Schmarcz: Před černochy si neklekejte aneb Amerika na cestě k sebedestrukci | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Před černochy si neklekejte aneb Amerika na cestě k sebedestrukci

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Spojené státy jsou už zhruba dva týdny ve varu. Tragická smrt George Floyda a následné události bezesporu poukázaly na vážné problémy. Jsou však trochu jiné, než jak je prezentují demonstranti a řada opinion lídrů. A „rozpouštění“ policie ani klekání „bílých před černými“ je nevyřeší.

 

USA vedle legitimních demonstrací zažily v poslední době i hodně násilí. Vlna nepokojů a rabování není první a bohužel zřejmě ani poslední, je to začarovaný kruh frustrace a agresivity. Ke konfliktům dochází neustále, roztáčí se spirála vzteku a pocitů křivdy na obou stranách – v rozvášněném davu i v řadách mnohdy neprofesionálních policistů. Je to obrovský sud s prachem, do nějž stačí hodit sirku a nastane výbuch. Jako teď.

Jsme mimo jiné svědky volání po tom, aby se bílí omluvili. To ale k řešení nevede a vše to jen zhoršuje. Střet mezi policií a černochy se tu rasisticky převádí do roviny „bílí versus černí“. Šíří se další předsudek, který pro změnu ponižuje a zahanbuje bělochy, přináší novou štěpící linii, dál ničí soudržnost společnosti a přisypává více prachu do sudu. Řešení je ve vzdělání. Jak policistů, tak příslušníků menšiny, což zvýší profesionalitu zásahů a sníží kriminalitu. Roztočí se vzestupná spirála bezpečí a prosperity.

Zákrok vůči Floydovi působí děsivě a také vyvolal strašlivou reakci. Je to pochopitelně dáno především tím, že skončil tragicky, byl natočen a delikvent měl černou pleť. V jádru ale bohužel nejde o nic výjimečného – američtí policisté jsou brutálními zákroky „proslulí“ a obecně vzato nešetří nikoho. Země, která si tolik zakládá na osobních svobodách, je, co se týká zásahů pořádkových sil, de facto policejním státem. Jistě, právní systém teoreticky dává postiženým možnost domoci se spravedlnosti, jenomže to už čas a zmařené životy zpět nevrátí. Policejní odbory přitom brání tomu, aby špatní policisté s násilnickou povahou odcházeli od sboru. Ukazuje se, že ne vždy je decentralizace přínosem.

Na kvalitu amerických policejních sborů má totiž zásadní vliv místní samospráva. Jde vlastně o naše městské strážníky, jenomže – pomyslně – s pravomocemi republikové policie, a tak někde můžete mít profesionály a jinde hrozné nekompetentní policisty. Nic to nemění na tom, že aktuální nápady na „rozpuštění“ (respektive omezení rozpočtu) některých sborů jsou šílenstvím. Veřejná moc je povinna zajišťovat pořádek, ostatně to je jeden z hlavních důvodů, proč lidé platí daně. Řešením není likvidace, ale zlepšení práce policie.

Heslo „black lives matter“ má bezesporu svou relevanci, ale opomíjí, že i „black crimes matter“. Proč je kriminalita taková, jaká je? Roli hraje nižší kulturní a sociální kapitál mnoha Afroameričanů, a tím pádem i nižší vzdělání a konexe a horší, či vůbec žádná práce. Pokud chce někdo řešit tuto skutečnou nespravedlnost, musí začít u dobrých škol. Jen máloco přinese tolik šancí. A už vůbec ničemu nepomůže, aby běloši prosili o odpuštění za otroctví. Naopak.

Otrokářství je jednou z nejtemnějších kapitol lidských dějin, ale paušální obviňování bílých pomíjí historická fakta. Lze souhlasit s tím, že jejich provinění je větší, protože měli více moci něco udělat i možností dříve nahlédnout, že otrokářství je špatné. Na druhé straně právě lidé původem z Evropy dosáhli zrušení otroctví ve světě. Možná pozdě, ale přece. „Exkluzivní vina“ bělochů zdaleka není tak jednoznačná, jak kážou proroci hypertrofované politické korektnosti. Je správné odsoudit otrokářství, ale patří historii a není spravedlivé za něj dnes kolektivně „trestat“ všechny bělochy. Každý čin je třeba soudit v kontextu doby a dnešní měřítka na něj vztahovat přiměřeně. Jinak bychom rychle dospěli i k poznatku, že středověk všeobecně nesplňoval současné standardy lidských práv…

Celé tohle paušalizování a moralizování pořádně zavání pokrytectvím. Jde o pokračování snahy progresivistů nasadit lidem chomout hanby, aby se řádně styděli a více jim naslouchali. V řadě situací už prakticky nelze odmítat manželství homosexuálů, tvrzení, že pohlaví je jen sociální konstrukt, či mrzačení jazyka ve snaze odstranit z něj „mužský šovinimus“. Občas stačí, když toto vše aktivně nepodporujete, a už tím si vysloužíte příslušnou nálepku.

Toto tažení proti „bílé privilegované většině“ trvá už nějakou dobu a události v USA mu poskytly novou munici. Jde o stejný model, jako u kampaně #MeToo, rozpoutané kauzou producenta Harveyho Weinsteina, která se z tribunálu pro jednoho vlivného muže zvrhla ve snahu vyvolávat neodbytný pocit skupinové viny a studu za vlastní pohlaví. Násilí na ženách i policejní násilí, jakkoli jde o vážné problémy, se zkrátka staly dramatickými kulisami pro odehrání stokrát reprízovaného kusu – bajky o zlém bílém šovinistovi, který musí zemřít, aby ostatní mohli šťastně žít. Jde o symbolický příběh a běloši samozřejmě mohou přežít, musí ale v sobě toho zlého šovinistu zabít a k tomu se pořádně stydět. Jen tak se stanou lepšími lidmi, platnými členy politicky korektní společnosti pod vedením jejího předvoje.

Chce se zvolat: Nechte už toho svatouškovského pokrytectví a nesmyslů a začněte dělat něco pořádného! Zajistěte všude v USA stejnou kvalitu výkonu policejní služby, ať se strážců zákona nemusí nikdo bát. Dejte lidem lepší školy. Jenže, kdo má dnes tak silný hlas a tak skvělou reputaci, aby ho při tom zvolání bylo slyšet a zároveň nebyl obratem společensky zlikvidován coby rasista? Zatím hysterie spíše narůstá a publikum na sociálních sítích dojímají (či dráždí) videa s bílými flagelanty. Takže budeme rušit a klečet? To je nedospělá reakce a dětinsky kruté zahrávání si se společností. Cesta k sebedestrukci, ne k lepší budoucnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud