KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Spacáky ve sněmovně jsou tak trochu kýč. Opoziční obstrukce jsou otravné. A valorizace penzí se musí ořezat. Jenže celé tohle divadlo skrývá cosi daleko zásadnějšího a nedobrého za scénou.
Kabinet Petra Fialy zjevně nemá ideový kompas. Neumí si ujasnit priority, nemyslí několik tahů dopředu a v důsledku toho často jedná obdobně chaoticky jako Andrej Babiš, když vládl. Tohle už jsme nechtěli opakovat.
Loni jsme mohli úlevně sledovat, jak zásadový, akční a statečný premiér vrací Česku dobrou mezinárodní pověst. Ale doma už se Petru Fialovi zdaleka tak nedaří. Místo úspory dvou set miliard, jak mu radí Národní rozpočtová rada i někteří jeho předchůdci, slíbil seškrtat v rozpočtu sedmdesát. I to se nakonec smrsklo na menší částku a část sumy, o niž se má snížit deficit, chce vláda získat na straně příjmů, tedy zvýšením daní. Co se dá dělat. Ale kdyby kabinet aspoň jednal a komunikoval konzistentně…
Úkolem vlády jistě není být populární. Zvláště v těžkých časech, kdy je třeba do toho říznout. Musí ale být srozumitelná, a to platí dvojnásob, když dělá věci, o kterých většina lidí nechce ani slyšet.
Lze si představit, že nějaký sociálně demokratický kabinet už by měl na stole dlouhý soupis daní, které chce zvýšit, nebo třeba i nově zavést. To všechno opřené o slogan, že „musíme zachovat kvalitu služeb státu pro občany“. My, kteří máme srdce napravo, bychom skřípali zuby, ale dobře bychom věděli, proč se to děje. Dnes nechápeme nic.
Z pohledu pravice je přece taky všechno jasné. Problém není na straně příjmů. Ty jsou na letošní rok schválené ve výši 1928 miliard korun, což je skoro dvojnásobek než před deseti lety – a po započtení inflace reálně narostly o 40 %. S tím by si zkrátka stát měl vystačit. Pokud ne, měla by vláda, která si říká pravicová, seškrtat výdaje a daně nechat být.
Problém je, že kabinet nemá volnou ruku, aby snížil deficit ihned. Všechny příjmy padnou na povinné výdaje, ať už je to dané zákonem – jako právě penze – nebo jinými závazky státu, například vůči půl milionové armádě státních zaměstnanců. Pokud chce vláda platit cokoli dalšího, od dopravy přes obranu až po investice do vědy a výzkumu, dělá dluh. To je samozřejmě šílená situace. A i za tohle „vděčíme“ Andreji Babišovi, který si takhle kupoval hlasy.
