Zdechovský: Nezvládnutá imigrace hraje do karet švédským radikálům

Tomáš Zdechovský

21. 02. 2020 • 11:00

KOMENTÁŘ TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Švédsko bylo donedávna synonymem pro štědrý sociální stát, vstřícnou politiku vůči imigrantům a menšinám a obecně ráj progresivistů. Nyní se ale situace mění, stejně jako místní politická mapa… 

Málokterá demokratická politická strana na světě se může pyšnit takovými úspěchy jako švédská sociální demokracie, která od roku 1917 vyhrála všechny parlamentní volby a byla většinu času ve vládě. A také málokterá strana zanechala po dlouhá desetiletí tak výrazný otisk na politice a celkové image vlastní země v zahraničí. Dominantní pozice sociálních demokratů se zdála ještě před pár lety neotřesitelná. To ale nyní přestává platit a je možné, že zanedlouho dojde k ještě výraznějšímu překreslení švédské politické mapy.

Problémem je nezvládnutá imigrace

Řada lidí se ptá, co je příčinou úpadku sociální demokracie? Rozhodně nebudu daleko od pravdy, když zde napíšu, že na tom má svůj podíl nezvládnutá integrace imigrantů a s tím spojená zhoršená bezpečnostní situace. O tom, že aktuální situace má k růžovosti daleko, svědčí skutečnost, že Švédsko zažilo i v minulém roce nárůst počtu bombových útoků.

Ostatně jde o problém, s nímž se země potýká už několik let, a psal jsem o tom proto už dříve. Na fakt o zvýšeném počtu bombových útoků reagovala řada pražských intelektuálů jako Ivan Pilip či Alexandr Mitrofanov jeho relativizací. Pro zemi, která byla dlouho známá nízkou kriminalitou, ale musí být vývoj v posledních letech opravdu nepříjemným probuzením ze snu o dokonalé multikulturní společnosti.

Čísla hovoří jasně

Švédská policie zaznamenala v loňském roce 60% nárůst výbuchů. V prvních devíti měsících roku 2019 jich bylo hlášeno téměř 100. Nárůst počtu explozí bomb a střelby je trend patrný v posledních několika letech. Zločinci jsou často součástí stejných gangů, které stojí za nárůstem zločinů se zbraněmi a obchodem s drogami. V roce 2018 navíc Švédsko zažilo 45 smrtelných případů střelby ve srovnání se 17 v roce 2011.  

Pro kriminologa Amira Rostamiho, který zkoumal používání ručních granátů ve Švédsku bylo jediné relevantní srovnání Mexiko sužované násilím gangů. Podle něho je podobná míra užívání zbraní unikátní v zemích, ve kterých není válka a nemají dlouhou historii terorismu. Nic lichotivého pro jednu z nejvyspělejších zemí světa.

Švédská policie sice nezaznamenává ani nezveřejňuje národnost podezřelých nebo odsouzených zločinců, některé věci se ale přinejmenším tuší. Podle Lindy H. Straaf ze švédského policejního úřadu Národní operační oddělení se jedná především o lidi, kteří „vyrostli ve Švédsku a pocházejí z ekonomicky slabých skupin a oblastí a mnoho z nich jsou snad přistěhovalci druhé nebo třetí generace.“ Z velké části je třeba příčinu třeba hledat v dlouhodobě nezvládnuté integraci imigrantů.

6056989:article:true:true:true

V roce 2015 zkolaboval imigrační systém

Švédsko bylo po dlouhá léta pro imigranty zemí zaslíbenou. Často se však zdůrazňuje, že problém s imigrací se týká především lidí, co patří ke druhé či třetí generaci. Integraci cizinců rozhodně příliš nepomáhala státem dlouho podporovaná politika multikulturalismu.

Zároveň je pravdou, že otázka imigrace nabrala na důležitosti po roce 2015, kdy během migrační krize přijalo Švédsko ze všech evropských zemí nejvíce migrantů na hlavu. Země tehdy zaznamenala 162 877 žádostí o azyl. Pro Švédsko, která patří spíše k těm méně lidnatým státům, bylo takové množství neúnosné. Země nebyla na tak velké množství lidí připravená a azylový systém přestal fungovat. Švédský politolog Magnus Norell k tomu říká, že stávající pravidla už tehdy nemohla být vyžadována, což umožnilo desítkám tisíc ilegálních imigrantů se skrývat a pro úřady jsou dnes jen těžko dohledatelní. Prohlásil také, že mluvit o tom je stále „minové pole.“

Švédsko muselo v roce 2015 dočasně obnovit kontroly na hranicích. I mnozí politici z hlavních stran začali konečně připouštět, že dosavadní přístup k imigraci nebyl nejšťastnější. Není divu, že důsledkem událostí z roku 2015 a předchozí nezvládnuté imigrace tehdy výrazně vzrostla obliba v úvodu zmíněné straně Švédští demokraté, která je známá velmi ostrou protiimigrační rétorikou. Jako jediná relevantní strana byli schopní soustředit se na téma, které bylo na tamní politické scéně dlouho tabu.

Nepřekvapivý vzestup Švédských demokratů

V předloňských švédských parlamentních volbách se imigrace stala jedním z hlavních témat. A už tehdy sociální demokraté oslabili. Přestože zvítězili, získali pouhých 28 %. Podobně nízký výsledek zaznamenala strana skoro 110 let nazpět v roce 1911. Byly to zároveň další volby, v nichž posílili nacionalističtí Švédští demokraté, kteří skončili s 17,50 % těsně třetí za Umírněnými. Vzhledem k tomu, že se bezpečnostní situace nelepší, může pád sociální demokracie na jedné straně, a naopak vzestup Švédských demokratů na straně druhé, vyústit v konec více než stoleté éry nepřetržité dominance sociální demokracie na švédské politické scéně.

Ostatně tomu nasvědčují i poslední průzkumy veřejného mínění. Podle nich mají Švédští demokraté šanci stát se vůbec nejsilnější stranou a poprvé po více než sto letech získat dokonce více hlasů než sociální demokraté. Nyní by pro švédské nacionalisty hlasovala zhruba čtvrtina švédských voličů. Zní to možná neuvěřitelně, zvláště pokud si uvědomíme, že tomu není zas tak dávno, co byli Švédští demokraté jen okrajovou mimoparlamentní stranou s neonacistickou minulostí.

Co si z toho můžeme vzít pro Českou republiku za poučení? Třeba to, že pokud „normální“ politické strany dlouhodobě zanedbávají nějaké kontroverzní téma, chopí se ho uskupení, jako jsou právě Švédští demokraté. Jejich řešení je pak méně EU a více kontroly nad vlastní zemí. A pohledem na Francii nebo Německo je vidět, že podobný model a rétorika zabírá nejen ve Skandinávii.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL a místopředseda strany. 

SDÍLET

Billboard-bottom-1