Schmarcz: Ničí nás extremismus zleva i zprava. Skoncujme s ním, než skoncuje s námi | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Ničí nás extremismus zleva i zprava. Skoncujme s ním, než skoncuje s námi

Schmarcz: Ničí nás extremismus zleva i zprava. Skoncujme s ním, než skoncuje s námi
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsme v zajetí extremistů. Trollové všech barev nálepkují, šíří strach, nedůvěru a štěpí společnost. Jsme svědky dennodenní manipulace a zkreslování faktů, útoků na emoce, vytrhávání věcí z kontextu a kategorických soudů. Platí přitom, že metody proruských dezinformátorů a těch, kteří se charakterizují jako zásadně prozápadní, se v základu neliší. Chceme se tomu bránit? A umíme to?

Klima, migrace, lithium, Home Credit, zbraně, manželství homosexuálů… To všechno jsou příležitosti pro šíření pomluv a zasévání nedůvěry. Děje se tak z pozic v levé i pravé části názorového spektra a platí, že ať už různé pseudokauzy rozjíždějí ruští dezinformátoři a čeští národovci, nebo západně se tvářící aktivisté a progresivisté, používají stejné, nepříliš „voňavé“ metody: Vezmou jeden pravdivý fakt a na něj navěsí obludnou konspirativní konstrukci z předsudků, negativních emocí a subjektivních soudů vydávaných za objektivní skutečnosti.

Zasévači rozkolu mohou počítat s mocným spojencem, tzv. sebepotvrzujícím omylem. Lidé zkrátka mají tendenci selektivně věřit tomu, co zdánlivě dává za pravdu jejich vlastním předsudkům a očekáváním. Radost, když můžeme vítězoslavně zvolat „vidíte, já to říkal!“ u mnohých z nás vypíná schopnost kritického myšlení. Nemáme někoho rádi, protože ho už dávno podezíráme, že je proruský, pročínský, proevropský, proamerický, konzervativní, liberální…? Pak máme sklon věřit všem pomluvám o něm.

Tyranie krajností ničí konsensus

Národovci a progresivisté, dnes extremisté z opačných břehů, sice míří na rozdílné sociální bubliny, ale pracují stejným způsobem. Vytvoří obraz nepřítele, kterým může být zástupce opačného tábora, ale klidně i umírněný reprezentant středu. Následně se do něj trefují a bez skrupulí ho obviňují z kdečeho, ať už to udělal (a nic špatného na tom není), nebo neudělal (a je to skutečně zavrženíhodné), nebo by to mohl udělat (i když o tom nikdy neuvažoval).

„Vražední migranti, odzbrojení občanů Bruselem, fašistická kavárna…“ A z druhé strany slyšíme: „klimatičtí popírači, homofobové a utlačovatelé žen, fašokonzervativci…“ Nálepkování, urážení, hledání nepřítele, záměrné zkreslování, zplošťování a vyostřování názorů „protivníka“, to jsou metody oblíbené na obou stranách. Přitom hlasitost obou skupin vytváří falešný dojem, že společně reprezentují celou společnost.

Ve skutečnosti je většina lidí umírněných. Hysterická veřejná debata se odehrává jakoby přes jejich hlavy, mezi dvěma malými, ale ukřičeným skupinkami extremistů. Ti se snaží rozdělit občany do dvou znepřátelených houfů. Přitom se vzájemně potřebují, protože jedni druhým slouží jako odstrašující příklad – progresivisté děsí umírněné konzervativce, národovci zase umírněné liberály. 

