Schmarcz: Nejhorší smrt je z leknutí. Panika z koronaviru se podobá hysterii z migrantů | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Nejhorší smrt je z leknutí. Panika z koronaviru se podobá hysterii z migrantů

Schmarcz: Nejhorší smrt je z leknutí. Panika z koronaviru se podobá hysterii z migrantů
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koronavirus může zabíjet. Ale to obyčejná chřipka taky. Bojíme se však neznámého, takže sedm mrtvých v Itálii nás vyděsí o několik řádů víc než dva tisíce lidí, kteří ročně zemřou na komplikace s chřipkou u nás. K očekávané hysterii na sociálních sítích se v posledních dnech připojují mainstreamová média, a někteří proto berou obchody útokem, což dále živí paniku. Vzduch je cítit apokalypsou i bez viru.

Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží uklidnit situaci. Smrtnost nakažených u nového typu koronaviru COVID-19 podle ní dosahuje 2 % (v Číně, kde je mnohem větší báze nemocných, jde o 1 %) a čtyři z pěti nemocných mají jen velmi mírné příznaky. Navíc Česká republika má vyspělý epidemiologický systém, což se potvrdilo i při pandemii mexické prasečí chřipky v letech 2009-2010. Jenomže strach má velké oči a mediální masáž je dále doširoka rozevírá.

Zprávy o pandemickém plánu, kde se počítá s třemi miliony nakažených (což je běžné u epidemií chřipky), o vykoupených obchodech, z nichž mizí nejen roušky, ale i trvanlivé potraviny, o úvahách pražských radních zavést cosi jako přídělový systém… To vše roztáčí nová a nová kola hysterického třeštění, do něhož postupně upadá víc a víc lidí, kteří dosud zůstávali v klidu.

Šíření strachu z katastrofy a nedůvěry ve státní instituce je analogické situaci z časů vrcholící migrační krize. Stejně jako tehdy existuje určitý reálný důvod k obavám, ty jsou však iracionálně a škodlivě přehnané. Před šesti lety se nám davy běženců vyhnuly, ale mašinérie strachu zanechala ve společnosti hluboké jizvy, které se nezacelily dodnes. Koronavirus také zatím (naštěstí) nedorazil, ale my jsme mezitím sami sebe stihli vystrašit na hranici epidemie paniky.

Jakkoli míra vystrašenosti graduje do absurdních rozměrů, jež zdaleka přesahují aktuální velikost hrozby, představuje situace také šanci potvrdit si, že společenská důvěra má svou cenu. Naslouchejme lékařům. Říkají, že dost možná u nás pandemie koronaviru ani nepropukne a pokud ano, vědí, co mají dělat a mají k tomu i dostatek prostředků. Včetně speciální vojenské nemocnice připravené zvládat biologické hrozby. Když přemůžeme hysterii v tomto případě, pomůže nám to i u jiných.

Hrozby k životu patří. Nesmíme je podceňovat. Ale ani zveličovat. Auta jsou v Evropě řádově „vražednější“ než islámští teroristé. Chřipka zabila od počátku roku přes dvě desítky lidí, zatímco u koronaviru u nás zatím nemáme ani jedno potvrzené onemocnění. Záleží na tom, jak jsou nám servírovány zprávy o jednotlivých rizicích, ale hlavně na naší vlastní „přednastavené“ citlivosti na ně. Ta je dána souborem instinktů, předsudků a sdílených emocí. Obvykle nás chrání před cizími hrozbami, ale často působí iracionálně a destruktivně.

Paradoxně mají na společnost často drtivý dopad katastrofy, kterých se dopředu obáváme, nikoli ty, které na nás náhle dopadnou – a my tedy nemáme čas na paniku, protože namísto ní musíme hledat řešení. Máme xenofobii bez migrantů a vykoupené obchody bez koronaviru. Tím nechci ani jednu z těchto hrozeb bagatelizovat. Pokud na ně dojde, tak se jim samozřejmě postavme. Ale zatím zachovejme klid. Nejhorší smrt je totiž z leknutí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud