Schmarcz: Koronavirový leadership odděluje zrna od plev. Kdo na to má a kdo selhává?

Martin Schmarcz

03. 05. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dobré vedení zvyšuje v krizi šanci na prežití. Samozřejmě, je třeba vzít v úvahu systém veřejné správy jako celek, a proto vynechme autoritářské režimy v Číně či Rusku, které lžou a neberou ohledy na vlastní občany. Můžeme však srovnat srovnatelné. Například pět vyspělých západních zemí: USA, Velkou Británii, Německo, Rakousko a Česko. Jak si vedou jejich lídři?

Už na první pohled je jasné, že zatímco německá kancléřka Angela Merkelová a rakouský kancléř Sebastian Kurz osvědčují kvalitní vůdcovství, americký prezident Donald Trump a britský premiér Boris Johnson selhávají. Pokud jde o českého premiéra Andreje Babiše, ten sice opakovaně dělá fatální chyby, ale když už to vypadá, že bude opravdu zle, dá nakonec na někoho, kdo ví, co dělá. Ať už je to ministr vnitra Jan Hamáček, nebo náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

Asi nejsem sám, kdo po zhlédnutí nedávného projevu Angely Merkelové záviděl Německu šéfku kabinetu. Velmi otevřená, věcná a vyváženě naléhavá i uklidňující řeč působí na posluchače uvyklé za poslední léta slýchat projevy Miloše Zemana a Andreje Babiše jako zjevení z lepších časů. Nejde ale jen o ten proslov. Merkelová se hlavně opravdu radí s odborníky, váží slova, promýšlí další postup, a když něco řekne, tak to platí. Stejně konzistentní je rakouský kancléř Kurz, který má navíc dar vzbuzovat v lidech optimismus.

Není náhodou, že Německo a Rakousko zvládají epidemii velmi dobře. Jistě na tom vedle špičkového zdravotnictví má podíl i dobré vedení. Oba jmenovaní si navíc uvědomují, co je úkolem odborníků, a co politiků. Dbají rad epidemiologů, ale nezříkají se odpovědnosti. Nejen za zdraví a hospodářství, ale i za hodnoty svobody a demokracie. Merkelová řekla, že pro ni bylo úplně nejtěžším rozhodnutím omezit svobodu pohybu. Kurz se řídí heslem: „Tolik svobody, kolik bude možno, a tolik omezení, kolik bude nutno“.

Zato obě anglosaské hvězdy bulvárů zaspaly. Boris Johnson zprvu nechtěl dělat nic a spolehnout se na komunitní imunitu. Když mu došlo, že jde o omyl, bylo pozdě a Spojené království přes veškeré prostředky, jež má, míří k velkému průšvihu. Donald Trump se zpočátku tvářil, že koronavirus je trest pro dekadentní Evropu a zanedbal jakoukoli přípravu. Nyní má před sebou katastrofickou situaci a mnoho mrtvých. Oba politici jsou známí sebestředným stylem a zvykem obklopit se poradci z řad ideologů a PR mágů, ne expertů.

A co Češi? V absolutních číslech to vypadá dobře, ve srovnání s regionem východní Evropy jsme spíše podprůměrní, Slováci, Maďaři i Poláci jsou na tom lépe. Co se týká politického leadershipu, tak asi nejlepším termínem, který lze použít, je, že premiér „pinká debla“. A to s různými partnery, kteří po jeho chybách zachraňují „fiftýny“. Není pravda, že reagoval rychle. Vyhlášení stavu nouze vypálil dávno předtím ministr vnitra Hamáček, ale Babiš nahranou směč na síti promáchl a na další šanci uhrát proti viru první „gejm“ čekal tým Česko deset dní.

Pak si Babiš vybral do dvojice místo Hamáčka náměstka Prymulu. Ten tvrdě servíroval a Babiš se pohodlně vezl. Jenže ostrý epidemiolog se na kurtu s politiky necítil dobře, a tak se do hry opět dostal Hamáček. Prohazoval tak přesně, že premiér začal být na antuce do počtu. Chtěl zkusit hrát sám, ale to mu zatrhl sudí. Teď se zdá, že to dvojka Hamáček-Babiš nějak dopinká, a snad i úspěšně. Jenomže to nebude konec koronavirového turnaje. Jen první kolo. Druhým bude hospodářská krize, třetím možná druhá vlna epidemie.