Funguje to skvěle a hlas rozumu je rázně umlčován. Zkuste v jistých kruzích říct, že bychom mohli přijmout aspoň pár syrských sirotků, že není nutné vlastnit poloautomatickou pušku na třicet nábojů nebo že ani demokraticky volená většina nesmí vše. Nebo v jiných kruzích, že ekologická politika by se neměla zužovat jen na emise oxidu uhličitého, že manželství homosexuálů není lidské právo, leč politická agenda, a ženu byste neuhodil, avšak odmítáte genderovou ideologii. Uvidíte, co se spustí za melu…

K české povaze patří umírněnost

Podobná vyhrocenost ovšem není pro Čechy typická. U nás spíš platí, že „nikdo nesmí úplně vyhrát a nikdo úplně prohrát“. Kupříkladu poměrný volební systém není vnuceným politickým rozhodnutím. Vyjadřuje národní, veskrze pluralitní mentalitu. Češi na rozdíl od jiných nejsou připraveni fanaticky bojovat za jediný správný, vítězící názor a nevybíravě drtit opozici.

Oba extrémní tábory jsou nakonec stejné, liší se jen znaménky. Jedni vás ukřižují, když si dovolíte odmítnout, aby čínští komunisté diktovali českým starostům, jak se k tomuto režimu mají chovat. Druzí vás ukřižují, když si jako Němci, Britové, Francouzi či Američané dovolíte s Čínou obchodovat. Přitom vyspělé demokratické země umějí obojí: jak hájit lidská práva, tak dělat byznys. My dnes v rozporu s naší tradicí ani jedno. Naše postoje jsou extrémní v obou směrech: v manifestaci servility i v siláckých gestech.

Je tu ještě jeden problém. Provýchodní trollové jsou „provaření“ a koho mohli oslovit, toho už oslovili. Prozápadní část občanů ale zdaleka není tak jednotná, což se ukázalo v přímé volbě prezidenta. Trollení uvnitř této bubliny ji dále drobí, protože my, kdo skutečně patříme na Západ, si nade vše ceníme svobody, takže nikdy nepřijmeme ideopolicii, kádrování, vyrábění nepřítele… Nechci za příští hlavu státu nikoho, kdo používá stejné metody, jako ruští dezinformátoři. Byť by se tvářil velmi prozápadně a proevropsky.

Musíme porážet nedemokraty, ne oponenty

Je naivní myslet si, že Rusko a Čína u nás tvrdě neprosazují své vlastní zájmy. Stejně naivní je věřit, že USA nebo Německo nečiní totéž. Jistě, ty druhé jsou s těmi našimi daleko častěji v souladu, ale podstatné je, že primárně o naše zájmy nejde. Každá suverénní země brání i spojencům, aby strkali nos do jejích věcí. Důvod je prostý: demokracie. Každá moc se zodpovídá jen svým voličům, ne cizím. V tomto ohledu musíme principiálně odmítat všechny, kteří slouží zájmům cizích mocností, ať už nepřátelských, či spřátelených.

Pro mě je extremistou exponent jakýchkoli cizích zájmů. A každý, kdo zneužívá nálepkování, dezinformací, pomluv a rozdmýchávání emocí k očerňování oponentů. Pokud si někdo myslí, že tyto metody jsou omluvitelné v případě, kdy mají údajně pomoci prozápadnímu směřování, tak se šeredně plete. Šíření konspirací není omluvitelné nikdy. Naopak diskredituje boj proti ruské a čínské propagandě a dává argumenty do rukou nepřátelům Západu.

To, co musíme v roce 2020 porazit, nejsou názory odlišné od těch našich. Je to výše popsaný extremismus. Když to neuděláme, když se společně jako normální a umírnění lidé různých názorů nepostavíme krajnostem zleva i zprava, všichni prohrajeme. Možná porazíme ty, co nenávidíme. Ale kým je nahradíme? Někým ještě horším? Co je to za volbu mezi nacionalismem a progresivismem? Odstraňme extremisty všech barev, pak teprve může nastat férová soutěž demokratických sil.

V opačném případě se vydáme na cestu do pekel po sestupné spirále degradace demokratických institucí a občanských svobod, kdy se u moci budou střídat reprezentanti krajností. Abychom spolu s těmi, kteří si cení svobody, i když mají jiný názor, zamířili vzhůru, musíme napřed porazit vlastní předsudky. Máme na to?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud