Zrušení superhrubé mzdy je dobrý krok. Jenže přišel ve špatnou chvíli a se špatnou motivací

 FOTO: Milan Malíček / Právo / Profimedia

Vojtěch Kristen

20. 11. 2020 • 16:25
KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Poslanci dali v noci zelenou zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu na 15 procent. To spolu se zvýšením slevy na poplatníka znamená, že zaměstnancům od nového roku zůstane v peněžence více peněz. A přestože systémově je zrušení superhrubé mzdy krokem správným směrem – tento koncept byl de facto jen přežitý švindlíček na zaměstnance –, načasování i motivace jsou problematické. Jde totiž o 130 miliard korun, které budou ve veřejných rozpočtech tuze chybět a které stejně budeme muset zaplatit. 

Poslanci dali v noci na pátek zelenou zrušení superhrubé mzdy a zvýšení základní slevy na poplatníka, což je na první dobrou skvělá zpráva pro všechny zaměstnance. Od ledna jim z výplaty zbyde v peněžence více peněz; například ti s výplatou 30 tisíc hrubého mohou počítat se dvěma a půl tisícovkami čistého navíc. Jenže každá mince má dvě strany a zrušení superhrubé mzdy je bohužel hrou s nulovým součtem: to, co zaměstnaci nyní získají, bude státu chybět. 

Zrušení superhrubé mzdy, které si vláda Andreje Babiše vetkla do svého programového prohlášení, přišlo v nejméně vhodný okamžik. Stát o 130 miliard korun ročně přichází ve chvíli, kdy jeho veřejné rozpočty trpí pod růstem výdajů a propadem příjmů, a kdy tuzemské hospodářství potenciálně čeká i dvojciferný propad. Výsledkem jsou mnohasetmiliardové rozpočtové deficity, které vedou k bobtnajícímu zadlužení Česka.  

Právě zde je těžiště obav Národní rozpočtové rady a dalších odborníků. Jak úřad vedený ekonomkou Evou Zamrazilovou argumentuje, Česko nově dosáhne už na konci příštího roku zadlužení 44 procent HDP a na hranici dluhové brzdy, tedy 55procentního zadlužení vůči svému hrubému domácímu produktu, si země sáhne nečekaně brzy – už v roce 2025. Jistě, stále jsme daleko od ekonomických průšvihářů, jako jsou Řecko či Itálie, jež dluží přes 100 procent svého HDP. To ovšem není všespásný argument a když už si stát bude půjčovat, bylo by jistě lepší, aby to bylo na skutečné investice než na předvolební spotřebu. 

Podívejme se blíže na vládní argumentaci, proč je právě nyní třeba zrušit superhrubou mzdu a osekat daňové příjmy. Premiér Babiš tvrdí, že jde o „formu, jak skutečně zvýšit příjmy všech zaměstnanců v současné situaci“, podle Aleny Schillerové zase útrata pomůže roztočit kola tuzemské ekonomiky a část peněz se stejně vrátí do státní kasy. Bohužel, oba argumenty jsou přinejmenším poněkud zavádějící. 

Zaprvé, pokud chce vláda lidem skutečně pomoci a peníze jim poslat, měla by zároveň na druhé straně hledat, kde sama tyto peníze ušetří. Mohlo by to být třeba na přebujelém státu, který plánuje opět přijímat tisíce nových zaměstnanců, na omezení nesmyslných politických projektů, jako je kanál DOL, na který padne 15 miliard, či na tom, že bude zvládat koronavirovou epidemii. Lidem sice snížením daní nyní v peněžence zbyde více peněz, v budoucnu ale rozdíl stejně zaplatí. 

Zadruhé, ani argument o roztočení koles české ekonomiky neobstojí. Ukazují to například data, která bankéři sesbírali od vypuknutí epidemie. Lidé zareagovali zejména tak, že začali extrémně šetřit, což se ukázalo na rekordních vkladech na běžných a spořicích účtech. Představa, že když zaměstnancům nově zůstane o něco více peněz, razantně změní své chování, je lichá.  

To ostatně ukazuje i hojně citovaná studie Vysoké školy ekonomické, která zjednodušeně říká, že vyšší útraty – a tedy i roztočení oněch kol tuzemské ekonomiky – budou u lidí s nadprůměrnými příjmy minimální. Mimochodem, kromě toho studie tvrdí, že by ekonomice více prospělo, pokud by se zdanění mzdy snížilo – za současného zvýšení slevy na poplatníka – z aktuálních 20,1 procenta jen na 19 procent, jak sama vláda původně proklamovala v programovém prohlášení a jak navrhoval předseda ČSSD Jan Hamáček. Zrušení superhrubé mzdy, snížení zdanění na 19 procent a zvýšení slevy na poplatníka by byla win-win situace – veřejné rozpočty by utrpěly méně, zároveň by tyto peníze ekonomice více pomohly.  

Mnohem více než fráze o podpoře zaměstnanců a roztáčení kol ekonomiky z úst politiků tak daňový balíček připomíná vládní nákup 4,5 milionu hlasů jen několik měsíců před parlamentními volbami. Několik tisíc korun v peněžence navíc jsou jako obří předvolební kobliha, kterou jednou stejně celé Česko bude muset zaplatit. Zrušení superhrubé mzdy a zvýšení základní slevy na poplatníka – paradoxně byla navíc schválena obě opatření – jsou sice v jádru dobré kroky, byly ale přijaté se špatnou motivací a ve špatný čas. 

SDÍLET