusko poutalo zájem a pozornost lidí na celém světě od bolševického převratu v roce 1917, po celé „krátké“ a přece tak dlouhé 20. století prakticky pořád, a je tomu tak i dnes, především kvůli agresi na Ukrajině, která začala v únoru loňského roku. Evropané, Američané, Číňané a všichni, kteří s ním mají, ať chtějí nebo nechtějí, „co do činění“, včetně nás, se snaží Rusku, Sovětskému svazu „(ne)blahé paměti“ (1917/22–1991) a dnes znovu Ruské federaci, tamním politickým lídrům, intelektuálům a obyvatelstvu porozumět; děje se tak nicméně pouze s dílčím úspěchem. Tady je proto několik bodů a postřehů k tomu, jak Rusko vidět a vnímat, aniž bych si přirozeně dělal nárok na váš souhlas a úplnost svého výčtu.
1) Rusko není Evropa
Hned na úvod si musíme říct jednu naprosto zásadní věc. Rusko není Evropa. Přesněji řečeno, geograficky nejspíš ano (jakkoli vždy záleží na tom, jak „starý kontinent“ vymezíme), historicky a politicky (jen) zčásti a sociokulturně rozhodně nikoli, všem skvělým ruským spisovatelům, hudebníkům, filmařům atd. navzdory (několik desítek či stovek umělců ze země Evropu při nejlepší vůli neudělá).
Rusko ovšem není ani Asie, jak se nám snaží namluvit ti, kteří mu nemohou přijít na jméno a vidí v něm nic než „divoký Drakulistán“. Ve skutečnosti se jedná o specifickou euroasijskou mocnost, rozkročenou (díky své velikosti) do obou kontinentů, která je přitom „kontinentem“ an sich, sama o sobě.
Přestaňme proto na Rusko pohlížet „evropskou optikou“, klást na ně evropské požadavky a evropská kritéria, jimž se logicky vzpírá. K ničemu to není a nemá to žádný smysl.
2) Rusko je obrovské, monumentální a kontinentální
Už jen svojí rozlohou je Rusko, největší země na světě, monumentální. Od jednoho konce k druhému nelze ani s nadsázkou dohlédnout, vzdálenosti jsou tu vnímané jinak než v Evropě, tisíc kilometrů nic neznamená.
Zatímco, jak skvěle napsal francouzský historik Michel Mollat Du Jourdin v knížce Evropa a moře, evropský kontinent „vzhlíží k mořím a oceánům“ (prakticky odnikud k nim není daleko), Rusko je ve své povaze „kontinentální stát“ a dojet k moři z centrálního Ruska trvá celou věčnost.
Pro Rusy ze Sankt Petěrburgu nebo z Oděsy to přirozeně neplatí, což ale na věci vůbec nic nemění, stejně jako výše zmínění Bulgakovové, Nabokovové, Čajkovští atd. nemění nic na tom, že Rusko není Evropa.