Nyní by to chtělo v čele někoho, jako je Merkelová nebo Kurz. Někoho, kdo má nejen politický talent, ale i srdce demokrata. Kdo není sobecká primadona hrající jen na sebe, ale nechá na kurtu úplně všechno pro vítězství České republiky. Či přinejmenším někoho, kdo má jasnou strategii a lze se na jeho výkon vždy spolehnout. Někoho jako svého času byli Klaus, Zeman či Topolánek. Každý z nich byl jiný a každý měl i hodně odpůrců. Ale nelze jim upřít, že uměli vést a že lidé vždy věděli, na čem s nimi jsou a co od nich mohou čekat.

Můžeme něco takového říci o Andreji Babišovi? Nebo o někom jiném? Ta otázka je pro futuro, protože chování v krizi hodně napoví, kdo se hodí na nejvyšší post. Celkově epidemie potvrdila, že česká politika je na tom hůře, než německá či rakouská. Na jedné straně jí chybí „ordnung“ v řízení, na druhé úcta k občanským svobodám. To ale není překvapení. Vybírejme z možností, které tu jsou.

Pokud jde o mě, tak bych vsadil na Jana Hamáčka. Z muže, který byl vždy tak trochu v pozadí, se stal rázný lídr, jehož názory se v krizi dalo řídit. Mezi dutě znějícími kolegy z ANO, dokola pronášejícími chlubné mantry stylem přeskakující gramofonové desky, mluvil jako politik z masa a kostí. Prokázal cílevědomost a důvěryhodnost, jež by mu v případě, kdy by stál v čele vlády, přinesly hodně bodů. Jenže, marná sláva, dvojka není jednička. Navíc Hamáček je snad až příliš loajální. Rozhodně víc, než byl Babiš k Sobotkovi.

Andrej Babiš potvrdil, že je vynikající taktik, který z každé situace pro sebe uhraje maximum. Ale nikoli stratég. Neukázal žádnou vizi, byl spíše ve vleku událostí a pouze úspěšně prodával, co odmakali jiní. Navíc se plně projevily slabiny jeho týmu, který přivedl do vlády, přičemž ani jako kouč neprokázal vyšší třídu. Ale nic zásadně nepokazil a chyby jako pozdní ustavení krizového štábu a jeho nesmyslné obsazení náměstkem ministra zdravotnictví, či ignorování občanských práv a vytváření chaosu přežil vcelku bez úhony.

Co říci k opozici? Nechci být nespravedlivý. V krizi se daleko více než jindy pozornost upíná na vládu a pro ostatní je velmi obtížné se prosadit. Kromě toho, pokud je celková situace dobrá, premiér objektivně vždy získá od veřejnosti bonus bez ohledu na své subjektivní chyby. Lidé se radují, že přežili, a kritice opozičníků naslouchá málokdo. Proto k opozici neřeknu nic. Ale jistě sama ví, že poslední šanci do voleb bude mít, až skončí stav nouze a bude se řešit jak zachránit ekonomiku a vyhodnotit postup vlády za krize.

Každá hrozba oddělí zrno od plev. Koronavirus je zkouškou nikoli fatálního, ale poměrně těžkého kalibru, která už ukáže, kdo „na to má“. S kým v čele vlády byste chtěli čelit skutečně těžké hrozbě? Když tedy Merkelová ani Kurz nejsou volní? Já určitě ne s Babišem, umím si představit Hamáčka, u opozice prostě nevím. Vzhledem k aktuálnímu rozložení voličské přízně nezbývá než doufat, že z ekonomické krize nás vytáhnou Německo s EU, z druhé vlny epidemie opět lékaři a jinak nás aspoň pět let nic strašného nepotká.

 

SDÍLET