KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Nedávno médii proběhla zpráva, jak Češi – a nejen oni – v posledních týdnech znovuobjevují Turecko coby dovolenkovou destinaci. Důvodem však není ani tyrkysové moře, ani kulturní památky, ale prudce oslabující lira, která trpí pod nebezpečnými experimenty prezidenta Erdogana. Turisté, kteří tak do Turecka nyní přijedou, jsou automaticky za boháče, ostatně sousední Bulhaři na turecké pohraniční prodejny pořádají organizované nákupní nájezdy.
Mnohem víc než turecká měna ale pochopitelně trpí běžní Turci. Kvůli experimentům svého prezidenta jim prudce zdražují věci základní potřeby přímo před očima: běžné potraviny, doprava, bydlení… vše se dostává mimo možnosti lidí. V zemi, kde téměř polovina zaměstnanců pobírá minimální mzdu ve výši asi 300 eur měsíčně, jde o problém, který řeší v nekonečných frontách na dotovaný chléb. „Chléb a čaj, to je to poslední, co nám zbývá. Na maso, ryby nebo sýr už peníze nemáme,“ říká jeden z nich pro Wall Street Journal.
Prosincová inflace se v Turecku, které aspiruje na členství v Evopské unii, vyšplhala na 36 procent, na nejvyšší hodnotu za poslední dvě dekády. A bude hůř, podle řady odhadů v úvodu letošního roku cena spotřebitelského koše vzroste až o polovinu.
Důvodem vysoké inflace a oslabující liry, která Turecku prodražuje dovoz, je prezident Recep Erdogan a jeho neortodoxní měnová politika, kterou uplatňuje skrze kontrolu centrální banky. Prezident navzdory obecné ekonomické teorii agituje za snižování úrokových sazeb – které nazývá „původcem všeho zla“ – a to i v období vysoké inflace. Guvernéři centrální banky, kteří dají přednost svému svědomí před velkorysým platem a teplým místečkem a snaží se sazby zvyšovat, jsou rychle odvoláni: za poslední dva roky takto skončili hned tři.
