Gene Deitch přiletěl v roce 1959 do Prahy původně jen na pár dní, ale řízením osudu v podobě „femme fatale“ zde nakonec zůstal šedesát let. Americký výtvarník, animátor, producent a režisér, tvůrce globálně proslulého Toma & Jerryho a držitel Oscara v kategorii krátkého animovaného filmu v roce 1961, se pochopitelně stal terčem zájmu StB, která jej podezírala ze špionáže. Přesto si Prahu zamiloval a jeho vzpomínky odhalují fascinující, byť leckdy „přikrášlený“ příběh života cizince z druhého konce světa v komunistickém Československu.
„Byl jsem schopen prožít třicet let v cizí komunistické zemi, aniž bych se zbláznil.“ Touto větou začíná kniha vzpomínek amerického scénáristy a animátora Gena Deitsche „Z lásky k Praze“ (nakl. Garamond, 2018), jejíž autor přiletěl do Prahy v roce 1959 – částečně proti své vůli – na deset dní. A prožil v ní šedesát let.
Život Američana v komunismem sevřené Praze v různých epochách, od prvního nesmělého uvolnění na začátku šedesátých let přes pražské jaro, sovětskou okupaci a normalizaci v letech sedmdesátých až po postupný rozklad v následujícím desetiletí, je samozřejmě sám o sobě vydatnou látkou na biografický román.
Gene Deitch se toho zhostil naprosto bravurně a čtivě vykresluje pohled člověka pocházejícího ze zcela jiného světa, který se rozhodl žít v Praze, protože zde našel svoji femme fatale.
Původní plán jeho návštěvy bylo zajistit výrobu animovaných filmů pro americký trh. Poté, co v roce 1961 získal Oscara za nejlepší krátký kreslený film, bylo v Praze pod jeho vedením natočeno šestnáct dílů populárního animovaného seriálu Tom a Jerry.
Gene je rozený vypravěč a knihu prošpikoval mnoha veselými historkami z totalitní Prahy, byť ji psal primárně pro americké čtenáře a mnohdy si příliš neláme hlavu s fakty, takže zde naleznete i řadu vyloženě nesmyslných nebo zkreslených tvrzení.
Například když tvrdí, že „nepotkal v Čechách nikoho, kdo by nevěřil na UFO“, nebo že „v sedmdesátých letech by se majitelé automobilu Mercedes dali v Československu spočítat na prstech jedné ruky“. Do stejné fabulační roviny patří i jeho tvrzení, že „americká vlajka v zahradě velvyslanectví na Glorietě vlaje výš než vlajka na Pražském hradě“.
Američan v Praze koncem padesátých let samozřejmě neušel pozornosti Státní bezpečnosti. A je velmi zajímavé porovnávat, jak na svůj pobyt pohlíží Deitch sám a jak se něj dívá tajná policie.
První spis byl na Gena Deitche založen až více než rok po jeho příjezdu (30. března 1961), a to v souvislosti s jeho návštěvami velvyslanectví USA, pod registračním číslem 20746 s krycím jménem Amík pro podezření ze spolupráce s americkou rozvědkou.
Tajná policie si vůbec nedokázala představit, proč by se jinak nějaký Američan dobrovolně usadil v Praze a zajímal se pouze o práci na kreslených filmech – ačkoli zároveň i o svoji kolegyni Zdenku Najmanovou, do které se okamžitě a beznadějně zamiloval, přestože byl ženatý, ona vdaná a oba měli děti.
V lednu 1961 si Deitch požádal o jednoroční pobyt v Československu. Právě v tomto roce jej potkal největší životní úspěch, neboť s animovaným filmem Munro vyhrál Oskara. Tím se mu otevřely ohromné možnosti získávání zakázek pro filmový trh v USA a Československu možnost velice slušného příjmu v amerických dolarech.
Hned první dokument ve spisu tajné policie stojí za ocitování. Zachycuje totiž situaci, která byla pro občana USA zcela nepochopitelná, stejně jako jeho reakce pro řemeslníky v socialistickém Československu.
